Byl to vždycky váš sen podnikat? Kdo přišel s nápadem na založení pivovaru?
S myšlenkou založení pivovaru jsme přišli společně s nynějším sládkem Jakubem Sychrou. Tehdy jsme oba studovali na vysoké škole. S pivem jsme ale studijně neměli nic společného, jen jsme je rádi pili a ochutnávali. (smích) Náš sen to určitě nebyl. Já osobně jsem ale neměl ambici stát se řadovým zaměstnancem, ať už kdekoliv. Chtěl jsem něco svého.
První pivo jste opravdu uvařili doma?
Je to tak, úplně první pivo jsme vařili u nás doma v kuchyni. Ale nebylo to zrovna praktické. Proto všechny ostatní domovarnické várky již vznikaly v garáži, kterou jsme pro ty účely vybavili.
V roce 2012 jste koupili pivovar v Potštejně, v jakém byl stavu? Tedy dalo se v něm vařit pivo?
Pivo se tam vařit rozhodně nedalo, byl v žalostném stavu, skutečně bylo třeba takřka vše přebudovat. Při rekonstrukci zůstalo původní pouze obvodové zdivo a střecha, kterou budeme muset v nejbližších letech také opravit, protože už dosluhuje.
Pořídili jste také budovu bývalé fabriky Fenetra a i tu rekonstruovali. Není levnější postavit novou montovanou halu?
Montovaná hala by asi byla levnější i praktičtější. Jenže mně budova Fenetry zajímala, byla taky v celkem špatném stavu, ale pro pivovar, jaký jsme plánovali, celkem vhodná. Je to skoro 100 let stará průmyslová budova, velmi poctivě postavená.
Navíc já mám rád, když se staré věci, které ještě můžou dobře sloužit, nebourají a nevyhazují. Zabrat kus louky, nebo pole a tam postavit nezajímavou halu by mě nebavilo. Je to sice těžší, dražší a méně praktické, ale je z toho mnohem lepší pocit.
Jak dlouho to trvalo od nápadu k prvnímu prodanému pivu?
Myslím, že od první myšlenky po rozhodnutí, že pivovar chceme, mohlo trvat tak dva roky. Další dva roky potom trvala realizace. Vařit jsme začali v červnu 2014. Celé to byla jedna velká výzva. Neměli jsme vlastně žádné zkušenosti s tím, jak vést pivnici ani pivovar. Všechno jsme se učili za pochodu.
Nebáli jste se, že na trhu neuspějete?
V době, kdy jsme začali, bylo u nás něco přes 200 minipivovarů, prostoru na trhu tedy bylo stále dost. Obavy jsme samozřejmě měli během přípravné a investiční fáze. Ale piva byla od začátku fajn, takže se vše rozjelo velmi dobře. Navíc i náš vizuál byl dost mimořádný.
Pro tento obor je vizuál opravdu netradiční, ve znaku máte robota a pivovar se jmenuje Clock.
Původní záměr byl pojmenovat pivovar „Robot“. To slovo se mi líbilo vzhledem ke svému původu i tím, že symbolizuje něco technického, strojového. Nemám rád všechny ty pnoucí chmely, erby apod. Chtěli jsme moderní pivovar, který není zatížen historií. U Robota jsme ovšem narazili na problémy s ochrannou známkou. Hledal se tedy jiný název. Z velkého množství náhradních jmen jsme se rozhodli právě pro Clock.
Jiří Andrš (36 let)
|
Měli jste asi štěstí i na společníka, Ivo Mutsham do firmy složil větší obchodní podíl. Mimochodem, je Čech? A má ve firmě rozhodující slovo?
Jméno mého společníka zní možná exoticky, ale je to Čech, celá rodina je po mnoho generací odsud. Pivu rozumí natolik, nakolik potřebuje. Není to přímo odborník, ale dokáže posoudit co je dobré a co je špatné. Základy má.
Do běžného provozu vůbec nezasahuje. Pouze při větších investicích a důležitých rozhodnutích je samozřejmě jeho souhlas důležitý.
Jak se liší výroba na začátku a výroba dnes?
Při startu se o komplet výrobu staral vlastně jen Jakub. Měli jsme pouze brigádníka na lahvování. To dlouhodobě nešlo, takže jsme přibrali dalšího kolegu. Ve třech jsme potom vydrželi celkem dlouho, to ale byla produkce do 3 000 hl ročně. Dnes máme sedm zaměstnanců, vyrábíme skoro 9 000 hl ročně, ruční plnění sudů nahradil stroj, přibyla plnička plechovek a plnička lahví.
V čem je váš pivovar výjimečný nebo odlišný od ostatních?
Netroufám si říct, v čem jsme nějak extra výjimeční. Na trhu je dnes tak široká nabídka, že výjimečnost skoro neexistuje. Pokud jsme ale něčím trošku odlišní, bude to asi komplexnost nabídky. Vaříme jak spodně, tak svrchně kvašená piva, tzn. ležáky i různé druhy ales, pšeničná piva, stouty, sour. Máme i tzv. wild sekci, kde nejsou piva kvašena čistou pivovarskou kulturou, nýbrž mixem divokých kvasinek a bakterií a pak dozrávají mnoho měsíců nebo dokonce let v dubových sudech.
Připojili jste se k iniciativě Zálohujme.cz, proč?
Celý koncept záloh je fajn, lidi motivuje nehodit obal do směsi nebo dokonce do příkopu. Takže si od toho slibujeme, že (nejen naše) plechovky neskončí v přírodě nebo na skládce, ale hliník se využije znova na výrobu nových plechovek. Věřím, že když už jsou lidé zvyklí vracet do obchodu skleněné láhve, tak s plechovkou či PETkou to bude ještě snazší – o moc víc místa nezabere a je o hodně lehčí.
Pro nás jsou konkrétně plechovky nejlepší alternativou právě ke skleněným lahvím. Znovu plnění skla u malého pivovaru nepřichází v úvahu, je to logistická a administrativní noční můra. Proto namísto skla volíme plechovky, které lze recyklovat téměř donekonečna. Je ale potřeba lidi motivovat, aby je vraceli do systému, který jejich recyklaci zajistí. Zálohový systém funguje v půlce Evropy, tak věřím, že může fungovat i v ČR.
Kdybyste dnes začínali znovu, udělali byste něco jinak? A co je podle vás pro úspěch v podnikání důležité?
Něco jinak? I když se nad tím snažím přemýšlet, asi by toho nebylo mnoho a týká se to spíš drobností. Zásadní rozhodnutí se prozatím vyvinula dobrým směrem a „povedla se“. A důležitá je pracovitost, urputnost, zájem. Na každého čekají pasti, zákony, pravidla, kontroly. Jenže když vás daná věc baví, dává smysl se se vším poprat.
Jaké máte plány do budoucna?
Podobné jako doposud. Vařit dobré pivo, které chceme my a zákazníci pít. A dělat to tak, aby nás to bavilo.
