Ilustrační foto.

Ilustrační foto. | foto: Petr Eret, ČTK

KOMENTÁŘ: Proč není práce ani tam, kde jsou zakázky

  • 61
Firmy na přelomu roku získávají nové zakázky a naději, že bude lépe. Nezaměstnanost přitom stále roste. Potvrzují to nejen čísla ministerstva práce a sociálních věcí, ale i hlasy z firem.

MF DNES ve svém pátečním čísle celkem přesně zdokumentovala situaci. Zakázky jsou, ale nejprve přijdou na řadu přesčasy, pak různé výpomoci agenturními pracovníky a lidmi na švarcsystému, a teprve když už není zbytí, nabírají se lidé na pracovní smlouvy s platností na dobu určitou. (viz původní článek MF DNES)

Lze to jistě interpretovat jako projev nedůvěry v dlouhodobější oživení a strach z toho, že další zakázka už nepřijde. Projevuje se i to, že se firmy kvůli krátkozrakému chování bank špatně dostávají k hotovosti a leckdy jim pro zhotovení zakázky chybějí finanční zdroje na mzdy, materiál i energii.

Firmám svazují ruce nepružné normy 

Velmi podstatným faktorem, který tohle chování zaměstnavatelů způsobuje, je nicméně nepružnost zákoníku práce. Výpovědní lhůty a odstupné jsou pro každého břemenem, s nímž je velmi obtížné se vyrovnat.

Proto nyní pociťujeme rub před rokem oceňovaného sociálního systému, který brzdil na počátku krize propad ekonomiky a masové propouštění.

Firmy suplovaly stát a živily zaměstnance, kteří nebyli pro jejich fungování potřeba. Když si pak majitelé spočítali náklady, rozhodli se podobnou zkušenost neopakovat.

V Dánsku je výpověď na hodinu běžná a nikdo ji nepovažuje za asociální arcizločin. Následuje po ní totiž solidní státní pomoc podmíněná hledáním nového místa a každodenní účastí na rekvalifikacích.

Krizová zkušenost s fungováním pracovního práva bude mít dost pravděpodobně dopady na dlouhodobé chování podnikatelů.

Ti budou procesy náročné na méně kvalifikovanou práci vytlačovat z firem ven, do dodavatelských společností, často budovaných v zemích, kde jsou sociální náklady podstatně nižší. Lze proto očekávat, že vysoká nezaměstnanost nám zůstane zachována i po krizi.

Nezaměstnaní budou hledat místo dlouho

Heslo z minulých parlamentních voleb "Nedopustíme výpověď bez udání důvodu" se tak obrátilo proti těm, kteří se na ně nechali nalákat.

Sice dnes vědí, že důvodem jejich propuštění je hospodářská krize, ale na otázku, proč bez práce nakonec zůstanou hodně dlouho, se socialistům a odborářům nebude chtít odpovídat.

Odpor proti pružné a k podnikání vstřícné úpravě pracovněprávních vztahů je přitom iracionální. Těžko se pro něj hledá nějaký logický důvod. Zaměstnanci a zaměstnavatelé jsou totiž na jedné lodi. I v okamžicích nejhlubších propadů se podnikatelé snažili udržet pohromadě základní kmen svých zaměstnanců, protože sami nejlépe vědí, že bez nich žádný kšeft neudělají.

Ale když není zakázka, tak ji do firmy žádný zákoník práce nepřinese. A podmínky pro život lidí nakonec musí stejně zajistit stát svým sociálním systémem.

Dánsko může inspirovat

Oč lepší je dánský systém, kde je výpověď na hodinu běžná a nikdo ji nepovažuje za asociální dickensovský arcizločin. Následuje po ní totiž solidní státní sociální pomoc podmíněná usilovným každodenním hledáním nového místa či opět každodenními účastmi na rekvalifikacích.

Přestože se dnešní Dánsko ekonomicky propadá o třetinu hlouběji než Česko, bažina nezaměstnanosti je tam o třetinu mělčí.

Pružnější pravidla pro zaměstnávání a propouštění včetně reformy sociálního zajištění lidí bez práce by proto měla být jednoznačně jedním z prvních úkolů vlády, která vzejde z voleb - když už to z celkem pochopitelných důvodů neřeší současná provizorní vláda. Jinak se bude Česko i po odeznění krize potýkat s vysokou mírou nezaměstnanosti.

Skutečnost, že nějakých dvě stě tisíc lidí v Česku považuje za normální nepracovat (zhruba asi tento počet lidí si ani v době největšího boomu nenašel práci), se dramaticky zhorší. A s tím zchudneme i my ostatní.