Češi podceňují potřebu získat doklad o svých znalostech a dovednostech potřebných pro práci s digitálními technologiemi. Spoléhají na to, že potenciálnímu zaměstnavateli bude stačit vysokoškolský diplom, maturitní vysvědčení nebo výuční list.
A pokud padne otázka na počítač a schopnost s ním pracovat, myslí si, že o svých „počítačových“ dovednostech potenciálního zaměstnavatele přesvědčí v průběhu přijímacího pohovoru. Budou ale překvapeni. Mnoha zaměstnavatelům to nestačí.
Podle mezinárodních kritérií konceptu počítačové (digitální) gramotnosti ECDL/ICDL je pro vstup na trh práce v České republice dostatečně připraveno necelých 40 procent uchazečů o zaměstnání. Nedostatečně připraveno je asi 35 procent a bez jakékoli šance, tedy počítačově negramotných, je 15 až 25 procent lidí hledajících práci.
Jsme na tom stejně jako Zimbabwe
Počítačové znalosti a dovednosti jsou jedna věc, ta druhá je mít na to doklad, některý z takzvaných ECDL certifikátů. Ten se zatím pokusilo získat jen 1,5 procenta práceschopného obyvatelstva. Přitom by jim mohl usnadnit vstup na trh práce.
Otestujte seTechnologickou inteligenci si můžete otestovat na stránkách www.tqtest.cz Po vyplnění dotazníku orientačně zjistíte, jak jste na tom. Porovnat svůj výsledek můžete i se zbytkem národa. |
Ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě Češi značně zaostávají. V Rakousku dokládá zaměstnavateli svoji kvalifikaci pro práci s počítačem téměř 16 % práceschopného obyvatelstva, v Irsku přes 25 % a na Maltě téměř 40 %. V severských zemích nebo v Maďarsku využívá certifikáty ECDL na trhu práce více než 10 % pracujících. Jsme na tom zhruba stejně jako Zimbabwe.
Jasně, že na počítači umím. Sedím na něm celý den
Představy šéfů o tom, jak by jejich podřízení měli umět pracovat s počítačem, se shodují se skutečností jen ve zhruba 40 procentech. Češi své počítačové dovednosti přeceňují. Největší rozčarování čeká nejmladší generaci Čechů, která rutinně ovládá chytré telefony a tablety, pohybuje se na sociálních sítích mnoho hodin denně a využívá všechny možné formy on-line komunikace. Ale když pak mají pracovat s textovým editorem či tabulkami, nevědí si rady.
Směrem k často méně digitálně gramotným rodičům, učitelům, úředníkům i politikům vytvářejí mladí mylný dojem o výborné úrovni svých digitálních dovedností a sami sebe utvrzují v přesvědčení, že to „s počítači umí“.
Srovnáme-li sebehodnocení této generace s jejich skutečnými digitálními znalostmi a dovednostmi, pak dojdeme k alarmujícímu zjištění. Téměř 80 % dotazovaných a následně testovaných osob uvádí, že jejich digitální dovednosti jsou na dobré, nebo velmi dobré úrovni, ale výsledky reálných testů ukazují pouze na necelých 10 procent z nich.
V poslední době preferuje část pedagogických odborníků z oblasti školství po vzoru některých evropských zemí výuku takzvaného informatického myšlení na úkor praktické výuky užívání informačních a komunikačních technologií. A to už někdy pro nejmladší děti školou povinné. Vysvětlují to tím, že současná nejmladší generace moderní technologie v zásadě ovládá, ale neumí je tvůrčím způsobem využívat.
Podle České společnosti pro kybernetiku a informatiku, která má k dispozici více než 15 let tvrdých dat o počítačových znalostech, schopnostech a dovednostech Čechů, je tato myšlenka opodstatněná pouze pro zhruba 20 procent dětí. Většina české populace totiž nikdy nezačne informaticky myslet. Ovšem rutinně užívat informační a komunikační technologie na trhu práce bude muset 90 procent z nich.
