Vinice do lyžařského pásma samozřejmě nezasahují, nacházejí se v nadmořských výškách 200 až 500 metrů. Nejlepší polohy sousedí s několika velkými jezery.
Podnebí má stejnou kontinentální podobu, jakou známe u nás, a tak i vína mají podobný charakter - aromatičtější, svěží a kyselejší bílá doplňují tvrdší a hodně štíhlá červená. Jejich charakter odpovídá horské gastronomii, která je hodně založena na sýrech a uzeninách, a proto vyžaduje lehčí a "svižnější" vína.
Orientace v savojských vínech není složitá. Většina produkce nese označení "Vin de Savoie". Jen bílá vína z odrůdy Altesse mají název "Rousette de Savoie" a malá část produkce spadá pod samostatné apelace "Crépy" a "Seyssel".
Horší je to s odrůdami, jichž je v Savojsku povoleno několik desítek. Tato různorodost vyplývá z velkých rozdílů mikroklimatických a půdních podmínek jednotlivých vinohradů. Důležitou roli hrají místní odrůdy Mondeuse, Jacquere, Altesse a Poulsard, z těch známějších se pěstuje Gamay, Pinot a Chardonnay.
Jak tomu bývá prakticky ve všech severních vinařských oblastech, většinou jde o vína z jediné odrůdy, která bývá na etiketě uvedena. Ještě méně než savojské víno je u nás známa historie tohoto území.
Jedna krátká epizoda se dotkla i naší minulosti. To když se savojský vévoda Karel Emanuel I. ucházel v roce 1619 o českou korunu. Neuspěl a možná je to škoda. S Fridrichem Falckým jsme o dva roky později doklopýtali k bitvě na Bílé hoře, zatímco Karel Emanuel po celou tu dobu pomáhal udržovat při životě schopné vojsko hraběte Mansfelda, bojující proti Habsburkům a kontrolující až do pobělohorské doby jihozápadní Čechy.
O samostatnost jsme tak přišli a integračnímu procesu se nakonec nevyhnulo ani Savojsko. K Francii bylo připojeno v roce 1859 a dnes je jedním z jejích největších lákadel. Do hor, k řekám a jezerům i na specifickou gastronomii.
