Být druhým sympatický, nebo naopak nesympatický, a to dokonce již na prvý pohled, není (jak si lidé často myslí) většinou kvůli určitým vrozeným vlastnostem. Tedy například kvůli vzhledu, společenskému založení nebo inteligenci.
Jak ukázaly výzkumy, sympatie či nesympatie souvisí především s určitými zvyky, projevy nebo způsoby chování, které jsme si mnohdy nevědomě během let vytvořili. Některé z nich nám při získávání sympatií pomáhají, jiné naopak škodí.
Rozhodují prvé minuty
Mezi zvyklostmi, které rozhodují o tom, jak sympaticky působíte, jsou důležité hlavně ty, jejichž dopad již v budoucnu nemůžete příliš korigovat. Důvodem je, že k tomu už nedostanete příležitost.
Své sympatie k vám si totiž druhá strana tvoří často hned v prvých minutách společného jednání. Po jeho zbytek si pak svůj prvotní dojem již jen spíše potvrzuje nebo ospravedlňuje, zpravidla ho však již příliš nemění.
Jan Urban
|
Sympatie nebo antipatie, které svými zvyky vytváříte, mohou tak někdy rozhodnout o vašem dalším životě. Příkladem je dojem, který si o vás druhá strana vytvoří při pracovním pohovoru. Otravný je třeba zvyk „rozhazovat jména“, tedy oslňovat uváděním všech možných vlivných známostí a kontaktů, lidí, se kterými si tykáte apod. Tento zvyk může být až natolik otravný, že vás hned po prvém kole přijímacího pohovoru diskvalifikuje.
Dojem, který svými projevy vytváříte, byste tak měli mít pod kontrolou. Předpokladem je vědět, jaké zvyklosti vyvolávají sympatie a jaké působí opačně. Ty prvé si pak osvojte a druhé odstraňte.
Zvyklosti, jež budí sympatie, nejsou většinou příliš složité. Těch hlavních, které vám k sympatiím pomohouí, je zhruba sedm. O jaké zvyky se jedná?
Sedm návyků, jež zvyšují naše sympatie
Každý člověk je jiný. Následujících sedm doporučení vám nemusí zaručit, že hned získáte přízeň druhých. Dříve nebo později si však díky nim sympatie získáte a někdy dokonce okamžitě.
1. Používejte pozitivní řeč těla
K projevům rozhodujícím o sympatiích, které vyvoláváte, patří vždy řeč vašeho těla. Tedy váš postoj, gesta, výrazy, tón hlasu apod. Tato „řeč“ může být stejně důležitá, jako to, co říkáte slovy, a někdy dokonce ještě důležitější. Rozhoduje totiž o tom, zda to, co říkáte, zní věrohodně.
Řeč těla, jež budí sympatie, je ta, která je „pozitivní“. Tedy ta, která u druhé strany vytváří příjemný pocit. Sympatie vzbuzuje, když se budete mírně usmívat a rozhodně nemračit. Udržujte s protějškem oční kontakt, k člověku, který mluví, se mírně naklánějte, a tomu, co říká, mírně přitakávejte.
Sympatie budí i držení těla, které je pevné, nikoli však strnulé, a působí klidně. Hovořit byste měli energicky, během rozhovoru dávejte najevo své soustředění, a pokud to je možné, snažte se o hlubší tón hlasu.
Při delším rozhovoru můžete použít takzvaného efektu „zrcadlení“. Tedy mírně napodobujte neverbální projevy protistrany. Zrcadlení totiž zvyšuje důvěru, a s ní většinou i naše sympatie.
K projevům, kterých je dobré se vyvarovat, patří naopak sklon křížit ruce před tělem nebo se při rozhovoru v sedě zaklánět. Pokud nechcete druhou stranu urazit, neměli byste se dívat na hodinky nebo dokonce na telefon.
2. Oslovujte druhou stranu jménem, případně funkcí
Nejde jen o oslovení při pozdravu, ale i o oslovování po celý průběh rozhovoru. Lidé rádi slyší své jméno či funkci, hlavně tehdy, když je důležitá, nebo tak alespoň zní. Oslovení jménem vnímají lidé jako výraz respektu, a jejich náklonnost k těm, kdo je jménem oslovují, téměř okamžitě roste.
Pokud nemáte paměť na jména, a jména těch, s nimiž se znovu potkáte si nemůžete vybavit, nebojte se na jméno zeptat. Nic tím nezkazíte, zájem o vám naopak pomůže.
3. Naslouchejte druhým a klaďte jim otázky
Jedna z největších chyb, kterou lidé při rozhovoru či jednání dělají, je, že se soustředí především na to, co řeknou sami. To však zpravidla vede k tomu, že se příliš nesoustředí na to, co říkají druzí. Někdy to dokonce ani neslyší.
Tento zvyk ale bývá viditelný, a je v přímém rozporu s tím, co lidé chtějí. O sobě, svých názorech či zájmech totiž každý rád mluví, a cení si toho, pokud jim druzí naslouchají. Pokud druhým příliš nenasloucháte, jejich přízeň vůči vám rychle mizí.
Jednoduchý způsob, jak tento zlozvyk překonat a k naslouchání se přinutit, je klást při rozhovoru druhé straně krátké otázky. Nejlépe ty, jež budí dojem, že se chcete utvrdit, že jste protějšku rozuměli správně.
Zájem, který těmito otázkami vyjádříte, druhé vždy polichotí. Často tak, že budete překvapeni, jakou přízeň si tím získáte.
4. Buďte otevření vůči názorům druhých
Pokud chcete být druhé straně sympatičtí, nepronášejte předčasné ani příliš kategorické soudy. Dávejte naopak najevo, že jsme přístupní a otevření vůči názorům lidí včetně těch, které druhá strana vyjadřuje.
Otevřenost vůči názorům druhých dává najevo, že jste schopni vidět svět i očima ostatních, a tato schopnost vyznívá sympaticky. Konverzace s někým, kdo působí dojmem, že si své názory již vytvořil, a nehodlá je, ani pod vlivem mínění druhých příliš změnit, nebývá naopak moc příjemná.
Přístupnost vůči názorům druhým či ochota vyslechnout si je, aniž byste je hned od počátku odmítali, nemusí ale znamenat, že je přijmete nebo dokonce uvěříte všemu, co druhá strana říká. Znamená jen to, že dáte druhým možnost, aby vám své názory vysvětlili a případně vám sdělili, proč a jak k nim došli.
Proč jsou patologičtí lháři nebezpeční a jak tyto mýtomany rozpoznat |
5. Buďte sebevědomí
Sebevědomí není třeba přehánět. Když ale jednáte sebevědomě jako člověk, který se cítí ve svém těle dobře, pak vaše sympatie v očích ostatních rostou.
Pokud je vaše sebevědomí autentické, tedy nikoli předstírané, vyvolává dojem, že rozumíte i své věci. A lidé, kteří svému oboru rozumí, bývají vnímáni jako sympatičtí. Sympatie, které budí, vedou často k tomu, že o svých schopnostech nemusí druhé ani příliš přesvědčovat.
6. Ve svém jednání i názorech buďte předvídatelní
Lidé jednají rádi s těmi, o kterých je jim jasné, „kým jsou“. Jinak řečeno – když věd, jaké jednání či reakce od nich mohou za určitých okolností očekávat.
Předvídatelnost je totiž vlastností, která jednání s druhou stranou zjednodušuje. Lidé, kteří jsou ve svém jednání předvídatelnější, bývají proto i sympatičtější.
Pět kroků, jak posílit sebedůvěru a mít větší úspěch |
Ke snížení předvídatelnosti, a tím i ztrátě sympatií, vede většinou sklon podléhat v jednání a názorech emocím. Neznamená to ale, že když chcete působit sympaticky, neměli byste emoce příliš prožívat nebo dávat najevo. Emoce totiž každého „zlidšťují“, a pokud nejsou příliš impulzívní nebo negativní, sympatie zvyšují.
Z jednání by však mělo být zřejmé, že emoce, které prožíváte včetně dobré či špatné nálady, kterou občas trpíte, váš stálý vztah k druhým neovlivňují.
7. Nesnažte se příliš upoutávat pozornost
Sedmé pravidlo říká, že k sympatiím, které budíte, většinou nepřispívá, když se snažíte být za každou cenu v centru pozornosti.
Pokud se budete držet doporučení jednat přátelsky, sebevědomě i ohleduplně, všimnete si, že se pozornost ostatních vůči vám zvýší. Většinou se stanete i přesvědčivější, a to přesto, že budete mluvit méně nebo stručněji. Zjistíte tak, že na sebe nemusíte příliš upozorňovat. K těm, kteří dávají najevo, jak silně po pozornosti touží, mají totiž lidé často odpor.
Součástí tohoto pravidla je i ochota podělit se o pozornost s druhými. Když jste například v práci za něco oceněni, měli byste se snažit přesunout pozornost i na ty, kteří na úkolu společně s vámi pracovali, a k vašemu úspěchu pomohli. Může to znít jako klišé, ale pozornost a ocenění věnované pomoci druhých ukazuje, že dokážete být vděční i skromní, což jsou téměř vždy vlastnosti, jež budí sympatie.
