Všichni čeští exmanažeři by podle švýcarské prokuratury měli jít do vězení na pět let a k tomu zaplatit vysoké pokuty. Například Koláček by měl vedle soudních výloh platit tři tisíce švýcarských franků denně pod dobu 500 dní, což by při dnešním kurzu vyšlo na částku téměř 32 milionů korun.
Návrh obžalobyAntonín Koláček - 5 let odnětí svobody a zaplacení pokuty tři tisíce franků denně po dobu 500 dní a zaplacení celé procedury. Je vinen opakovaným praním peněz s přitěžujícími okolnostmi. Jiří Diviš - 5 let vězení a po dobu 500 dní platit 1500 franků denně plus výlohy trestního řízení. Je vinen stejně jako Koláček, ale spáchal ještě podvod proti českému státu a provinil se falšováním dokumentů. Marek Čmejla - 5 let odnětí svobody a zaplacení pokuty dva tisíce franků denně po dobu 500 dní a zaplacení celé procedury. Provinil se opakovaným praním peněz s přitěžujícími okolnostmi, dále porušením povinnosti při správě cizího majetku a žalobci ho viní i za podvod proti ČR. Petr Kraus - 5 let odnětí svobody a zaplacení pokuty dva tisíce franků denně po dobu 300 dní a zaplacení celé procedury. Provinil se opakovaným praním peněz s přitěžujícími okolnostmi, dále porušením povinnosti při správě cizího majetku a žalobci ho viní i za podvod proti ČR. Oldřich Klimecký - 5 let odnětí svobody a zaplacení pokuty tisíce franků denně po dobu 300 dní a zaplacení celé procedury. Provinil se opakovaným praním peněz s přitěžujícími okolnostmi, dále porušením povinnosti při správě cizího majetku a žalobci ho viní i za podvod proti ČR. Jacques de Groote - dva roky vězení podmínečně a zaplatit po dobu 200 dní tisíc franků denně a výlohy trestního řízení. Je podle prokuratury profesionální lhář. "Byl placen, aby lhal," uvedl žalobce. Jeho vina při jeho vzdělání je těžká. ODŠKODNÉ PRO MUS A ČR Ze zmrazených 14 miliard korun má Mostecká uhelná společnost podle návrhu prokuratury získat 5,8 miliardy Kč. Český stát má získat 3,15 miliardy Kč. Zbytek peněz má propadnout švýcarskému státu. |
Nižší trest vězení si podle žalobců "zaslouží" jen Belgičan Jacques de Groote za to, že svědčil. Prokuratura by ho ráda poslala do vězení "jen" na dva roky.
Žalobci zdůvodnili poměrně vysoké tresty a pokuty pro obžalované tím, že jejich vina je velice vážná. Celý podvod totiž naplánovali se specialisty na finance a sestavili velmi komplikovanou strukturu firem v různých zemích, aby vše zakryli. "Jediným cílem těchto pěti mužů bylo položit past, což jim nakonec vyneslo více než miliardu franků, aniž by utratili jediný cent ze svého," uvedl prokurátor Gérard Sautebin.
Přitěžující podle něj také je, že po celou dobu nespolupracovali s prokuraturou a rozhodli se pro strategii systematické obstrukce. Výjimkou byl Jacques de Groote, který vypovídal i u soudu a proto má navržen nižší trest.
Koláček věřil v dobrý konec
Antonín Koláček přitom před pondělním zahájením soudu věřil, že pro něj líčení dopadne dobře. "Včera jsem tady chodil po místních kopcích a nalaďoval jsem se na to, co se děje a bude dít. Pokud zůstane neutralita v takových rukou, jako mají švýcarští soudci zde v této budově, tak je i neutralita Švýcarska ve správných rukou," uvedl před začátkem jednání jeden z obžalovaných, Antonín Koláček.
Před osmi lety se Koláček stáhl z velkého byznysu a věnuje se hlavně buddhismu. Před budovou soudu v rukou třímal svíčku, kterou chce večer zapálit u sv. Antoníčka za Bellinzonou.
Bývalý manažer a majitel MUS věří, že soud, kde se zpovídá z miliardového podvodu a praní špinavých peněz ve švýcarských bankách, pro něj a ostatní obžalované dopadne dobře. "Všechno už je v rukou Božích a všechno je v pohodě," řekl Koláček.
Z klidu se nenechal vyvést ani po vyhlášení návrhu trestu. "Zůstávám v míru. Jsem přesvědčený o tom, že všechny naše kroky byly v souladu s právem a že o tom obhájci přinesou dostatek důkazů," řekl.
Mlčení skončilo
Zpočátku sice exmanažeři nevypovídali, v posledních dvou dnech ale začali odpovídat na otázky soudců. Převzetí MUS bylo podle nich zákonné, v 90. letech navíc prý byla v Česku situace, které Švýcaři nemohou rozumět. Ohrožen byl kurz koruny, a proto miliardy z tehdy polostátní společnosti vytáhli do zahraničí, aby firmu ochránili. Podle obžaloby si ale právě za tyto peníze koupili firmu pro sebe.
"Obžalovaní kradli, aby se osobně obohatili a zmocnili se společnosti MUS," prohlásila v pondělí žalobkyně švýcarské prokuratury Graziella de Falco Haldemannová. Podle ní exmanažeři během 10 let postavili stavbu plnou lží, aby okradli MUS a český stát. "Většina této struktury se stavěla ve Švýcarsku," dodala prokurátorka.
Pondělní jednání soudu začalo závěrečnou řečí právě obžaloby, pokračovat budou advokáti obžalovaných. Těmi jsou Antonín Koláček, Jiří Diviš, Marek Čmejla, Petr Kraus a Oldřich Klimecký. Ten ale k soudu nepřišel. Posledním obžalovaným je Belgičan Jacques de Groote, který vedl Appian Group, jehož prostřednictvím exmanažeři doly ovládli.
Žalobce: Peníze sloužily k ovládnutí MUS i Škody Holding
Prokurátorka představila detailně strukturu firem, kterou si exmanažeři vystavili, a toky peněz, které se přes účty těchto společností prohnaly. Díky nim ovládli jak MUS, tak v roce 2002 další důležitou firmu Škoda Holding. "To bylo možné jen díky prostředkům pocházejícím z MUS, v celkové výši 30 milionů eur," upozornila de Falco Haldemannová.
Obžalovaní podle ní z dolů přesunuli do Švýcarska celkem 150 milionů dolarů, díky kterým mohli pak získat majetek za více než miliardu švýcarských franků. Část z nich, 660 milionů, v přepočtu 14 miliard korun, byla zmrazena na účtech švýcarských bank, především v Credit Suisse.
Další z prokurátorů a spoluautor obžaloby Gérard Sautebin zdůraznil, že exmanažeři podle českého i švýcarského práva měli povinnost spravovat majetek MUS ve prospěch společnosti. Smlouva mezi MUS a společností Newton Financial Management Group, v níž působil Petr Kraus a Marek Čmejla, ale podle něj ukazuje jinou skutečnost. "Šlo o nákup akcií čistě na účet obžalovaných a ne ve prospěch společnosti," upozornil.
K investicím chyběl souhlas MUS, upozornil žalobce
Provedení této skryté operace označil Sautebin za neuvěřitelné. Podle něj neměli k investicím firemních peněz souhlas valné hromady. Prostřednictvím promyšlené struktury za ně nakoupili akcie dolů a pak si je ponechali.
Zdůvodnění manažerů, že operace sloužila hlavně k zajištění před pádem kurzu koruny, je podle něj jen výmluva."MUS nebyla vystavena změnám ve směnných kurzech. Nic z této operace nezískala," uvedl. Každá částka vyvedená z MUS do společnosti Portoinvest byla naopak okamžitě a systematicky převedena přes další firmu na Investenergy, kterou řídil obžalovaný Jiří Diviš. Tato firma pak skupovala z trhu akcie MUS.
Podle obžaloby bylo toto jednání porušením povinností při správě cizího majetku a nebylo promlčeno. K poslednímu převodu aktiv z MUS došlo v roce 2002, v roce 2005 začalo vyšetřování. Desetiletá lhůta tak byla přerušena a k promlčení by podle obžaloby došlo až v roce 2017.
Prokuratura trvá na tom, že ovládnutí MUS také provázela korupce. Firma Investenergy, která po ovládnutí majority dolů zprivatizovala i zbylý státní podíl ve výši 46 procent, poslala po rozhodnutí vlády Miloše Zemana v roce 1999 celkem pět milionů dolarů firmě Torrence Trading.
Její účty ovládal lobbista blízký ČSSD Pavel Musela a také prostředník Folques de Quatrebarbes. Ten dostal jen za podpis papíru 400 tisíc dolarů, což podle Sautebina podporuje podezření z korupce. Stejně tak, že v přepočtu tři miliony korun z tohoto účtu skončily na kontě tehdejšího náměstka ministra průmyslu Roberta Sýkory, který se na přípravě privatizace podílel. "Tři miliony byl tříletý plat českého ministra," zdůraznil prokurátor. "Český stát, většina ministrů, byla dovedena k hlasování na základě machinace a zakrývání skutečného stavu věcí," řekl žalobce.
Sýkora už dříve popřel, že by se na přípravě privatizace MUS podílel. Peníze mu prý poslal kamarád Musela jako směnu korun na dolary.
Stát prodal svůj podíl v roce 1999 za 650 milionů korun, tedy za zhruba 158 korun za akcii. Česká policie ale letos manažery obvinila, že Investenergy měla vykoupit dle zákona podíl státu už o rok dříve, a to za 605 korun za akcii. Škoda státu tak měla být 1,7 miliardy. I na to nyní Sautebin ve své řeči upozornil. Konkrétně však Sautebin vyčíslil celkovou škodu státu až na 3,43 miliardy korun.
