Ve známém britském televizním seriálu „Jistě, pane premiére“ jedna z jeho hlavních postav, státní tajemník Sir Humphrey Appleby, na adresu svého nadřízeného, předsedy vlády, říká, že je v chápání ekonomiky bohužel trochu hendikepovaný. Vystudoval totiž ekonomii. Jde o nadsázku, na které je však nemalé zrnko pravdy.
Ekonomie totiž zpravidla předpokládá, že se lidé, pokud jde o peníze, rozhodují až na výjimky „racionálně“. Tedy po zralém uvážení a s ohledem na to, k čemu jejich rozhodnutí povedou. Skutečnost však bývá tomuto předpokladu na hony vzdálená. Při rozhodování o nakládání se svými penězi jsme totiž zcela racionální jen zřídka.
Většina lidí ví, že rozumné nakládání s penězi vyžaduje určitý finanční plán. Tuší i to, že vytváření a dodržování tohoto plánu je v jejich nejlepším zájmu. Ví, že z každé výplaty by měli něco uspořit, ať již pro stáří či proto, aby trvale měli určitý finanční polštář. V praxi se však těmito pravidly často příliš důsledně neřídí. Někdy i proto, že jejich dodržování, podobně jako v případě jiných důležitých věci, odkládají.
Důvodem bývají i naše emoce, jež vedou k tomu, že utrácíme více, někdy však i méně, než bychom měli. Pramenit mohou z naší lehkomyslnosti či neschopnosti odolat okamžitému pokušení, ale i zvýšené obavy ze ztráty životní jistoty i pocitu viny.
Peníze a emoce
K nejdůležitějším emocím, promítajícím se v našem finančním rozhodování, patří stres, strach, pocit viny, stud, závist či touha pro vzrušení. Jejich dopad na naše rozhodování se však může v závislosti na našich osobních vlastnostech a finanční situaci lišit.
Jan Urban
 |
Problémem se stávají především tehdy, když nás ovlivňují příliš silně, případně tehdy, když vyvolávají určitý začarovaný kruh. Ten nastává, pokud rozhodnutí, která pod vlivem určitých, většinou negativních emocí činíme, ovlivňují naši finanční situaci natolik, že tyto emoce dále rostou.
O vlivu emocí na naše finanční rozhodování je proto dobré vědět. Mimo jiné proto, že pokud se jím příliš nezabýváme, může k němu docházet o to více, a to bez našeho vědomí. V případě, že si dopad emocí neuvědomujeme, můžeme ztrácet schopnost jejich vliv v případě potřeby korigovat. V neposlední řadě pak nemusíme ani chápat, proč nám naše zacházení s penězi může občas přinášet posměch a ostudu.
Jakým způsobem na nás emoce při našem peněžním rozhodování působí a jak je možné toto působení ovlivnit?
Stres
Pokud jsme ve stresu nebo v situaci, kdy jsme nespokojení (a provázejí nás tak i typické emoce se stresem spojené), máme sklon vydávat či nakupovat více. „Nákupní terapie“, jak bývá tento sklon označován, je totiž jednou z cest, jak se stresu, či emocím, jež ho provázejí, vědomě či nevědomě bránit.
Dvanáct tipů, jak si téměř okamžitě zlepšit náladu |
Akt koupě bývá příjemný, když se necítíme dobře, může nám naši náladu zlepšit. Ať již tím, že na určitou okolnost, například konflikt, který nás stresuje, pozapomeneme, nebo tím, že snížíme svou úzkost, depresi či zlost, kterou v nás stres vyvolává.
„Stresové nakupování“ bývá častější, než si myslíme, nebo jsme ochotni si připustit. Mnohdy ve stresové situaci skutečně napomáhá, byť většinou jen krátkodobě. Skutečné či trvalejší příčiny stresu sice neodstraňuje, může však dočasně zvýšit náš pocit kontroly nad naším okolím.
Rubem stresového nakupování, postihujícího více ženy než muže, je, že v případě „úspěšnosti“ se snadno stává zvykem, tedy prvou a téměř impulzívní reakcí na stres. Jeho dopad na naše finance tak může být někdy i zničující. Především v případě častějších či dlouhodobějších stresů, se kterými nejsme schopni se jinak vyrovnat. Navíc nám toto nakupování většinou po čase přináší i pocit viny, spojený s tím, že jsme se tomuto chování nedokázali ubránit, nebo ho alespoň zaměřit na to, co potřebujeme.
Řešením je tento sklon si uvědomit. Když jsme ve stresu je pak dobré držet se od obchodů a dalších nákupních možností dále. Pomoci si můžeme i tím, že omezíme nejrůznější e-maily či textové zprávy, které nám určité nákupy nabízejí. Cílem těchto a podobných opatření, je prodloužit čas mezi vznikem stresu a nákupem samotným. Třeba tak, že zboží, které jsme si na internetovém obchodě vložili do košíku, v něm po jistou dobu ponecháme. Někdy pomůže i to, když otevřeme svou skříň, a podíváme se, co v ní už máme.
Nutkavé nakupování
Nutkavé nakupování nás nemusí provázet jen při stresu. Vznikat může i pod vlivem nudy. U lidí, kteří mu propadli, se stává jedním z nejoblíbenějších způsobů trávení času. Někdy může dokonce přerůst v hlavní smysl jejich života.
Lidé, kteří tím trpí, vnímají ve svém okolí především nákupní příležitosti. Peníze je doslova, „pálí v kapse“, a nemohou se dočkat, až si něco koupí. Často se věnují i tzv. mentálnímu utrácení, a o tom, za co své peníze vydají, uvažují ještě před tím, než je vydělali.
Jejich jednání bývá posilováno podobnými lidmi, se kterými se snaží ve své spotřebě soutěžit, nebo alespoň držet krok. Nákupy „prestižních“ věcí, vystavené na odiv, jsou pro ně věcí společenského statutu, možností upoutat pozornost, učinit dojem a vyvolat u ostatních závist. Pokud se jim to nedaří, mohou naopak pociťovat tuto závist nebo dokonce stud sami.
Emoce, které toto chování vyvolávají, nemusí být jen důsledkem snahy vyniknout. Někdy jsou spíše projevem „stádního instinktu“, tedy potřeby bezpečí, spojené s příslušností k určité skupině. Skutečná či domnělá ztráta členství v takové skupině (vyvolaná například nemožností koupit si určitý předmět, jež tuto příslušnost symbolizuje) může vést u lidí tohoto typu k úzkosti, osamění, depresi i pocitu nedostatečnosti.
Důsledky tohoto chování mohou být vážné, často ještě závažnější než u nákupů, které vyvolává stres. Začít mohou nákupy zbytečností na úkor věcí důležitějších, pokračovat nákupy na dluh a vyústit v propad do dluhových pastí.
Řešením je najít si vedle nakupování i jiné koníčky, nakupovat podle předem vytvořeného seznamu, sledovat a kontrolovat své výdaje, zamyslet se nad tím, zda určitou věc skutečně potřebujeme, nebo jen chceme. Důležité je uvědomit si i to, že když druzí obdivují určité věci, které máme, většinou to neznamená, že obdivují nás. Obdivují totiž právě jen tyto věci, a za tento obdiv naše nákupy ani případné dluhy nestojí.
Obavy z nejistoty a nutkání k úsporám
Významnou emocí, ovlivňující naše nákupní chování i finanční rozhodování bývá i strach. Jeho příčiny i projevy mohou být různé. Dotýkají se však hlavně lidí, kteří kladou důraz na bezpečí. Tedy těch, kteří si od peněz slibují především pocit jistoty. Chtějí být zabezpečeni pro stáří, ale i pro případ ztráty zaměstnání, zvýšených zdravotních výdajů, nečekaného poklesu příjmů, růstu výdajů apod.
Jistota, kterou nám v životě peníze či majetek dávají, je nesporně důležitá, a potřeba této jistoty je zcela přirozená. Obavy z budoucnosti a trvalejší pocity finanční nejistoty si navíc lidé občas přinášejí z dětství ze své rodiny, a zbavit se jich jim může trvat určitý čas.
Pokud však tyto obavy z nejistoty přerostou určitou mez, mohou vést k tomu, že lidé, které postihují, odmítají peníze vydávat téměř za cokoli. A to i tehdy, kdy jsou pro případ nejrůznějších životních rizik již dostatečně nebo dokonce velmi dobře zabezpečeni. Dobře se totiž cítí většinou jen tehdy, pokud se jim podařilo ušetřit, a jejich prvým instinktem, když peníze vydělají, je tyto peníze uložit. V extrémním případě mohou pociťovat i vinu spojenou s výdaji, které nejsou bezprostředně nutné.
Jejich obavy z životních rizik a nedostatku hraničí s úzkostí, jež vede až k nutkavému schraňování peněz. Ani úzkost však nemusí být špatná, pokud nás určitým rozumným způsobem motivuje. Nadměrná finanční úzkostlivost může vést například některé lidi ke zvýšené potřebě vydělávat. Často jim však tato úzkost brání užít si výsledků své práce. Někdy jim brání i v investicích, které by jejich životní jistoty zvýšily.
Pokud nás tyto pocity zasáhnou, měli bychom se snažit svá rizika i dlouhodobější životní záměry a potřeby racionálně rozebrat. A také si uvědomit, že peníze, které máme k dispozici a které ani v budoucnu nebudeme k ničemu potřebovat, jsou jen nástrojem, jenž slouží k nákupu.
