V České republice žije momentálně půl milionu lidí, kteří se potýkají s nějakou formou onkologického onemocnění. Každým rokem přibývá asi 87 tisíc nových pacientů s rakovinou. Aby dlouhou a náročnou léčbu zvládli, je pro ně kromě jiného důležitá dobrá finanční situace. Z tohoto hlediska mají určitou výhodu zaměstnanci, kteří mívají po dobu léčby pracovní neschopnost.
„Potíže nastávají nejvíce u OSVČ, studentů a lidí, kteří jsou v evidenci úřadu práce, nebo žijí ze sociálních dávek. Ti nemají nárok na pracovní neschopnost a musejí žádat při zahájení léčby o invalidní důchod. Je to složité, protože musí prokazovat, že jejich léčba bude dlouhodobá, navíc s nejasnou prognózou,“ říká Šárka Slavíková, zdravotně sociální pracovnice spolku Amelie, který pomáhá lidem s rakovinou.
Nejkomplikovanější skupinou z hlediska výpadku pravidelného příjmu jsou lidé, kteří nemají nárok ani na invalidní důchod. To jsou ti, kteří nesplnili potřebnou dobu pojištění.
„Ti jsou odkázání na dávky hmotné nouze, pokud nějaké při společném posuzování lidí, se kterými žijí, vůbec dostanou,“ vysvětluje Slavíková s tím, že nejčastěji jde o lidi, kteří se do Česka vrátili ze zahraničí. Do svízelné situace se dostávají i mladší lidé, kteří po studiích pracovali na základě různých dohod o provedení práce, a dosud nemají potřebný počet odpracovaných let. Často si neplatí ani sociální pojištění, což jejich situaci ztěžuje ještě víc.
Porovnejte si životní pojištění a vyberte to nejvýhodnější ještě dnes. |
Řešení v případě, kdy člověk musí opustit kvůli nemoci zaměstnání a platit si i další náklady spojené s léčbou, může být (při správně uzavřené pojistné smlouvě) podle finančních odborníků komerční připojištění. Výpadek příjmu by mělo krýt připojištění pracovní neschopnosti. Připojištění závažných nemocí pak může posloužit pro případné vícenáklady spojené s léčbou nemoci.
Pojišťovny umí pokrýt až 60 tisíc případů rakoviny
„Při pojištění závažné nemoci je jedním z dílků skládačky dobře nastavené pojištění. Někdy může přijít plnění pouze ze závažných nemocí, někdy se může překrývat s pracovní neschopností, invaliditou či dalšími připojištěními,“ vysvětluje analytik životního pojištění společnosti Partners Pavel Krejčík, podle kterého pojišťovny umí krýt přibližně šedesát tisíc případů onemocnění rakovinou, a to podle závažnosti. „To je přibližně osmdesát procent případů. Otázkou je, jestli je třeba krýt všechny stádia rakoviny, tedy jestli je nutné krýt i méně vážné fáze,“ dodává.
Pojišťovny nabízí různé balíčky připojištění pro více diagnóz. Je to rakovina, srdeční infarkt, mozková mrtvice, bypass srdečních tepen, selhání ledvin nebo jater, transplantace vybraných orgánů, nezhoubný nádor mozku, hluchota, slepota či roztroušená skleróza. Pojišťovna vyplatí v případě onemocnění sjednané plnění. Na co je pacient využije, záleží už na něm.
„Podmínkou je vždy si pořádně pročíst smlouvu, respektive ji správně uzavřít, aby pak nebyl pojištěnec překvapen, že jeho smlouva je kvůli mnoha výlukám a kličkám nefunkční,“ upozorňuje Krejčík.
Připojištění rizika závažné nemoci osobně bere jako doplněk k dalším rizikům. Výši pojistné částky doporučuje v rozmezí jednoho až pětinásobku ročního příjmu klienta.
Potřebují peníze i na dopravu, parkování nebo paruku
Podle Šárky Slavíkové je onkologická léčba jako taková hrazena ze zdravotního pojištění. „Ale jsou tu i další náklady. Například při vypadávání vlasů při chemoterapii dává zdravotní pojišťovna příspěvek na poukaz na paruku. Ten však většinou nestačí na slušnější paruku, takovou, která by pěkně držela tvar a nebylo na ní hned vidět, že je to paruka,“ vysvětluje Slavíková.
Pojišťovny pacientům nehradí ani žádné doplňky stravy, vitaminy a masti. „Přitom při velkém poklesu imunity, nevolnostech či kožních reakcích spojených ať už s chemoterapií, ozařováním nebo biologickou léčbou, jsou velmi důležité,“ vysvětluje Slavíková a uvádí další skupinu lidí - stomiky, kteří potřebují po operaci karcinomu střeva, kdy mají vývod, speciální zdravotní pomůcky. Další peníze pak onkologičtí pacienti vydají na dopravu při dojíždění do specializovaných zařízení.
Musí dojíždět do onkologických center nebo velkých nemocnic, přitom nemohou riskovat pobyt ve veřejné dopravě z důvodu nebezpečí infekce, nevolností či celkové únavy. „Příbuzní je většinou vozí do těchto zařízení autem, ale nejedná se jen o náklady na pohonné hmoty, ale i parkovné v okolí či areálu nemocnice,“ uzavírá Slavíková s dovětkem, že samostatnou kapitolu tvoří úhrada léčivých přípravků mimo standardizované úhrady nebo úhrada protonové terapie.
