"Vodu z kohoutku vám dát nemůžeme, musíte si koupit minerálku, slyšeli jsme v sedmi z osmnácti restaurací, které navštívili redaktoři v rámci trochu neobvyklého testu. Šlo v něm o jediné - chtěli jsme zjistit, zda můžeme jídlo zapít obyčejnou vodou z vodovodu.
V jedenácti restauracích se to povedlo, v sedmi nás odmítli.
Hned na úvod je třeba říct, že neexistuje žádný předpis, který by restauraci přikazoval, že musí zákazníkovi podávat vodu z vodovodu. Stejně tak ale neexistuje předpis, který by to zakazoval, jak se nás mnozí číšníci snaží přesvědčit. "Nesmíme z hygienických důvodů, předpisy to nedovolují," takovým způsobem často argumentují v podnicích, jejichž majitelé se rozhodli před hosty zavřít vodovodní kohoutky. "Nemůžeme vám ji dát, není atestovaná," slyšeli jsme například v pražské restauraci Antal.
InfografikaKde dostanete vodu z kohoutku |
"To je naprostý nesmysl. Restaurace nemůže mít nevyhovující vodu, to bychom ji zavřeli," říká rezolutně Marie Čemusová z pražské hygienické stanice. "Nejenže by nemohli vařit, ale nemohli by si ani mýt ruce. Žádná jiná než pitná voda pro podnik veřejného stravování nepřipadá v úvahu," dodává.
Hygiena je jen výmluva
Pokud vám tedy číšník řekne, že vám nemůže dát vodu z vodovodu, protože je nehygienická, je to jen výmluva. Důvod je jiný - zakázal to majitel, přišel by o část svých příjmů. Spolumajitel sítě pizzerií Grosseto Miloš Hodan to říká jasně: "Důvody jsou ekonomické. Měli bychom nižší tržby."
Nepřímo tím potvrzuje, že na balených vodách mohou restaurace dobře vydělat. Stačí jen počítat. Za třetinkovou lahvičku jsme v testovaných restauracích zaplatili v průměru 30 korun (do průměru jsme zahrnuli jen běžné tuzemské značky), podnikatelé ji přitom kupují za necelé čtyři koruny. Je tedy docela pochopitelné, že nechtějí o svoji vysokou marži přijít.
Odmítají hlavně ty drahé
Test však ukázal, že dopřát si v hospodách obyčejnou vodu z kohoutku není tak utopické přání.
Skóre testu 11:7 ve prospěch vstřícných podniků je příjemné překvapení. Někde nám vodu přinesli bez mrknutí oka, jinde s poznámkami a úšklebky. Mnohde jsme číšníky svým přáním zaskočili.
Ani v jednom z těch podniků, kde jsme se vody dočkali, to však nedělají automaticky. To byl také důvod, proč ani jedna hospoda nezískala absolutní jedničku. Nikde nám vodu nenabídli sami od sebe, tak jak je zvykem třeba v Rakousku nebo v Itálii.
Jak je to ve světěVe Francii má zákazník restaurace nárok na vodu z kohoutku ze zákona. Ke kávě ji dostat nemusí, k jídlu ano. Zatímco kavárny nejsou povinny podávat vodu zdarma, podniky, které servírují jídlo, naopak ano. Je jen na nich, zda si náklady zahrnou do cen jídla. V Itálii je sklenice vody ke kávě samozřejmost. Velká Británie vyhlásila válku balené vodě. Její prodej za poslední rok poklesl o devět procent. Omezuje se spotřeba v domácnostech i restauracích. Starosta britské metropole Ken Livingstone před časem odstartoval kampaň za kohoutkovou vodu, když Londýňanům vzkázal: Nepijte vodu balenou, ale z kohoutku, ušetříte a zachráníte planetu. Pětina restaurací už přešla na vodu z kohoutku, londýnská voda je totiž výborná. Potvrdil to test minerálních vod, který uspořádal britský vinařský časopis Decanter. Mezi 24 balenými vodami, které naslepo posuzovali odborníci, byla záměrně zařazena i voda z vodovodu. Skončila na třetím místě (!) za tisíckrát dražší minerálkou z Nového Zélandu a vodou Vittel. I v Česku je kvalita vody z vodovodní sítě výborná. Nezávislá organizace Celosvětové hodnocení bezpečnosti pitných vod přisoudila české vodě pět kapek, nejvyšší možný počet. |
Zajímavé je i to, že vodu odmítají spíše v těch dražších podnicích. Například v restauraci Antal na Praze 4, kde čtyři lidé nechali za večeři 1 700 korun. Není to však pravidlo - restaurace Oliva nebo Osteria da Clara také nepatří k nejlevnějším, přesto nám v nich vyhověli.
Pouze v jednom z osmnácti podniků měli obyčejnou vodu v jídelním lístku. V královéhradecké restauraci U Knihomola ji nabízejí za deset korun. Proti tomu obchodní inspekce nic nenamítá. Vodu koupili od vodáren, teď ji prodávají dál.
Problém je, že v lístku neuvádějí, kolik vody host dostane -skleničku? Celý džbán? "To je špatně. Zákazník neví, kolik vody má za tu cenu očekávat," říká tiskový mluvčí České obchodní inspekce Marek Ženkl.
Argumenty pro "vodovodu"
Proč bychom měli vlastně chtít kohoutkovou vodu? Jsou k tomu tři důvody: ceny, ekologie a zdraví. Ceny balených vod v českých restauracích jsou až nekřesťansky vysoké. Například v pražské restauraci La Bodega jsme za třetinku mattonky zaplatili 45 korun. Zkušenosti říkají, že ceny bývají i vyšší.
Důvodem může být i kritický postoj k baleným vodám, spotřebitelé v mnoha zemích Evropy i severní Ameriky si uvědomují, že balení a transport vody má neblahý vliv na životní prostředí. Pití vody z kohoutku může omezit množství odpadu z lahví.
Rada MF DNESNebojte se požádat o obyčejnou vodu Čím více zákazníků bude vyžadovat kohoutkovou vodu, tím větší je šance, že restauratéři změní svůj přístup. Přestanou nás nutit kupovat si předraženou balenou vodu, jejíž výroba a přeprava navíc přispívá ke znečištění životního prostředí. |
A zdravotní argumenty? Kohoutková voda není horší než balená. Naopak při špatném skladování může mít balená horší kvalitu než voda, která čerstvě vytéká z kohoutku. Další důvod: při jídle v restauraci pijeme méně, než bychom měli.
Ve větší konzumaci vody nás brzdí nejen cena: "Voda v lahvích bývá často přechlazená a sycená. Nízká teplota a obsah bublinek sice dříve uhasí žízeň, ale celkově vypijeme méně," vysvětluje lékařka Václava Kunová a přidává další argument: "Pokud budeme během jídla málo pít, sníme pak zákonitě větší porci, než jsme původně zamýšleli."
Průběžné hodnocení restaurací najdete na stránkách V. Kunové www.vodovoda.cz.
