Příznivci brexitu považují rybolov za symbol národní suverenity, kterou, společně s odchodem z Evropské unie, znovu nabudou, píše BBC. Při vyjednávání přesných podmínek Spojené království zdůrazňuje, že nová dohoda ohledně rybolovu musí stát na zásadním předpokladu: britské rybářské vody jsou především pro britské lodě. Evropská unie ovšem na přístupu do tamějších lovišť trvá a ohání se obchodní dohodou. Bez spravedlivých podmínek pro všechny rybáře hrozí cly a daněmi na zboží (nejen na ryby) z obou stran Severního moře.
Z ekonomického hlediska přitom nejde o odvětví, na němž by stála či padala unijní a britská budoucnost. Pro Velkou Británii představuje rybolov zhruba desetinu procenta celkové ekonomiky. V Evropě stojí za méně než jedním procentem HDP. Přesto jde o palčivé téma už od vstupu Británie do Evropského hospodářského společenství (EHS) v 70. letech.
Tehdy, pár hodin před oficiálními jednáními o vstupu, schválilo šest zakládajících členů EHS Společnou rybolovnou politiku (CFP), připomíná Guardian. Ta nakonec je i důvodem, proč mezi státy Evropské unie nenalezneme Norsko či Island.
Tradiční loviště unijních rybářů
V rámci Společné rybolovné politiky mají rybářské flotily každé členské země úplný přístup do vod jiných zemí, kromě prvních dvanácti námořních mil (zhruba 22 kilometrů) od pobřeží. Nemohou ale chytat libovolné množství. Evropští ministři se každý rok schází, aby se dohodli na objemu různých druhů ryb, který mohou rybáři vylovit.
Následně je objem možného výlovu rozdělen podle národních kvót. Britská vláda nyní požaduje významně zvýšit podíl svého výlovu ve svých vodách. Situaci nicméně komplikuje fakt, že část kvóty Spojeného království prodali místní námořníci lodím z jiných států Unie.
Například v Anglii je tak polovina podílu v rukou zahraničních rybářů a šedesát procent ryb vyloví z britských vod právě cizí lodě. Pokud v tomto ohledu nedojde při brexitu k dohodě, kolem britských ostrovů vznikne Výlučná ekonomická zóna, jež se rozprostře do prostoru až dvou set námořních mil od břehů Spojeného království. Podobné Výlučné ekonomické zóny mají i přímořské členské země EU, ale spravují je společně.
Britská vláda navrhuje do budoucna používat systém, který vypočítává podíly odlovu na základě procenta ryb v každé Výlučné ekonomické zóně. Na takovém principu funguje třeba Norsko. K řešení se přiklánějí britské rybářské komunity, ale evropští vyjednávači jsou pod tlakem unijních rybářů. Pro mnoho z nich totiž britské vody představují mnohaleté loviště.
Lídr unijního vyjednávacího týmu Michel Barnier. (21. srpna 2020)
„EU chce zachovat status quo, UK chce všechno změnit,“ uvedl nedávno Michel Barnier, lídr vyjednávacího týmu EU. „Pokud chceme dojít k dohodě, musíme se v naší diskuzi posunout doprostřed těchto dvou protipólů.“
Barnier už dříve předeslal, že kompromis hledat chce, musí ale získat souhlas zemí s velkými rybářskými flotilami jako je například Francie či Španělsko. Rovněž si postěžoval, že Británie snahou hledat kompromisy neoplývá.
Přístup na jednotný trh jako zásadní argument
Evropská unie má eso v rukávě - samotnou obchodní dohodu. Největší množství ryb chycených britskými rybáři se totiž exportuje. Tři čtvrtiny z nich skončí právě v zemích Evropské unie, a například odbyt měkkýšů je na evropském trhu zcela závislý. Možná cla a daně by tak pro britské rybářské komunity mohly znamenat ekonomický kolaps.
Velká Británie chce, aby přístup k evropskému trhu neměl nic společného s jednáními ohledně přístupu do britských vod. Pro EU je nicméně vztah mezi těmito dvěma tématy klíčový. Bez kompromisu ohledně rybaření, nebude ani dohoda o jednotném trhu, zaznívá z řad vyjednávačů EU. Obě strany se přitom již dříve domluvily, že otázku rybolovu budou mít vyřešenou do 1. července.
Podle britského premiéra Borise Johnsona na dohodu o brexitu zbývá měsíc. Odchod bez dohody by znamenal dražší zboží exportérů, komplikace v nákladní dopravě a další nezanedbatelné problémy.
