Za posledních dvacet let se délka dožití prodloužila u mužů téměř o šest let, u žen zhruba o pět let. Ženy se tak dnes v průměru dožívají 82 let, muži 76 let. V tak vysokém věku už ale lidé často nejsou zcela soběstační a potřebují v menší či větší míře pomoc druhých. Mnozí i mnohem dříve. A některým seniorům třeba jen chybí společnost, protože už se například kvůli omezení pohyblivosti nedostanou tak často mezi lidi.
Ideální samozřejmě je, pokud se o své blízké postará sama rodina. Jenže to v dnešní době tzv. sendvičové generace není často možné. Jednak proto, že děti seniorů pracují, mnohdy navíc mají malé děti. Někdy je problém i ve vzdálenosti mezi bydlišti seniora a jeho příbuzných. V takových případech pak nezbývá, než hledat pomoc jinde. Možností se přitom nabízí více.
Výpomoc ke stárnoucím rodičům najde na online tržišti
Můžete se zeptat třeba známých, jestli nevědí o někom, kdo by vám s péčí o stárnoucí rodiče pomohl. Hledat můžete také na portálu Hlídačky.cz, který funguje na principu online tržiště. Portál začínal pouze s hlídáním dětí. Postupem času tam přidali i úklid, následně mazlíčky a koncem roku 2017 ještě péči o seniory.
„Péče o seniory vycházela z našich potřeb. Pokud člověk pracuje, tak nemůže každý den dvě hodiny dojíždět za babičkou,“ vysvětluje Petr Šigut, jeden ze zakladatelů Hlídačky.cz. A jelikož v Česku neexistovala služba, která by uměla seniorům pomoct, tak jak si představovali, nabídli ji sami.
Od spuštění služby se zájem znásobil, zájemců jsou stovky měsíčně. „Každopádně růst je určitě konzervativnější než u hlídání, úklidu a mazlíčků. Ale s tím jsme počítali,“ dodává Šigut.
S čím hlídačky pomohou
Průměrný věk hlídaček (tak portál nazývá každého, kdo tam nabízí služby), které se seniory pracují, je 30 let. „Co nás těší, je to, že vidíme i spoustu mladých, kteří se seniorům věnují třeba i v rámci studia, například v různých programech na lékařských fakultách,“ říká Šigut. A u seniorů registrují i poptávku po mužích. Přeci jen, když už senior třeba špatně chodí a potřebuje často pomoci zvednout, tak to muž zastane snadněji.
Škála péče o seniory, kterou zájemci na Hlídačky.cz poptávají, je přitom velmi široká. Někdo hledá pro dědečka jen společnost, aby si měl s kým povídat, pomohl mu někdo s telefonem, nebo třeba připravil jídlo. „Vidíme některé moc pěkné příběhy, třeba že dědu zajímá historie a politika a nemá si už s kým povídat, protože se moc nedostane mezi lidi,“ uvádí jeden z příkladů Petr Šigut. „Na opačném konci jsou pak opravdu náročné případy, kdy je třeba babička po operaci a potřebuje dohled celý den, ideálně třeba od bývalé zdravotní sestřičky.“
Jak online tržiště funguje
Služby v drtivé většině případů poptávají rodiny. Přeci jen celá domluva probíhá po internetu (webu/aplikaci) a to je pro seniory ne vždy dobře uchopitelné. Převažují přitom poptávky po dlouhodobých službách. „Zvyknout si na novou osobu je u seniorů ještě náročnější než u dětí. Každopádně, když spolupráce funguje, tak nové podněty a lidé seniorům prospějí,“ vysvětluje Šigut.
Inzerát s poptávkou si můžete na Hlídačky.cz vložit zdarma. Zájemci se vám na něj ozvou. Nebo si můžete zvolit ještě další možnost – zaplatit si členství. V tom případě si můžete psát rovnou s hlídačkami. „Nejlevnější týdenní členství stojí 359 korun a umožňuje kontaktovat pět hlídaček, nejprodávanější je pak měsíční za 549 korun a s tím je možné kontaktovat neomezeně hlídaček,“ popisuje Petr Šigut.
Pustit si ke starým rodičům někoho cizího, ale není jen tak. Hlídačky.cz proto mají vlastní ověřovací centra v Praze a Brně, kam mohou hlídačky přijít, předložit čistý trestní rejstřík atd. „Máme rovněž integrovanou službu mojeID, kterou se mohou nechat ověřit ve třech úrovních. V neposlední řadě je na portále přes 2000 komentářů u hlídaček,“ uvádí Petr Šigut další možnosti, jak si lze na portálu serióznost hlídaček ověřit.
Od věci není ani osobní pohovor s vybranou hlídačkou, při němž se zeptáte na vše, co vás zajímá. A také zjistíte, zda by si s babičkou či dědou „sedli“.
Portál ale vystupuje jen jako zprostředkovatel, takže zbytek už pak bude jen mezi vámi. Ceny si hlídačky určují sami. Podle regionu se průměrně pohybují od 95 korun za hodinu až po zhruba 150 korun za hodinu v Praze.
Zkuste dobrovolníky
Péči o seniory nabízí také mnohé dobrovolnické organizace. Na řadu z nich najdete spojení na stránkách Charity ČR.
Jednou z nich je třeba Maltézská pomoc. V Praze a Brně nabízí „Adopci seniorů“, což jsou sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Opuštěné staré lidi žijící v domovech důchodců nebo v domácnostech pravidelně navštěvují dobrovolníci a pomáhají jim tak znovu se zapojit do života. Společně třeba vyrazí na procházku, vyluští křížovku nebo si jen tak popovídají. Role dobrovolníka má tak v této službě povahu společníka.
Terénní pečovatelské služby
S péčí přes den vám mohou pomoct rovněž tzv. terénní pečovatelské služby. V tom případě za seniorem domů přichází pečovatelka. Může například dovézt oběd, pomoci s úklidem nebo třeba s podáváním jídla či při osobní hygieně. Pečovatel či pečovatelka zpravidla dochází do domácnosti v předem dohodnutý čas.
Čtěte také: |
„Služby si lze objednat u pečovatelské služby až na základě podané žádosti a po provedení sociálního šetření v místě bydliště seniora. „Ceny za služby si ale nemohou nastavit, jak se jim zlíbí,“ vysvětluje sociální pracovnice Monika Lípová. Vyhláška stanovuje strop 130 korun za hodinu. Na úhradu pečovatelské služby můžete využít příspěvek na péči (pokud je seniorovi přiznán), nebo si je platíte ze svého.
Tyto služby nabízí nejen města, ale také například charitativní organizace, například již zmíněná Charita ČR.
Denní a týdenní stacionáře
Pokud již člověk nezvládá být přes den sám doma, je možné využít tzv. denní stacionář. To je vlastně taková „školka“ pro babičky a dědečky. Existují také týdenní stacionáře s pobytovými službami během týdne, kdy se ale senior na víkendy a svátky vrací k rodině.
Pro případy, kdy chce například rodina odjet na dovolenou nebo se třeba rekonstruuje byt, je pak možné využít pobytové stacionáře, které jsou obvykle při domovech pro seniory. „Jak napovídá již název, tato služba má odlehčit rodinným příslušníkům tím, že za ně dočasně převezme péči o seniora,“ říká Lípová. Zde je zpravidla možná doba pobytu maximálně tři měsíce. Ceny jsou opět stanovené vyhláškou.
Kdo může bydlet v DPS
Mezičlánkem mezi terénní pečovatelskou službou a klasickou ústavní péči jsou domy s pečovatelskou službou. Tam jsou klasické byty, nejčastěji garsonky a současně se tu ve vymezeném čase, třeba od 9 do 16 hodin, poskytují pečovatelské služby.
Zdravotní ošetřovatelské služby tam ale k dispozici nejsou. „Primárně by domy s pečovatelskou službou měly být určeny pro starobní důchodce, případně invalidní důchodce, kteří řeší terénní pečovatelskou službu, tedy potřebují jen částečnou pomoc s běžnými činnostmi a k tomu navíc i situaci bytovou. Nemělo by to být naopak,“ říká Miroslav Strejček, vedoucí Domu s pečovatelskou službou v Černošicích.
Například seniora, který je trvale upoután na lůžko, nebo třeba trpí stařeckou demencí či Alzheimerovou chorobou, a který tak vyžaduje stálou péči, ale do domu s pečovatelskou službou přijmout nelze.
Zřizovatelem bývají obce nebo města a přednostně jsou tak určena právě jejich obyvatelům. „Klienti uzavírají dvě smlouvy, nájemní a o poskytování pečovatelských služeb,“ doplňuje Strejček. Výši nájmu stanovuje zřizovatel. Například v Domu s pečovatelskou službou v Černošicích činí nájem včetně poplatků spojených s bytem 3 500 až 4 000 korun. Využívané pečovatelské služby se hradí zvlášť, a to často z příspěvku na péči.
Nutno však přiznat, že míst v DPSkách není tolik, kolik by bylo potřeba. Než žadatel byt získá, může to trvat i několik let.
