Firma Procházka patří do pětice největších výrobců masa a uzenin v Česku. Počtem vlastních prodejen patří mezi tři největší sítě v zemi, většinu za svých 80 prodejen provozuje v rámci diskontů Plus.
"V roce 2002 byl mezi našimi pěti nejprodávanějšími výrobky šunkový salám, ale žádná šunka. Dnes tam jsou dvě šunky a žádný šunkový salám," popisuje Martin Svatoš, který prodejnám Procházka šéfuje.
Gothaj či junior dříve patřil k nejprodávanějším, dnes ani při nízké ceně moc lidí neoslovuje. Větší zájem je naopak o debrecínku, poličan, herkules, anglickou slaninu či vídeňský párek. Posun ke "slušné kvalitě za rozumnou cenu" je podle velkořezníků zřejmý. Nicméně připouští, že vyrábí i uzeniny, které jsou hlavně levné.
Vuřty vyrábíme anonymně
Dobře je to vidět na špekáčcích a vuřtech. Zatímco ty první musí podle špekáčkové vyhlášky splňovat určité podmínky týkající se třeba obsahu masa, vuřt či špekoun tahle omezení nemá.
Maso zčásti nahrazuje například takzvaný separát, což jsou rozemleté zbytky masa z kostí a kůží. Proto se špekáčky prodávají zhruba od 50 do 70 korun za kilo a vuřty a jejich variace za polovinu i méně.
"Děláme oboje. Když si obchodník vyžádá vuřt, dodáme jej, ale pod jiným názvem, abychom si nekazili jméno," popisuje Elias. Buď to uděláte vy, anebo někdo jiný, dodává. Prodávat pod jiným názvem znamená prodávat pod značkou obchodního řetězce, jde o výrobky Tesco, Albert, Hypernova či 365 v Delvitě.
V případě Procházky dělají tyto výrobky méně než desetinu tržeb. I mezi těmito produkty pod značkami obchodníků jsou velké rozdíly v kvalitě. Tesco či Hypernova využívají několik řad vlastních výrobků, od těch nejlevnějších jako Tesco Value po ty dražší a také kvalitativně lepší jako Tesco Finest.
Na rozhovory o kvalitě jsou řezníci stejně jako ostatní výrobci hodně opatrní. Nechtějí si kazit vlastní byznys a znepřátelit si silné obchodní řetězce, které se s nimi snadno rozloučí a nahradí je někým jiným.
Společnost Procházka prodává třetinu vyrobeného masa a uzenin ve vlastních prodejnách a zbytek dodává hlavně do velkých sítí. Celkově utrží tři miliardy, z toho 1,3 miliardy ve svých obchodech.
S Plusem to šlape
Jméno Procházka majitelé (společně s Eliasem firmu ovládá Daniel Trapani, jenž vlastní i výrobce barev Het) vybrali podle známého prvorepublikového řezníka Bohumila Procházky. Právě jeho původní výrobu počátkem 90. let získali v privatizaci. Provoz postupně rozšiřovali.
Podle majitelů je počátek spojení s Plusem spíše dílem náhody. Původně měli obchody i vedle jiných řetězců, ale postupně zůstali hlavně u Plusu. Diskont má totiž pro řezníky tu výhodu, že se mohou doplňovat, protože v prodejně jako Plus či Lidl se prodává hlavně balené jídlo.
Proto začali velkořezníci před několika lety rozšiřovat své prodejny u Plusu i o lahůdky, pečivo a cukrárnu. Tedy vše, co je pro levný diskont moc nákladné dělat. Spojení s diskontem a odlesku levné slávy i na jejich párky a šunku se nebojí.
"Nemáme pocit, že tohle spojení je ke škodě. Plus Discount není vnímán špatně," říká Svatoš. Podle něj se naopak ukázalo, že tam, kde se vedle Plusu objevily jejich uzeniny, stouply tržby i diskontní prodejně. S tím, jak chce stavět nové obchody Plus, se chtějí velkouzenáři svézt i nadále.
"V průběhu tří až pěti let chceme počet prodejen zdvojnásobit," říká Svatoš. K tomu, nakolik Plus ovlivňuje nabídku a ceny v jejich prodejnách, se nechtějí moc vyjadřovat.
"Je zájmem pronajímatele (Plusu), aby naše a jeho cenová úroveň nebyly v rozporu," říká pouze Svatoš. Procházka není jediný mezi řezníky, kteří se spojili s diskontem. Naopak jde o vyhledávanou příležitost.
Přes 70 prodejen pod českým názvem Novák Maso–Uzeniny provozuje i německá společnost Zimbo. Většina z jejích obchodů je také v Plusech, některé u dalšího diskontu Penny Market. Podobnou strategii má i další řeznický obr Řezníček, který s desítkami svých prodejen Eso Land pronikl do Kauflandů.
"V roce 2002 byl mezi našimi pěti nejprodávanějšími výrobky šunkový salám, ale žádná šunka. Dnes tam jsou dvě šunky a žádný šunkový salám," popisuje Martin Svatoš, který prodejnám Procházka šéfuje.
Gothaj či junior dříve patřil k nejprodávanějším, dnes ani při nízké ceně moc lidí neoslovuje. Větší zájem je naopak o debrecínku, poličan, herkules, anglickou slaninu či vídeňský párek. Posun ke "slušné kvalitě za rozumnou cenu" je podle velkořezníků zřejmý. Nicméně připouští, že vyrábí i uzeniny, které jsou hlavně levné.
Vuřty vyrábíme anonymně
Dobře je to vidět na špekáčcích a vuřtech. Zatímco ty první musí podle špekáčkové vyhlášky splňovat určité podmínky týkající se třeba obsahu masa, vuřt či špekoun tahle omezení nemá.
Maso zčásti nahrazuje například takzvaný separát, což jsou rozemleté zbytky masa z kostí a kůží. Proto se špekáčky prodávají zhruba od 50 do 70 korun za kilo a vuřty a jejich variace za polovinu i méně.
"Děláme oboje. Když si obchodník vyžádá vuřt, dodáme jej, ale pod jiným názvem, abychom si nekazili jméno," popisuje Elias. Buď to uděláte vy, anebo někdo jiný, dodává. Prodávat pod jiným názvem znamená prodávat pod značkou obchodního řetězce, jde o výrobky Tesco, Albert, Hypernova či 365 v Delvitě.
V případě Procházky dělají tyto výrobky méně než desetinu tržeb. I mezi těmito produkty pod značkami obchodníků jsou velké rozdíly v kvalitě. Tesco či Hypernova využívají několik řad vlastních výrobků, od těch nejlevnějších jako Tesco Value po ty dražší a také kvalitativně lepší jako Tesco Finest.
Na rozhovory o kvalitě jsou řezníci stejně jako ostatní výrobci hodně opatrní. Nechtějí si kazit vlastní byznys a znepřátelit si silné obchodní řetězce, které se s nimi snadno rozloučí a nahradí je někým jiným.
Společnost Procházka prodává třetinu vyrobeného masa a uzenin ve vlastních prodejnách a zbytek dodává hlavně do velkých sítí. Celkově utrží tři miliardy, z toho 1,3 miliardy ve svých obchodech.
S Plusem to šlape
Jméno Procházka majitelé (společně s Eliasem firmu ovládá Daniel Trapani, jenž vlastní i výrobce barev Het) vybrali podle známého prvorepublikového řezníka Bohumila Procházky. Právě jeho původní výrobu počátkem 90. let získali v privatizaci. Provoz postupně rozšiřovali.
Podle majitelů je počátek spojení s Plusem spíše dílem náhody. Původně měli obchody i vedle jiných řetězců, ale postupně zůstali hlavně u Plusu. Diskont má totiž pro řezníky tu výhodu, že se mohou doplňovat, protože v prodejně jako Plus či Lidl se prodává hlavně balené jídlo.
Proto začali velkořezníci před několika lety rozšiřovat své prodejny u Plusu i o lahůdky, pečivo a cukrárnu. Tedy vše, co je pro levný diskont moc nákladné dělat. Spojení s diskontem a odlesku levné slávy i na jejich párky a šunku se nebojí.
"Nemáme pocit, že tohle spojení je ke škodě. Plus Discount není vnímán špatně," říká Svatoš. Podle něj se naopak ukázalo, že tam, kde se vedle Plusu objevily jejich uzeniny, stouply tržby i diskontní prodejně. S tím, jak chce stavět nové obchody Plus, se chtějí velkouzenáři svézt i nadále.
"V průběhu tří až pěti let chceme počet prodejen zdvojnásobit," říká Svatoš. K tomu, nakolik Plus ovlivňuje nabídku a ceny v jejich prodejnách, se nechtějí moc vyjadřovat.
"Je zájmem pronajímatele (Plusu), aby naše a jeho cenová úroveň nebyly v rozporu," říká pouze Svatoš. Procházka není jediný mezi řezníky, kteří se spojili s diskontem. Naopak jde o vyhledávanou příležitost.
Přes 70 prodejen pod českým názvem Novák Maso–Uzeniny provozuje i německá společnost Zimbo. Většina z jejích obchodů je také v Plusech, některé u dalšího diskontu Penny Market. Podobnou strategii má i další řeznický obr Řezníček, který s desítkami svých prodejen Eso Land pronikl do Kauflandů.
