- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Středověk s kalašnikovem. Hezký článek, ale nevím, jsem typ, kterého takové dobrodružství neláká.
o tom to je, extremní polarita pohostinnosti má i druhou extremní polaritu násilí. Jistě myslí pohostinnost upřímně, ale ta tradice je opřena o už neuvědomělý zvyk mít vždycky a všude spojence, dám, abys "dal", proflexe, retroflexe necivilizované existence. Každý spojenec se může hodit, koho hostím mnne snad nezabije... To se dá nastudovat i česky a nemusí se jeden trmácet po smetištích. K ilustraci třeba fungující státy orientu blízkého.
Taky me to pri cteni clanku napadlo, na druhou stranu toto je par dnu pres nebezpecny Balucistan a tipuju, ze od Karaci to uz takhle huste nebude. Osobne jsem v Pakistanu nebyl, jen na indicke strane hranice s Pakistanem, a i tam byl vojak/policista na kazdem kroku. Pocitam, ze od Karaci dal to bylo podobne. Tesim se na dalsi dil!
Aha tak koukam, ze tlacitko Reagovat neznamena Reagovat... Je to reakce na prispevek nekde nize, ze cestovani v policejnim doprovodu po vyznacene trase stoji za prd.
Měl bych dotaz na obeznámené s místními poměry. Jak je řešena odměna pro tamní policejní doprovod? Říkají si o peníze, případně v jakých částkách, nebo se jedná z jejich strany o altruismus státní moci?
A ti samí cestovatelé jinde vykládají, že MZV málo varovalo, a to, že Hančí a Tončí unesli, je čistá shoda okolností? V téhle zemi, kterou popisují?
Já tedy nechápu, co je na cestování s ozbrojeným doprovodem, po povolené trase tak úžasného, pro mne jsou oba pánové dobří magoři.
Bez dobrodružství a riskování není poznání.
Po přečtení článků a odpovědí, mě napadají 2 věci otázky. Jaká konkrétní bezpečnostní pravidla dodržovali ? To nenapsali ani neřekli. - Je to sice velká země, ale 160 mil. obyvatel, kupy odpadků X nedotčená příroda. Trochu protimluv. Asi jak kde.
Asi měli repelent a zjistili si, kudy se klanět k mekce.
Chlapci vy jste blázni! To myslím ale v dobrym, když si představím sebe se svým foťákem v takovýchto končinách, tak jsem už teď po**@nej strachy. Klobouk dolu!
skvělý článek..fotky i vyprávění, díky
Pěkný článek . Pakisán jsem navštívila v roce 2007. Vůbec nic se tam nezměnilo.Čekám od autorů ještě přispěvek z cestování do Lahoru, Quety,Rawalpindi, a Karachi.