Do konce roku 2001 nebylo zaplaceno za privatizovaný majetek přes 13 miliard korun, z toho téměř 60 procent pohledávek je po lhůtě splatnosti.
"Když stát privatizoval a pověřoval tím FNM, vycházelo se ze dvou věcí: že fond zajistí, aby majetek nebyl zcizen, a že nabyvatelé se budou chovat slušně. To se však v řadě případů nestalo," uvedl autor zprávy NKÚ Rudolf Němeček.
Fondu vytýká i to, že některý prodávaný majetek vůbec nezajistil nebo postupoval jen velmi laxně při vymáhání svých pohledávek. Dílo zkázy pak u některých kauz dokonaly pomalé soudy a konkurzy.
FNM se výtkám brání tím, že většina sporných smluv byla uzavřena do roku 1994. "Převážnou část pohledávek z let 1991 až 1994 už není možné výrazně snižovat, protože řada dlužníků je v úpadku a fond čeká na ukončení konkurzního řízení," reagovala mluvčí fondu Petra Krainová a dodala, že pohledávky jsou jen zlomkem prodávaného majetku.
Účetní hodnota všech prodaných firem byla 980 miliard korun a tržní se vyšplhala na 300 miliard korun. Problematické pohledávky tak představují čtyři procenta z tržní ceny. "Zhruba tak u čtyř miliard dluhů odhaduji, že šlo o kategorii 'Kde nic není, ani smrt nebere'. Buď to ti lidé probendili, nebo se jim podařilo majetky převést a vybagrovat," říká bývalý šéf FNM Roman Češka.
Šance, že stát z nesplácených pohledávek něco uvidí, je minimální. Například největší dlužník fondu, kterým je zkrachovalá společnost Intercom Vratislava Čekana, stejně žádné peníze nemá. "Podle současného stavu konkurzní podstaty firmy dostane stát za Elektroodbyt obrazně řečeno jen haléře," uvedl zdroj obeznámený s průběhem bankrotu.
Čekanův případ považuje bývalý šéf FNM Roman Češka za typický pro kategorii lidí, kteří si s placením nedělali žádné starosti. "Čekan obratem zastavil firmu bankám za 370 milionů, ale fondu nic nezaplatil," uvedl. Na Čekanovy peníze dnes čeká i více než stovka věřitelů, která přihlásila své pohledávky vůči Intercomu ve výši 1,3 miliardy korun.
Konkurz však dosud vynesl jen 20 milionů korun. "Na jedné straně je fakt, že Čekan za podnik nezaplatil, na druhé straně byla kupní cena nesmyslně vysoká. Pravda také je, že úředníci fondu, kteří v něm dodnes sedí, neudělali nic pro získání Elektroodbytu zpátky," sdělil zdroj.
Mezi další privatizační pomníky fondu patří prodej pardubické firmy Hobé za 209 milionů korun. V den podpisu kupní smlouvy společnost Acropol majetek převzala, zaplatit však měla až po zápisu do katastru.
Katastrálnímu úřadu trvalo dva roky, než vydal rozhodnutí, kterým však převod zamítl. Acropol mezi tím v podniku neomezeně hospodařil a po rozhodnutí úřadu prohlásil, že platit nebude. FNM pak trvalo dva roky, než na Acropol, který je již v konkurzu, podal žalobu, a soudy dodnes neskončily.
"V počátcích privatizace bylo problémem to, že banky chtěly, aby byl majetek nejprve zapsán na majitele, a až pak se mělo platit. Každý čtvrtý případ v té době byl problematický," říká Češka.
