Prý zaměstnáváte velké procento žen na nejvyšších pozicích?
Sedmdesát procent lidí v top managementu tvoří ženy a dívky. Nechci příliš zobecňovat, ale bývají pracovitější, výkonnější, loajálnější a často chytřejší než muži. A hlavně - nepotřebují sekretářku (smích). Oproti mužům také nemají stálou potřebu chlubit se statusovými symboly. Příliš neřeší, jaký mají mobil, manažerskou židli nebo služební auto. Bez toho chlap nepracuje.
Má to také nějaké nevýhody?
Musíte být dostatečně silný na to, abyste je zvládl, prostě ukočíroval různé ženské války. A také musíte počítat s tím, že mají tendenci často rodit, a vycházet jim proto vstříc. Za naší finanční ředitelkou jsem jezdil pět let domů, odkud pracovala, než se mohla vrátit do firmy.
Jakým jezdíte autem?
Proč vás to zajímá?
Auto také vypovídá o člověku. Je asi rozdíl, jestli řídí červené porsche, nebo stříbrnou limuzínu.
Mě auta, jachty, vrtulníky ani golf nelákají. Teď dojíždím Jaguar S-Type. Před třemi lety jsem ho viděl v Anglii a jeho retrostyl mi učaroval. Jenže jsem si myslel, že bude obrovsky drahý. Já jsem totiž spořivý typ. Pak jsem zjistil, že je levnější než Audi A6, které jsem řídil tehdy. Tak jsem ho koupil.
Víte, že ve firmě Unicorn Vladimíra Kováře mají jaguary jako služební auta?
Ano. Občas se s panem Kovářem vídáme, naposledy jsme vedle sebe parkovali na Hradě. Když viděl můj typ, tak se smál, že s takovým u něj ve firmě jezdí produktoví manažeři. Unicorn je úplně jiný svět. My jsme ta stará, řekněme reálná ekonomika. Vyrábíme z písku a cementu a je vůbec zázrak, že se vysoko umisťujeme v žebříčcích nejlepších a největších firem.
Kdy přišel ve vašem podnikání zlom, který vás přivedl na cestu velké firmy?
Každá firma má dvě základní fáze. Nejprve vznikne a všichni naplno táhnou za jeden provaz. Dřete, nespíte, nejíte, ale to můžete vydržet čtyři, maximálně šest let. Pak to začne skřípat a musíte firmu zprofesionalizovat. To málokdo přežije. Šéf musí odhadnout, kdy je k tomu čas.
Obvykle to však končí rozchodem společníků.
Ano. Já měl na počátku dva společníky, ale naštěstí jsem vždy ve firmě ovládal majoritu. Když jsou společnosti rozděleny na rovné díly, tak potom vznikají strašné patové situace. Ale lídr firmy - ten tažný kůň -to musí ustát a klidně se ostatních zbavit. Koně jsou tažní a chovní, ale vést firmu může jedině tahoun. Já to naštěstí tušil vždy dopředu.
Nějaká velká zakázka tedy firmu nekatapultovala dopředu?
Ne. Prodáváme levné zboží, které má velké množství odběratelů. A nemá smysl mluvit ani o nějakém stavebním boomu, který by nám pomohl. Sedmiprocentní růst stavebnictví, to přece není boom. Ten si představuji 17 procent jako v Číně nebo 14 procent jako na Slovensku. Máme spíš výhodu, že dodáváme do infrastrukturních staveb, jako jsou chodníky či kanalizace, které se dělají i v hubenějších letech.
Rád mluvíte o obratu vaší firmy, ale nezmiňujete zisk. Proč?
Zisk se uvádět bojím. Nevadí mi, když si ho přečtou lidé, kteří ho nemohou spojovat s provozem firmy. Ti prostě závidí, ale s tím jsem smířený. Vadí mi, když si o zisku přečte třeba náš obchodní partner. Sám ho může mít totiž nižší a pak má pocit, že my bohatneme na jeho mozolech. Z toho dále obvykle udělá závěr, že už od nás nebude nakupovat. Jenže se mě už nikdo nikdy nezeptá, jak tlačím dolů náklady, jakou máme produktivitu na člověka, jakou si dávám výplatu nebo jakým jezdím autem.
Jak často vám nabízejí strategičtí nebo finanční investoři, že od vás firmu koupí?
Jsou to trvalé nabídky, v prodejním tlaku už jsem asi čtyři roky. Nabízejí přes dvě miliardy, což je pro normálního smrtelníka, a tedy i pro mě, téměř nepředstavitelné číslo. Vezměte si, že by vám najednou na účtu přistálo dva tisíce milionů. Co s tím?
To je spíše otázka pro vás.
Zatím o prodeji neuvažuji, ale třeba to přijde dříve, než si myslím. Firma mě baví a líbí se mi vliv a odpovědnost, které se s jejím provozem pojí. Máme asi 400 zaměstnanců, ale reálně ovlivňuji život třem čtyřem tisícům lidí. To když započtete všechny doprovodné činnosti, které jsou s fungováním Bestu spojeny, nebo firmy, které pro nás výhradně pracují. A ten vliv by mi chyběl.
Scházíte se s muži s kufříky, kteří vám peníze za firmu nabízejí?
Ano. Někdy mám pocit, že to stále zkoušejí hlavně kvůli provizím. Už jsme totiž zajímavé sousto i pro zahraniční zprostředkovatele a poradce.
V devadesátých letech jste byl poslanec za ODS. Ještě jste nějak politicky činný?
Ne. Ale před volbami jsem motivoval zaměstnance, aby volili pravici. Všichni, kdo šli k volbám, dostali výplatu spočítanou podle Tlustého daňové kalkulačky. Ta dnes samozřejmě nefunguje.
Jak jste to kontroloval?
Věřil jsem jim. Když řekli, že volili, tak dostali odměnu.
Budete letos firmu rozšiřovat?
Máme čtyři výrobní areály po celých Čechách. Na Třeboňsku nám teď vyrůstá v areálu druhá hala, zkušební provoz začne asi za šest týdnů. Další hala letos rozšíří výrobu v našem sídle v Kaznějově na Plzeňsku. Tržba jednoho závodu je řádově sto milionů korun, takže bychom mohli vyrůst o 200 milionů. Ale chvíli trvá, než výroba naběhne.
Vaše závody jsou obvykle v příhraničí. Vyvážíte hodně za hranice?
Jsou to jednotky procent. Ale když jsme vznikli, tak jsme vyváželi skoro vše za hranice. Hlavně do bývalého východního Německa. Tam byl volný trh a my vozili těžký beton až na břehy Baltu. V roce 1994 to najednou skočilo, protože Němci udělali ochranářské opatření nad vlastními výrobci. Na rozdíl od nás jsou chytří a vědí, že když budou nakupovat ze zahraničí, tak si ničí vlastní ekonomiku. My se otevřeností ještě chlubíme.
Zmínil jste vysokou váhu betonových dlaždic. Na jakou vzdálenost se dnes ještě vyplatí s nimi jezdit?
Čtyřmi závody pokrýváme Čechy ze zeměpisného i surovinového hlediska. Všechny závody máme postaveny v těsné blízkosti pískoven, abychom maximálně šetřili dopravní náklady. Takzvanou továrnu bez továrny chystáme letos hned u Prahy. Chceme v Nehvizdech otevřít obří sklad, který budeme stále zásobovat z továrny u Hradce Králové. V tom nám hodně pomohla hradecká dálnice.
Zvýšíte tedy odbyt v Praze?
Ano. Je to také obrana před zahraničními konkurenty. Když se totiž podívají na rozložení sil v Česku, tak mají pocit, že u Prahy je ještě volno. Ale my nejsme žádní troubové. U Prahy se vyrábět nedá. Jsou tady obrovské pracovní náklady, lidi neseženete, a hlavně chybí písek.
Kde v Česku nejlépe prodáváte?
Na jihu Čech. Tam jsou lidé spořiví a stále si něco opravují. Přitom mají nejmenší platy. Na severu Čech, kde jsou platy kromě Prahy největší, obchod moc nejde.
Do zahraničí se nechystáte?
Už dva roky jezdím do Rumunska. Postupně jsem tam nakoupil osm hektarů pozemků přímo na dálnici u Pitešti. Koupili jsme také nedalekou pískovnu. V květnu se rozhodneme, zda tam začneme stavět továrnu.
Proč váháte?
Už teď na tom masivně vyděláváme. Koupili jsme v podstatě pole, které jsme nesmírně obtížně scelili a získali povolení na průmyslový areál. Vyjednávat o nákupu s místními zemědělci, kteří neumějí často ani psát a číst, byl zážitek. Teď bychom mohli areál s desetinásobným zhodnocením prodat.
Jak probíhá takové vyjednávání s rumunským sedlákem?
Mám už na to vypracovaný systém, který jsem kdysi použil i v Česku. Důležitá je rychlost. Zazvonit, dát dobrou nabídku a podepsat. Když začne sedlák moc přemýšlet, tak nikdy neprodá. Proto se mnou jezdil i notář.
Proč tedy váháte s výstavbou továrny v Rumunsku?
Byla by to obrovská investice. Žádné pomalé rozjíždění jako tady, ale hned několik linek najednou. Předpokládám, tak za půl miliardy korun. A zisk je v nedohlednu. Nezbývá než věřit, že aspoň dalších sedm let bude v Rumunsku ekonomická a politická stabilita, že budou lidé vaše výrobky kupovat, že se prosadíte. A v tom ještě nemám jasno.
Hodně lidí tam vidí obrovský potenciál.
Také jsem ho viděl. Ale za ty dva roky, co tam jezdím, ze mě postupně nadšení vyprchává. Lidem se tam moc nechce pracovat a země zase tak dopředu nejde. Investiční aktivita je tam poměrně malá a trochu mi to připomíná situaci třeba na Mostecku.
Česko obletěla vaše billboardová reklama se sloganem - na naší dlažbě i prase vypadá dobře. Tu jste vymyslel sám?
Ne. Navrhla ji naše agentura. Ale na seznamu jimi navrhovaných reklam byla až sedmnáctá v pořadí. Já ji vytáhl dopředu (smích).
Měl jste někdy chuť začít podnikat ještě v jiném oboru?
Ne. Na to jsou dva pohledy: jedni tvrdí, že je lépe mít více oborů, aby když jeden nejde, druhý firmu ve výkonech podržel. Já si myslím, že opravdu dobře může člověk zvládat jen jednu věc. Nechci se vytahovat, ale myslím si, že jsem v Čechách betonový král a není nikdo nade mě. Určitě jsou lepší technologové nebo obchodníci, ale jde o souhrn vlastností.
