O kladném vládním stanovisku informoval lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík. „Voda je strategickou surovinou, její nedostatek nebo zhoršená kvalita může mít zásadní dopad na jednotlivce, ale i na celou společnost. Ukotvení ochrany vody do ústavy je nevyhnutelným krokem, ať už kvůli opakujícímu se suchu nebo znečišťování vodních zdrojů,“ napsal na Twitter. V ústavě nyní před plánovanou změnou stojí, že stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
Ministerstvo původně předložilo návrh, podle něhož měla být podobně slovně chráněná také půda. Na základě připomínek ale formulace o ochraně půdy nakonec z novely vypadla.
Podle ministra bude mít změna Ústavy svůj význam při interpretaci a aplikaci práva, protože se vodě bude věnovat speciální pozornost. „Zdůraznění šetrného využívání vody v ústavě tedy může mít obecně význam při správním rozhodování v konkrétních případech, a to zejména při odůvodňování konkrétních správních rozhodnutí,“ doplnil Hladík.
Právní pře na obzoru
Přes zdánlivě malou změnu se očekává tvrdá právní bitva. Není totiž vůbec jasné, jak velký dopad bude těchto několik slov mít.
Spor o ústavní ochranu vody se táhne už zhruba čtyři roky. V roce 2019 předložilo mnoho politických stran návrhy, jak co nejlépe ochránit vodní zdroje. Řešila se mimo jiné těžba štěrkopísku mezi Uherským Ostrohem a Moravským Pískem, kde je zároveň pátý největší tuzemský zdroj pitné vody pro 140 tisíc lidí.
V zemědělství se musí ušetřit deset miliard na dotacích. Není jasné kde |
Pře o to, jestli se má v dané oblasti těžit, se v souboji rozhodnutí soudů a povolení Českého báňského úřadu táhne doposud. Naposledy na začátku letošního března zrušil Krajský soud v Brně stanovení dobývacího prostoru.
Tehdejší poslanec a současný ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka dříve uváděl, že kdyby byla voda chráněná ústavou, o přednosti mezi těžbou štěrku a možným ohrožením zdroje by se nemuselo diskutovat.
Vláda za ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) začala o změnách jednat, minulá Sněmovna ale výsledky neschválila. Právníci tehdy státu doporučili, aby cenný přírodní zdroj chránila ústavním zákonem, nikoliv změnou samotné ústavy.
Změnu kritizovali odboráři
Nyní ministerstvo životního prostředí navrhuje právě změnu ústavy a kritiků nápadu je podle připomínkového řízení mnoho. Ministerstvo pro místní rozvoj například tvrdí, že návrh neodpovídá vládnímu prohlášení, neboť neobsahuje aktivní přístup k ochraně vody. Nechce proto, aby změna prošla, případně navrhuje, že by se mělo v ústavě nově psát, že stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, ochranu přírodního bohatství, ochranu krajiny a obnovu jejích přirozených funkcí.
Ministerstvo životního prostředí argumentuje, že stávající podoba ústavy je s ohledem na vývoj práva v ochraně životního prostředí už po 30 letech od přijetí zastaralá.
„Ústavodárce v době přijetí ústavy nemohl předvídat, že dojde k dramatickému úbytku podzemních a povrchových vod a masivnímu úbytku úrodné půdy a snížení její kvality. V Česku je jedenáct procent krajiny zastavěno, dvě procenta tvoří vodní plochy a zbývajících 87 procent je zemědělská a lesnická krajina,“ píše v důvodové zprávě úřad. Rychlá degradace půdy a nehospodárné využívání vody současnou udržitelnost dále ohrožují.
Poláci se méně baví, Češi při inflaci nakupují ve slevách, říká šéfka Unileveru |
S vypořádáním připomínek nesouhlasí ani firmy sdružené v Těžební unii. Ta argumentuje, že změnou ochrany přírodního bohatství na přírodní prostředí dojde k zúžení ochrany, která je navíc nejasně definovaná. Ministerstvo navíc podle něj při větší ochraně půdy a vody před ostatními veřejnými zájmy neudělalo takzvaný test proporcionality.
Proti přijetí změn se staví rovněž odboráři, kteří argumentují tím, že změna je nadbytečná. Současná ochrana je podle nich dostačující. Kromě toho uvádějí, že ministerstvo na jedné straně píše to, že slova o přírodním bohatství jsou zastaralá, na druhé straně je běžně používá v legislativním procesu, například před třemi lety v důvodové zprávě k novele zákona o ochraně přírody a krajiny.
Má se měnit ústava?
Agrární analytik Petr Havel upozorňuje, že pokud se otevře ústava, může dojít k daleko větším změnám než jenom k těm ohledně ochrany vody. Diskuse se vedou třeba o pravomocích prezidenta.
„Je velmi sporné nadhodnocovat jeden veřejný zájem nad jiný, protože se ukáže, že bychom tam potřebovali dát stromy, uhlík nebo něco jiného. Ve chvíli, kdy se řekne, že je něco strašně důležité, tak není třeba měnit ústavu,“ domnívá se Havel.
V Česku jsou podle Havla navíc poměrně přísné zákony na ochranu přírody, není proto třeba chránit vodu zvlášť. A v případě zmíněných štěrkopísků by podle něj stejně ke sporu došlo, protože ústavní zákon by byl pouze jedním z mnoha argumentů v hádce dvou protichůdných veřejných zájmů.
