V sobotu svět obletěla zpráva o smrti zakladatele řetězce obchodů s nábytkem IKEA (psali jsme zde). Ve svých jednadevadesáti letech byl Ingvar Kamprad podle žebříčku Bloomberg Billionaires Index osmým nejbohatším člověkem na světě. S majetkem v hodnotě zhruba 58,7 miliardy dolarů se zařadil za Jeffa Bezose, Billa Gatese, Warrena Buffetta, Amancia Ortegu, Marka Zuckerberga, Carlose Slima a Bernarda Arnaulta (o dalších zajímavostech jsme psali zde).
Aby IKEA dobře fungovala dál i po Kampradově smrti, zařídil její zakladatel již v osmdesátých letech. Tehdy totiž vybudoval jedinečnou strukturu, která má řetězci zajistit dlouhodobou nezávislost a udržet jeho fungování mimo přímou kontrolu Kampradovy rodiny, píše server Bloomberg.
Ochranná známka společnosti i její koncept spadá pod dohled nadace Interogo Foundation sídlící v Lichtenštejnsku. „Nadace Interogo je řízena nadační radou, která se skládá nejméně ze dvou členů a dozorčí rady, která má sedm členů. Příslušníci z rodiny Kampradů přitom v dozorčí radě byli vždy v menšině,“ popisuje Anders Bylund, ředitel pro komunikaci nadace Intergo Foundation. Pod tuto nadaci spadají další firmy.
Celosvětovým franšízorem je například dceřiná společnost nadace Interogo Foundation Inter IKEA Systems B.V. sídlící v Nizozemsku. Tato společnost má uzavřenou franšízovou smlouvu s každým obchodním domem IKEA na světě.
Rodina akcie nedrží
Kontrolu nad jednotlivými prodejnami, kterých je přes 400, zajišťuje společnost IKEA Group. Ta je zodpovědná za nákup, vývoj a distribuci v jednotlivých obchodních domech. Spadá pod stěžejní nadaci Stichting INGKA Foundation registrovanou v Nizozemsku. Jejím cílem je podporovat inovace v oblasti designu. A obstarává i charitativní činnost: pomoc dětem v rozvojových zemích.
Tato nadace je zároveň i svým vlastníkem, tudíž nikdo z rodiny Kampradových nemůže vlastnit její akcie.
Podle odborníků je rozložení společnosti nastaveno tak, že znemožňuje jednotlivci, ať už jde o manažera či dědice, převzít nad chodem nadnárodního giganta moc.
Kamprad odešel z funkce generálního ředitele již v roce 1986, před čtyřmi lety se vzdal i místa v představenstvu. I nadále však zůstal jedním z nejkritičtějších zákazníků a strážcem kvality.
