Pět rad, jak neztratit hlavu a neprodělat v době nízkých úroků

Úročení spořicích účtů je blízko nuly, stavební spořitelny snižují úroky, výhodné „Kalouskovy“ dluhopisy jsou minulostí. Co si počít? Jak nakládat s volnými finančními prostředky v době nízkých úroků, radí Aleš Tůma, investiční analytik společnosti Partners.

„Pokud už od začátku víte, že spoříte na dlouhodobý horizont, například na penzi, nebojte se pravidelných investic,“ radí investiční analytik Aleš Tůma. | foto: zdroj: archiv Partners

Už přes sedm let trvá největší experiment v dějinách měnové politiky – rekordně nízké úrokové sazby. Centrální bankéři se jimi snažili rozhýbat ekonomický růst po finanční krizi. A když už to vypadalo, že přinejmenším na druhé straně Atlantiku je na čase vrátit se k normálu, vypukla další menší panika způsobená mimo jiné zpomalením čínské ekonomiky.

Výši rizika investice si můžete vybrat

Kde se riziko ještě vyplatí a kde už je spíše prodělečné? Nechte si poradit.

Je to další důvod, proč budou centrální bankéři se zvyšováním sazeb zase o něco déle otálet. Jejich rozhodnutí pak ovlivňují nabídku komerčních bank i ostatní úrokové sazby v ekonomice. Je to příjemné, když si chcete vzít hypotéku. Méně příjemné, když spoříte.

Nikdo s jistotou neví, jak dlouho ještě tento experiment potrvá, proto by se vám mohlo hodit následujících pět rad, jak ho přežít.

1. Nepropadejte depresi

Sice je to poněkud chabá útěcha, ale blízko nuly je i cenová inflace. V ČR loni cenová hladina průměrně stoupla o 0,3 procenta. Trochu jiný příběh jsou ceny nemovitostí a dalších aktiv, která se do indexu spotřebitelských cen nepočítají. Ale pokud zrovna nešetříte na koupi bytu v Praze, na nízkém úročení svého spořicího účtu prozatím nevykrvácíte.

2. Nevrhejte se bezhlavě do rizika

Když už tradiční bezpečné investice jako státní dluhopisy nic moc nenesou, logicky se pozornost upírá na ty rizikovější. Ale nízké úroky ještě neznamenají, že je automaticky dobrý nápad pouštět se do rizika. Zvlášť s penězi, které budete potřebovat na něco konkrétního za dva tři roky. Sepište si proto svoje finanční cíle do uceleného plánu, abyste věděli, kolik si můžete dovolit riskovat.

Tři kroky, jak na finanční plán

• Proč chci rezervy vytvářet? Možností je mnoho, stanovte si proto svůj cíl. Může jím být například rodinná dovolená, splacení hypotéky, neočekávané výdaje nebo studium dětí.
• Jak dlouho budu peníze odkládat? Ke stanovení cíle neodmyslitelně patří časový horizont.
• Jaký je můj rizikový profil? Zvažte, zda je pro vás důležitá garance nezáporného zhodnocení, nebo jste schopni zvládnout i mírný pokles v intervalu několika procentních bodů.

Při rozhodování, kam s penězi, berte v potaz tzv. investiční trojúhelník, jehož vrcholy jsou výnos, riziko a likvidita.

• Výnos vypovídá o tom, o kolik se naše prostředky zhodnotily. Platí, že výnos je zpravidla úměrný riziku: čím vyšší výnos, tím vyšší riziko.
• Riziko představuje potenciální problém či neúspěch. Čím vyšší je riziko, tím je pravděpodobnější, že se rezervy nemusí vyvíjet tak, jak potřebujete.
• Likvidita je schopnost přeměnit naspořené prostředky zpět na peníze, které máte k dispozici.
  Více čtěte v článku zde.

3. Nenechte se zaslepit „fixními“ výnosy

Tato rada související s tou předchozí. Jak už jsme zmínili, cílem nízkých sazeb je „nakopnout“ úvěrování a tím i ekonomický růst, takže je logické, že si víc půjčují i rizikoví dlužníci. Jenže právě na ty je potřeba dát si pozor. Není dobrý nápad kupovat dluhopis jen proto, že vám někdo „garantuje“ 7 % ročně (jak se nespálit, čtěte zde).

V oblasti firemních dluhopisů, je lepší nápad zvolit diverzifikovaný fond. Pozor také na zázračné dividendové strategie. Správci fondů a makléřské firmy někdy inzerují investici do akcií s dividendou jako alternativu k dluhopisům. Jenže to je nepřípustné zjednodušení. Akcie je prostě akcie. Je to riziková investice, můžete vydělat, ale stejně tak dobře prodělat.

4. Investujte pravidelně

Pokud už od začátku víte, že spoříte na dlouhodobý horizont, například na penzi, nebojte se pravidelných investic. Je mnohem lepší situace investovat postupně malé částky, než sušit 10 let peníze ve stavebním spoření, a poté řešit, kam s „balíkem“ peněz z vypovězené smlouvy. V prvním případě výkyvy trhů využijete k levnějším nákupům, v tom druhém pravděpodobně ztratíte nervy při prvním větším zakolísání.

5. Když stát dává, berte

Řada účastníků třetího penzijního pilíře nevyužívá na plno státní podpory a daňových úlev, jinak řečeno spoří méně než jeden tisíc korun měsíčně. Státní podpora z vás sice rentiéra neudělá, ale výnos spoření zvyšuje. Pro lidi před penzí (peníze lze vybrat v 60 letech) v podstatě neexistuje výhodnější konzervativní investice. Zní to paradoxně, ale pro konzervativní střadatele není mrtvé ani stavební spoření, pokud tedy nepovede k situaci popsané v předchozím odstavci. Státní podpora zvyšuje efektivní zhodnocení někam ke třem procentům ročně po odečtení poplatků.

Výše měsíčního státního příspěvku ve III. pilíři (v Kč)

Měsíční úložka	100	200	300	400	500	600	700	800	900	1 000
Státní příspěvek	0	0	90	110	130	150	170	190	210	230

Na závěr ještě jedna chabá útěcha. Českému státu se loni na podzim podařilo prodat tříleté dluhopisy se záporným výnosem do splatnosti. Investoři státu fakticky platili za to, že si u něj můžou peníze poměrně bezpečně zaparkovat. A teď si představte, že jste pojišťovna, a takový dluhopis koupíte, protože jinou možnost kvůli regulaci ani nemáte.