Podobně jako na Šumavě, i příroda Českého lesa svým způsobem profitovala z uzávěry velké části oblasti v době komunistické totality. Odvrácenou stranou této situace byla ovšem likvidace desítek sídel v blízkosti státní hranice a zpřetrhání staletých vazeb mezi obyvateli a kulturní krajinou.
Na rozdíl od Šumavy v odlehlém Českém lese nedošlo po roce 1990, kdy se území opět otevřelo, k větší výstavbě ani rozvoji turistických aktivit. Pořád se tam můžete toulat dlouhé hodiny a šance, že potkáte víc srnek než lidí, zůstává reálná. A nejspíš to tak bude i dál, krajinný management je v rukou správy CHKO Český les, která od roku 2005 zahrnuje většinu oblasti.
Do mnoha lokalit Českého lesa se ani dnes nedá dostat veřejnou dopravou či autem, na výletech je zpravidla potřeba překonat značné vzdálenosti. To přirozeně drží návštěvnost na nízkých číslech. A ty, kteří se nedají odradit, odmění nevšedními zážitky.
Nejvyšší vrcholy
Všechny výrazné a relativně vysoké vrcholy Českého lesa nesou stopy historicky nedávné vojenské historie. Za komunismu totiž sloužily armádě jako pozorovatelny.
 |
Je to i případ nejvyššího Čerchova, jediné českoleské kóty (pokud nepočítáme předvrcholy), která přesahuje úroveň tisíce nadmořských metrů. Přesně je to 1 041 m n. m. Čerchov je jedním z mála vrcholů Českého lesa, který při pohledu z vnitrozemí působí docela mohutně, převýšení vůči nedalekým Domažlicím dělá 600 výškových metrů.
Samotný vrchol hory je ale docela plochý a v současnosti zastavěný nesourodou skupinou budov. Mezi nimi vyniká historická kamenná rozhledna zvaná Kurzova věž a podobně vysoká bývalá vojenská věž, kterou komunisté používali k radarovému sledování provozu nad německým územím. Bezprostřední okolí je dosud „zaplevelené“ zchátralými vojenskými baráky, ty by však podle informací z domažlické radnice měly už letos jít k zemi.
Pohled na Dyleň z hranice u německé obce Neualbenreuth
Podobný bývalý vojenský objekt s někdejší pozorovací a odposlouchávací věží stojí i na Dyleni (940 m), nejsevernějším výraznějším vrcholu Českého lesa. Na rozdíl od Čerchova je areál na vrcholu Dyleně nepřístupný. Totéž platí o dalším zdaleka viditelném vojenském objektu na Velkém Zvonu (859 m) ve střední části pohoří. Ten armáda na rozdíl od Dyleně dosud využívá.
Rozhledna na Havranu na Tachovsku
Jednu z nejlepších vyhlídek v oblasti poskytuje bývalá vojenská věž na vrcholu Havranu (894 m) na Tachovsku těsně u státní hranice.
Skupině nadšenců se před několika lety podařilo přebudovat vojenský objekt na rozhlednu, z níž se dnes otevírají vpravdě výtečné výhledy na velkou část Českého lesa.
Musíte si to ale zasloužit. Nejbližší místo dosažitelné autem, Stará Knížecí Huť, je od Havranu vzdálené sedm kilometrů pochodu a i na kole dá výjezd nahoru zabrat.
Zaniklé vesnice
Narazíte na ně často: na základy zbořených domů, dávno zplanělé ovocné sady, tu a tam na nějaký ten starý střep nebo kus rezavého hrnce. Po roce 1945 zanikly v Českém lese desítky vsí a osad. Nejprve v důsledku nuceného vysídlení německojazyčného obyvatelstva, které v této oblasti tvořilo drtivou většinu populace, po roce 1948 pak dílo zkázy dokonalo zřízení železné opony a „vyčištění“ širokého pásu podél státní hranice od trvalé lidské přítomnosti.
Jednou z největších zaniklých obcí Českého lesa představuje Pleš (Plöss) nedaleko Bělé nad Radbuzou, kde před druhou světovou válkou žilo přes 700 obyvatel. Stávaly tu hned dva kostely. Z toho většího, zasvěceného sv. Janu Křtiteli, se dnes dochovaly alespoň asi metr vysoké obvodové zdi a v místě je symbolický oltář i kříž. Pleš je jednou z velmi mála zaniklých českoleských vsí, kde se po roce 1990 na ruinách zbořených domů alespoň nějaké stavení obnovilo. Dnes zde v místě bývalé hájovny funguje penzion.
Pozorovatelna bývalé pohraniční roty u Staré Knížecí Huti
Hned několik bývalých osad blízko od sebe najdete ve výběžku státní hranice západně od Tachova. Většina z nich vznikla až v 18. století kolem skláren. Jedině torzo osady Stará Knížecí Huť (Alt Fürstenhütte) je dnes částečně obydlené, po ostatních však musíte pátrat a nebýt informačních tabulí, snadno byste je v terénu přehlédli. To je příklad Nové Knížecí Hutě (Neu Fürstenhütte), Zahájí (Waldheim) se zarostlou zříceninou zámku či Stoupy (Alt Pocher).
Památník v místech zaniklé obce Stoupa (Alt Pocher)
Ne všechny zaniklé českoleské vsi ležely bezprostředně u hranice, po 2. světové válce se život neudržel ani v některých lokalitách směrem do vnitrozemí.
Třeba na žluté značce sledující hřeben tzv. Pivoňských hor narazíte na kříž upomínající na osadu Korytany (Rindl). Tady stávalo šedesát usedlostí.
Přímo enigmatickým dojmem pak působí výrazné zříceniny kostela sv. Apoleny jižně od Přimdy, který kdysi obklopovala malá osada. Místo je dnes pokryté vzrostlým lesem.
Hřebenová trasa
Hraniční pásmo Českého lesa žádný souvislý horský hřeben netvoří, na několika místech je přerušují kotliny vodních toků směřujících do Německa. O skutečně hřebenovém charakteru se tak dá mluvit pouze v souvislosti s pásmem Haltravy, které začíná nad Klenčím pod Čerchovem a táhne se zhruba severním směrem. Nad osadou Pivoň navazují o něco nižší tzv. Pivoňské hory, které končí u Bělé nad Radbuzou.
Přechod tohoto hřebene lze zahájit v osadě Capartice nad Klenčím pod Čerchovem, která je dostupná veřejnou dopravou i autem a odděluje Haltravu od osamoceného masivu Čerchova. Druhou možností je začít přímo v Klenčí, kam jezdí vlak. V takovém případě vám ale stoupání na Haltravu dá pocítit, že jde o skutečný horský hřbet, převýšení dělá 400 metrů.
Celá trasa z Capartic, respektive Klenčí, do Bělé měří 27 kilometrů a se slušnou fyzičkou se tedy pěšky dá absolvovat během jediného, dlouhého dne. Pokud byste si putování chtěli rozdělit do dvou dní, tak je nutné se vybavit na nocleh v přírodě, případně je možné zhruba v polovině trasy sejít do osady Rybník, kde je omezená možnost noclehu pod střechou.
Rozcestí Liščí domky v Pivoňských horách
Hřeben Haltravy i Pivoňských hor je téměř kompletně zalesněný, výhledů je proto poskrovnu. Jeden z nejlepších se otevírá od zříceniny Starý Herštejn, která taky patří k nejvyšším místům přechodu. Ještě o deset metrů výš leží nenápadný vrch Škarmanka (888 m).
Jakmile se dostanete nahoru, převýšení už není velké. Sedla mezi jednotlivými kopci jsou mělká a v druhé polovině trasy terén většinou klesá. Z Bělé se pak dostanete zpět do Klenčí vlakem.
To, co zůstalo
Ačkoli mnoho historicky cenných objektů na území Českého lesa ve víru poválečných běsů zaniklo, přece se najde pár míst, která si svoji hodnotu zachovala, respektive se je podařilo po roce 1989 alespoň částečně obnovit.
Jízdárna ve Světcích se opět skví v původní kráse.
Takovým příkladem je jízdárna ve Světcích u Tachova (Heiligen), vybudovaná v 19. století rodem Windischgrätzů. V českém prostředí jde o ojedinělou stavbu, kterou ve středoevropském kontextu překonává pouze Španělská jízdárna v centru Vídně.
Rozsáhlý objekt po 2. světové válce zle zchátral a po roce 1989 byla na stole i varianta úplného zboření. Naštěstí se nakonec našly peníze na rekonstrukci, která začala v roce 2000 a dnes je z velké části dokončena. Objekt je za normální zdravotnické situace turisticky přístupný. Vedle jízdárny je ve Světcích k vidění ještě rekonstruovaný někdejší paulánský klášter a ruiny zámku.
Ruiny zámku ve Světcích (vlevo) a část bývalého kláštera
Jiný příběh má starobylý klášter Pivoň (Stockau), vybudovaný augustiniánskými mnichy již ve 13. století v zapadlém údolí na úpatí výrazného vrchu Lysá (870 m). Po josefínských reformách byl objekt částečně přeměněn na zámek, ale osudovou ránu mu zasadila až 50. léta 20. století, kdy zde „úřadovali“ pohraničníci a v roce 1953 objekt vyhořel. Po roce 1989 bývalý klášter získala soukromá firma, zahájená rekonstrukce však nebyla dotažená do konce a další osud Pivoně tak zůstává s otazníky.
V některých obcích při úpatí Českého lesa se dochovaly pěkné ukázky lidové architektury. Na prvním místě to jsou známé chodské vesnice kolem Domažlic, z nichž však většina leží již za hranicí oblasti. Nejblíže Českému lesu se nachází Klenčí pod Čerchovem, Trhanov a Postřekov. Všechny tři se hodí i jako turistická východiště do kopců.
Za historickými venkovskými domy je ale možné se vypravit také do severní části Českého lesa. Velmi pěkný je soubor vesnických usedlostí ve staré kolonizační vsi Doubrava nedaleko Chebu. Hrázděné zdivo překypuje barvami a celý soubor, který je částečně přístupný jako skanzen, je ve velmi dobrém stavu.
Hrázděné domy v Doubravě u Chebu
Méně známé příklady lidové architektury se najdou v několika obcích severně od Tachova. Jejich české názvy napovídají, že navzdory poměrně velké vzdálenosti od „jádrového“ území Chodska kolem Domažlic byly založeny právě Chody. Krásné statky chodského typu najdete např. v Zadním Chodově (Hinter Kotten) či Chodském Újezdě (Heiligenkreuz).
Hradní zříceniny
Ruin různých staveb se najde v Českém lese mnoho, nejčastěji jde o pozůstatky objektů, které zanikly po 2. světové válce v důsledku vysídlení a následného zřízení hraničního pásma. V oblasti jsou ale i dvě výrazné „klasické“ zříceniny středověkých hradů. Obě stojí na výrazném kopci a tvoří krajinné dominanty.
Přimda (Pfraumberg) představuje pozůstatek jednoho z nejstarších kamenných hradů na českém území, doložen je již k roku 1121. Mohutná zřícenina se nachází na stejnojmenném kopci (848 m) ve vnitřním pásmu Českého lesa a dostanete se k ní po značené cestě krátkým výšvihem z městečka rovněž stejného jména. Ve směru z vnitrozemí je charakteristický „zub“ hradní zříceniny vidět ze vzdálenosti desítek kilometrů.
Zřícenina hradu Přimda patří k dominantám Českého lesa
Starý Herštejn (Hirschstein) je hůře dostupný a zříceniny jsou méně impozantní než ty na Přimdě, zase je však obklopuje tajemná, až mystická atmosféra.
Může za to jak exponovaná poloha na strmém skalnatém vrcholu tak krásné porosty původních horských bučin v okolí. Nejsnazší přístup je z tzv. Vranovského sedla na silnici z Poběžovic do Nemanic, doprava tam je ale možná jen autem.
