Značku I love Hummus přejmenovali na Beavia, což znamená šťastná cesta. Loni společně zvýšili obrat na 40 milionů, rozšířili sortiment a vyvážejí už i do světa. A mají další velké plány, jak expandovat.
Do firmy Štěpána Hodače investoval váš manžel Tomáš Lhoták. Když se podíváte zpětně, byla to dobrá volba?
Kamila Lhotáková: Občas směrem ke Štěpánovi utrousím poznámku, že si vybral nejtěžší disciplínu v potravinářství, a to chlazené jídlo s krátkou trvanlivostí bez konzervantů, jako je náš prémiový hummus. Trvalo mi zhruba rok pořádně dovnímat, jak tento sektor funguje.
A protože je well being a zdravý životní styl moje hobby, krásně se mi oba světy díky investici do I love Hummus propojily. Mám velký respekt ke všem českým firmám, které se vydaly stejnou cestou s vidinou dělat svět o trochu lepším. Jíst ještě teplý hummus lžičkou nebo vidět tuny čerstvě nakrájené zeleniny, která voní všude kolem, to prostě miluju.
Co se stalo, že jste, Štěpáne, dospěl k závěru, že potřebujete investora. Co bylo bodem zlomu?
Štěpán Hodač: Seběhlo se hned několik událostí dohromady. Nejzásadnější z nich ale bylo, že mí dva původní společníci v té době řešili osobní záležitosti, kvůli kterým se pro ně projekt I love Hummus dostal až na druhou kolej, a tak jsme se domluvili na ukončení spolupráce. Primárně jsem tedy nehledal investora, ale nové partnery. Nakonec jsem měl štěstí a v manželích Lhotákových jsem našel obojí.
A kolik peněz, jak vysokou investiční injekci vaše firma získala, aby se rozmáchla? Prozradíte?
Štěpán: Vzhledem k tomu, že část investice posloužila na vypořádání původních společníků, získala firma na další expanzi jednotky milionů korun.
Když jste se s investorem sešel, měl jste obavu, že jednání nedopadne dobře? A co vám pomohlo otevřít dveře k potřebné investici, abyste získal finanční injekci a mohl rozšířit produkci humusu a kimchi?
Štěpán: Takovou situací jsem procházel poprvé, a tak jsem byl dost nervózní. Není divu, když se máte sejít s úspěšným člověkem, kterého vaše společnost zajímá, ale zároveň víte, že během prezentace přijdou otázky, u kterých budete muset vyložit karty na stůl.
Ukončení spolupráce s původními společníky se bohužel neobešlo bez emocí a právníků, což celou situaci dost komplikovalo. Tomáš Lhoták toho ale během své kariéry zažil už hodně, tak ho to naštěstí neodradilo.
Kamila Lhotáková
|
Co rozhodlo, Kamilo, že se váš manžel investoval do firmy podnikatele, který vsadil na produkt, jako je hummus a kimchi?
Kamila: Naše rodina vyznává zdravý životní styl, a když se manžel stal vegetariánem, připravovala jsem mu domácí hummus. Přesto dál domů nosil i hummus značky I love Hummus, takže když se naskytla příležitost spojit síly s jejím zakladatelem Štěpánem Hodačem, byla to jasná volba.
Já jsem v té době byla zrovna na půlročním sabbaticalu a procházela vyhořením po 19 letech v korporaci. Myšlenka odejít z korporátního prostředí a zkusit využít zkušenosti někde jinde, kde by to rezonovalo s mými hodnotami a dávalo větší celospolečenský smysl, se tak přímo nabízela.
Dnes jste byznysovou „parťačkou“ Štěpána, každý máte poloviční podíl. Neměli jste strach, že podíl půl na půl nebude fungovat?
Kamila: Nastavit podíly na 50 ku 50 procentům bylo byznysové rozhodnutí mého manžela, do kterého jsem nijak nezasahovala. Osobně za rovnocenným rozdělením vnímám snahu se vždy domluvit s cílem tvořit společně tak, aby nikdo neměl navrch.
Se Štěpánem se vzájemně respektujeme, nasloucháme si a velmi dobře se nám spolupracuje. I proto si k sobě strach či spekulace o budoucnosti vůbec nepouštím.
Loni jste dosáhli obratu 40 milionů, takže se zdá, že partnerství funguje. Co je podle vás v podnikání klíčové, aby bylo úspěšné?
Štěpán: Spíše než jako úspěšný podnikatel se nyní cítím jako někdo, kdo je kousek od něčeho velkého. Osobně mi v byznysu nejvíce pomáhá vytrvalost a schopnost dobře snášet stres.
Kamila: Pro mě je úspěch relativní pojem. Za klíčovou považuji hlavně komunikaci ve všech aspektech svého života včetně byznysu. Důležitá je také schopnost zaměřit svou pozornost tam, kde jsou příležitosti, spíše než ji tříštit do velkého množství aktivit. To u menších firem, jako jsme my, nikdy nedělá dobrotu.
Čím dál tím víc vnímám jako největší hodnotu firmy její zaměstnance – lidi, kteří s námi sdílejí nadšení pro věc. Jsem ráda, že máme takové kolegy srdcaře na naší šťastné cestě, což vyjadřuje i nový název naší značky Beavia.
Štěpán Hodač
|
Do rozjezdu firmy jste vložil na začátku jen své úspory a obrovské množství času. Když peníze došly, co vás drželo nad vodou, abyste podnikání nevzdal?
Štěpán: Na začátku mi paradoxně pomohlo, že jsem moc neplánoval. Kdybych si v té době udělal pořádný finanční plán, tak bych se do toho všeho nejspíš nikdy nepustil. Po pěti měsících od chvíle, kdy jsem začal hummus vyrábět, mi došly peníze a já si najednou uvědomil, co dělám špatně.
Během dvou dalších měsíců se mi podařilo rozšířit síť obchodů, které prodávaly můj hummus o 89 provozoven, což mě dostalo do zelených čísel. Zároveň to ale znamenalo, že jsem po tyto dva měsíce vždy v neděli vařil hummus, v pondělí rozvážel hotové výrobky, odpoledne rozbalil stánek a dělal ochutnávky. A takhle pořád dokola.
Suroviny na další várku jsem mohl nakoupit až ve chvíli, kdy se mi vrátilo dost peněz z prodejů. Pracoval jsem 12 až 14 hodin každý den i o víkendech a jedl jsem jen hummus a zeleninu, protože jsem na nic jiného neměl prostředky. Právě toto období mi ale ukázalo, že nejvíc limitů jsem si nesl a stále nosím jen ve své hlavě.
Teď jste na to dva, jaký máte plán co do obratu a rozmachu firmy?
Štěpán: Ve skutečnosti je nás už mnohem víc. Máme skvělý sales tým, který vede Zdenka, naprosto samostatný admin pod Markétou a ve výrobě tandem Pavol a Erika, kteří se starají o dodržování mezinárodních výrobních standardů tak, aby naše výrobky měly vždy špičkovou kvalitu.
Zároveň teď pracujeme na projektu, který by měl poslat naše kimchi do úplně jiné dimenze. Jsme totiž první země v EU, kde se kimchi již dostalo do retailových řetězců, v ostatních zemích se tam teprve pomalu dostává. Naším cílem nyní je během tří let obsadit trh v EU s kimchi a dosáhnout obratu v jednotkách miliard korun.
Kdo má poslední slovo, když dojde na nějaké rozhodování. Nebo máte přesně stanovené role, pravomoci v rozhodování…
Štěpán: Máme stanovené role a pravomoci. Věřím tomu, že každý potřebuje svůj prostor a svobodu, aby se mohl rozvíjet. Pokud jde o konečné slovo, tuto odpovědnost nesu jako ředitel společnosti já. Z 99 procent se ale jedná o rozhodnutí učiněná na základě předchozí diskuze v rámci daného týmu.
Došlo již někdy k roztržce? A pokud ano, jak to řešíte, abyste mohli dál úspěšně spolupracovat a nerozhádali se.
Štěpán: Přestože jsem horká hlava, k roztržkám u nás nedochází. Občas mě sice někdo donutí pozvednout obočí – například naše obchodní zástupkyně Vlaďka, která to občas stále zkouší s komisním prodejem, ale období, kdy jsem se dokázal na kolegy opravdu rozzlobit, byť obvykle právem, už mám naštěstí za sebou.
Vystudoval jste práva, to vás ale nebavilo, pak jste podnikal v realitách, ale ani to nebylo pro vás to pravé. Pak vás napadlo vyrábět v Česku to, co vám zachutnalo v Izraeli – tedy hummus z cizrny. Uzrával nápad ve vaší hlavě dlouho, nebo to byl nápad okamžitý?
Štěpán: Ten nápad ve mně uzrával asi rok a největší roli v tom sehrálo okolí. Když jsem hummus uvařil a dal někomu ochutnat, reakce byly velmi pozitivní. Často se opakovaly dvě otázky: co to je a kde se to dá koupit.
Věřil jste, že uspějete, nebo to byla spíš sázka do loterie? Vždyť před 11 lety řada Čechů vůbec netušila, co je hummus.
Štěpán: Jsem hodně tvrdohlavý a ani kritika mě moc neodradí. Lidé z oboru gastronomie mi všichni do jednoho říkali, že nedává smysl prodávat něco, co nazvu hummus, a navíc zkoušet postavit úspěch na jediném produktu.
Naštěstí jsem měl v playlistu na Youtube rozhovor s Arnoldem Schwarzeneggerem. Uvedl v něm, že miluje, když mu lidé říkají, že něco není možné, že to ještě nikdo nedokázal. Jeho postoj je: tak já budu první, kdo to dokáže. Právě tento přístup v kombinaci s podporou lidí okolo mi dal důvěru, že to půjde.
S vlastní výrobou hummusu jste začal doslova na koleně, tedy přesněji v kuchyni vaší babičky. Firmu jste tehdy pojmenoval „I love Hummus“. Co bylo pro vás na samotném startu nejtěžší?
Štěpán: Abych byl upřímný, já jsem do té doby uměl připravit jen míchaná vajíčka a o potravinářství a výrobě jídla jsem nevěděl vůbec nic. Všechno pro mě bylo nové a tím pádem také těžké. Na VŠCHT v Praze je ale skvělá knihovna, kde jsem si vše našel a nastudoval. Teorie mi pak byla jasná, ale uvedení do praxe nejprve pokulhávalo…
Před pěti lety jste k hummusu přidal korejské fermentované zelí kimchi, to s názvem firmy I love Hummus nejde moc dohromady. Nehádalo se to?
Štěpán: Z pohledu rozšiřování portfolia výrobků byl název I love Hummus opravdu trochu nešťastný. V České republice to až takový problém nebyl, ale když jsme prezentovali kimchi na zahraničních výstavách, viděli jsme, že to úplně nejde dohromady.
Kamila: Před mým příchodem se firma marketingu věnovala jen velmi omezeně. Když jsem ho začala aktivně řešit, narážela jsem na příliš úzký profil značky I love Hummus. Rozhodli jsme se proto přistoupit ke změně brandu. Té předcházela roční příprava, během níž jsme si myšlenku změny brandu mohli otestovat například v soutěži Future of Food, kterou jsme vyhráli. I díky tomu jsme dostali spoustu rad a tipů od expertů z retailu a FMCG sektoru, tedy průmyslu rychloobrátkového zboží.
Takže změnit název firmy se stalo nutností?
Štěpán: Ano, zahraniční výstavy a veletrhy nám jednoznačně ukázaly, že design a brand, který byl původně koncipován pro hummus, není vhodný pro fermentovanou řadu. Takže jsme se rozhodli vytvořit zcela novou značku, která bude zajímavá už svým designem a bude fungovat pro rozšiřování produktových řad.
Zároveň jsme chtěli, aby jméno něco znamenalo, abychom k němu měli vztah. Nakonec jsme vybrali název Beavia, což v překladu z latiny znamená „šťastná cesta“, který propojuje značku s naším posláním. Chceme, aby se lidé vrátili k sobě i k přírodě a prostřednictvím kvalitního a chutného jídla našli svoji šťastnou cestu.
Kdo přišel s novým názvem a bylo snadné ho vymyslet?
Kamila: Na nový brand jsme měli řadu požadavků. Například volnou doménu .com, ochrannou známku v rámci EU a podobně. Brzy jsme však zjistili, že to bude složitější. Někdo totiž vzal anglický slovník a zaregistroval si snad všechny názvy jídel a související výrazy na doméně .com. Název Beavia nám nakonec vymyslela agentura Identity z Pardubic a logo a novou vizuální identitu připravil Ondřej Křišťan.
Dnes tvoří vaši firmu dvacítka lidí, výrobní prostory ve středočeských Všechlapech začaly být těsné. Znamená to, že jste už rozšířili sortiment?
Štěpán: Ano, letos jsme již sortiment rozšířili o fermentovanou červenou řepu s křenem, miso a luggi. Miso je takový malý zázrak z Japonska. Jedná se o houbu kódži, která obstarává proces kvašení. V Japonsku se používá jako ochucovadlo, je totiž nositelem chuti umami.
Když například připravuji burgery, vmíchám miso do mletého masa a nechám přes noc uležet, chuť je pak o úroveň výš. Luggi je naše veganská náhražka omáček typu maggi. Jsem teď na keto dietě, takže ho hodně používám na dochucování salátů.
A co vývoz do zahraničí? Za jakých podmínek má česká firma šanci uspět s fermentovanými potravinami i v cizině?
Štěpán: Je to velmi těžký a náročný proces, hlavně pokud působíte v segmentu chlazených potravin. Nejdříve je potřeba splnit všechny mezinárodní standardy a získat osvědčení. Naše společnost je nyní certifikovaná na standard IFS. Pak je potřeba se pravidelně účastnit mezinárodních výstav a postupně budovat vztah s nákupčími ze strany řetězců a distributorů.
S Beavií jsme tento rok byli na veletrzích poprvé a povedlo se, co jsme si od rebrandingu slibovali. Dosáhli jsme změny toho, jak nás zákazníci a nákupčí vnímají. V současné době exportujeme naše produkty do Německa, Rakouska, Maďarska, Litvy a na Slovensko.
Podnikání má peníze vynášet, generovat zisk, splácet investované peníze… Když se řeknou peníze, co pro vás znamenají
Štěpán: Je to nástroj, díky kterému můžu tvořit, co chci. Stále se však učím, jak s nimi zacházet, spravovat je, plánovat jejich toky a ještě dlouho se to učit budu. Naše společnost sice je dlouhodobě v zisku, ale zatím nejde o takový objem, abychom se pro další růst obešli bez externích zdrojů.
Zrovna teď jsme se dostali do bodu, kdy považujeme kimchi a jeho výrobu za osvědčený koncept. Od investorů a partnerů chceme nyní získat peníze, abychom mohli postavit novou velkou továrnu na kimchi. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že evropský trh s kimchi se teprve rodí a trend fermentovaných potravin nastupuje.
