Neznámý Pražský hrad II. díl: Pětadvacet míst, která turisté míjejí

Pětadvacet míst, která turisté míjejí - Význam Pražského hradu jako symbolu státnosti nespočívá pouze v jeho majestátnosti, ale i v detailech – turistům často skrytých. V dvoudílném průvodci vám přinášíme tipy na 25 takových míst na nejznámějším místě Česka. V druhém díle vám představíme dalších 12 míst.

Pražský hrad

14 Věčný plamen padlým

Téměř skryt zrakům lidí přicházejících do Hradu od tramvaje po Prašném mostě je atypický sloup navržený architektem Otto Rothmayerem. Po levé straně vyčnívá z jehličnatých keřů na svahu do Jeleního příkopu a připomíná věž složenou z naskládaných kamenů. Pod jeho vrcholem je otvor, kde kdysi zářilo věčné světlo. Je to vzpomínka na jedenadvacet lidí, které tu na konci války postříleli odcházející esesáci. Jména obětí jsou vytesána do sloupu a najdeme je také na bronzové tabuli na přilehlé zdi.

Neznámý Pražský hrad: I. díl

Prvních třináct míst Pražského hradu, která turisté míjejí, čtěte ZDE.

Sloup připomíná doby, kdy nacistická okupace zlikvidovala i to zubožené torzo, které zbylo po rozbitém Československu, a také brutalitu esesáků či gestapa vůči civilistům nebo odbojářům. Ostatně i zaměstnanci Hradu se výrazně zapojili do odboje a podle některých historických pramenů spolupracovali i s parašutisty, kteří v květnu 1942 zlikvidovali „kata Čechů“ – zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Pamětní desky například na III. hradním nádvoří, v Jiřské ulici nebo před vstupem do věže katedrály připomínají oběti i ty, kteří položili život v boji.

* Zajímavost

Jelení příkop oddělující hradby Hradu a zahrady v severní části areálu působí, jako by ani nebyl součástí centra státu. Hluboká, mnohde zalesněná rokle však skrývá také spoustu zajímavých památek. Tak třeba: valem Prašného mostu byl v 90. letech 20. století proražen tunel netradičního tvaru. Spojuje dvě století rozdělený Jelení příkop.

Autorem je Josef Pleskot, který za tuto stavbu získal dokonce několik evropských architektonických cen. Uvnitř je tunel úchvatně nasvícený a může se pochlubit i skvělou akustikou.

Památník padlým z posledních dnů 2. světové války, které postříleli Němci v Jelením příkopu.

Dioritová socha českého lva od Vincence Makovského

15 Roztříštěný dioritový lev

Za pozornost stojí socha českého lva, tyčící se na sloupu po levé straně u vstupu do Hradu od Prašného mostu. Má totiž pozoruhodný osud. Sochař Vincenc Makovský ji v 60. letech 20. století umístil na kašnu, jež stávala o kus dál na II. nádvoří. Jednoho dne však do kašny nacouval nepozorný řidič nákladního auta, lev se zřítil z podstavce a roztříštil se o dlažbu.

Dílo je totiž z magmatické horniny zvané diorit, která je sice velmi tvrdá, ale tříštivá. Tisíce drobných kousků odvezli v pytlích do depozitáře. Roky trvalo, než restaurátoři lva opět sestavili a osadili na nové místo.

Devadesátimetrovou oranžerii navrhla v roce 1999 světoznámá architektka Eva Jiřičná.

16 Hrad a světová architektura

Nejexponovanější místo v Česku není zakonzervováno, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale naopak se stále rozvíjí a architekti do něj vkládají moderní prvky. Příkladem za všechny je moderní oranžerie, která upoutá svým hi-tech designem. Tubus prosklený tabulemi z kaleného laminovaného skla je dlouhý skoro devadesát metrů a drží jej konstrukce z nerezové otryskané oceli. Konstrukce je vně skleníku proto, aby bylo zachováno specifické mikroklima uvnitř.

Oranžerii, v níž se pěstují nejrůznější teplomilné rostliny, navrhla v roce 1999 světoznámá architektka Eva Jiřičná. V letních měsících je skleník přístupný veřejnosti.

Socialistická pětiletka na fasádě renesanční Míčovny v Královské zahradě

17 Pětiletka KSČ v renesanci

Areál Pražského hradu je jako leporelo architektonických slohů. Románský styl, gotika, baroko, klasicismus, secese ve vitrážích katedrály až po hi-tech skleník v Královské zahradě. A pozor, právě hned vedle moderní oranžerie stojí výstavní budova Míčovny, na jejíž renesanční fasádě je i zástupce stylu takzvaného socialistického realismu. Jak se to stalo?

Míčovna vyhořela během bojů při Pražském povstání, což je mimo jiné důkaz toho, že se válka nevyhnula ani sídlu hlavy státu. V roce 1952 byla stavba opravena včetně vzácných sgrafit. A v jednom z polí (nad třetím velkým oknem zprava) se objevila i v té době aktuální alegorie socialistické pětiletky. Srp a kladivo umístěné v číslici 5, orámované ozubeným kolem a nápisem ČSR, je vskutku bizarní památkou na dobu, kdy byla Královská zahrada uzavřena veřejnosti, protože zde stál domek komunistických prezidentů, později překřtěný na Husákův domeček.

* Zajímavost

Renesanční Míčovna stojí v Královské zahradě na místě bývalé střelnice od roku 1569. Do 17. století sloužila pro míčové hry, dále jako jízdárna a konírna. Dnes se tu pořádají koncerty a výstavy.

Bývalý kryt pro komunistické prezidenty

18 Do krytu

Pod Pražským hradem se nachází obrovský podzemní kryt budovaný pro komunistické prezidenty. Nebyl ale jediný. Když za vlády Edvarda Beneše začalo republice hrozit nebezpečí, vznikl provizorní betonový mini bunkr v podloubí pod zahradou Na Baště. Dnes už z něj však nic nezbylo, jen prázdný prostor. Před pár lety byl bunkr odstraněn.

K nejméně známému hradnímu parku, který se inspiruje japonskými zahradami, vede Plečnikova lávka s velmi zvláštním zábradlím a také povrchem složeným z oblázků. Přístupná je od severního vstupu do Hradu za Prašným mostem. Zákoutí, skrytému turistům, dominuje schodiště z takzvaného kyklopského zdiva.

Zajímavostí je i pozůstatek staré bašty, podle níž se zahrada, upravená ve 20. letech minulého století, jmenuje.

Masarykova vyhlídka se staletou lípou, pod níž sedával TGM

19 Lípa Masaryka

Rušné centrum státu těžko evokuje klidné venkovské prostředí. A přece v areálu Pražského hradu taková místa jsou. Na hraně Lumbeho zahrady a svahu Jeleního příkopu stojí tzv. Masarykova vyhlídka.

Oblé terase s kamenným zábradlím dominuje staletá lípa – symbolický strom státu – pod níž sedával prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Odsud je vskutku netradiční výhled na panoráma Hradu.

Černá věž střeží východní bránu Pražského hradu.

20 Hrad – pevnost

Splést si ji nelze, její opukové zdivo je totiž v porovnání s načančaným vzhledem Pražského hradu velmi strohé. Hranatá věž, zvaná Černá, která střeží východní bránu Hradu, je poslední zcela dochovanou věží z románského opevnění 12. století. Zachovala se i proto, že se římský císař a český král Karel IV. při radikálních úpravách o dvě století později soustředil na jiná místa. Přesto ji ladem ležet nenechal. Přece jen to byl vstup do panovnického sídla, které si na vrcholu vltavského ostrohu vysnil. Nechal střechu věže pokrýt olověným plechem a majestátně pozlatit. A totéž učinil i s její „sestrou“ na západní straně opevnění.

Původní věž, Bílá, se však nezachovala. I když málokdo ví, že to není úplně pravda. Stoupněte si zády k vysokému obelisku na třetím nádvoří a pohlédněte do zřejmě nejméně atraktivního rohu hradního dvora. Na klasicistní fasádě Nového paláce je několik ojedinělých zaslepených oken. A právě za nimi dosud stojí mohutné, až čtyři metry silné zdi staré věže.

Uhájit svrchovanost českých zemí i jeho nejvýznamnější symbol, Pražský hrad, nebylo vždy jednoduché, proto byl ostroh nad Vltavou po staletí silně opevněn – dodnes jsou patrné i gotické nebo barokní hradby.

* Zajímavost

Mihulka neboli Prašná věž, je válcová věž, která se zachovala z pozdně středověkého opevnění Hradu nad srázem Jeleního příkopu.

Za Rudolfa II. zde byla alchymistická dílna, v 16. století hladomorna a dnes unikátní výstavní prostor mapující vojenské jednotky na Hradě od počátku české státnosti do současnosti.

Pozůstatky tisíc let starého města pod III. nádvořím Pražského hradu

21 Pradávný svět

Úzké uličky mezi stěnami domů a kostelů, úzké průchody, zbytky dřevěných srubů, strmá schodiště, mostky překonávající hluboké příkopy. Takhle vypadalo kdysi dávno osídlení ostrohu, na němž stojí Pražský hrad. Tajemné město pamatující doby před tisícem let leží pár metrů pod dlažbou III. nádvoří. Toto rozlehlé kamenné město před necelými sto lety vykopali archeologové.

Byl to tak významný objev, že úřady vznikajícího Československa rozhodly je zachovat, vytvořit cihlový sarkofág a celý prostor zastřešit. Vznikla robustní železobetonová konstrukce podpíraná masivními pilíři, která zbytky staveb dávného Hradu ukryla.

Pečlivě zachovalý pradávný svět je veřejnosti z velké části nepřístupný. Některé vykopávky, které dokládají nejstarší historii českého národa a dobu, kdy posiloval svou identitu v křesťanské Evropě, však lze spatřit ve speciálním nízkém pavilonu u paty katedrály na III. nádvoří a vedle toho i za prosklenými otvory v průchodu mezi II. a IV. nádvořím.

Za sklem jsou zbytky nejstaršího pražského kostela Panny Marie, který nechal na konci 9. století postavit Bořivoj I. Kromě dochované části kostelíka je vidět i tumba s ostatky knížete Spytihněva I. (+915) a jeho manželky.

* Zajímavost

Hroby králů a církevních hodnostářů jsou ve svatovítské katedrále nebo v přístupném podzemí pod ní. Uprostřed chrámu odpočívá Ferdinand I. a jeho syn Maxmilián II. Pod ním se nachází královská hrobka, která ukrývá sarkofágy dalších českých králů a císařů, například Jiřího z Poděbrad, Ladislava Pohrobka nebo Václava IV. V jejím středu stojí sarkofág Otce vlasti – Karla IV. Další dávní panovníci jsou pohřbeni v nedaleké bazilice sv. Jiří.

Barokní kašna na II. nádvoří Pražského hradu

22 Lev za orlici

Vznik republiky mnohde provázelo strhávání symbolů rakousko-uherské monarchie. A nevyhnulo se ani Pražskému hradu. Zhruba uprostřed II. nádvoří stojí nepřehlédnutelná bohatě zdobená barokní kašna, vytvořená roku 1686. A na vrcholu tohoto díla je usazena kamenná koule. Netradiční zakončení, napadne kdekoho.To proto, že až do roku 1918 byla nahoře na kouli umístěna ještě pozlacená habsburská orlice.

Symbol rakouského majestátu však se vznikem Československa jasně přebil český lev. Lvíček je na stropě Sloupové síně, ve výzdobě Španělského sálu, na tumbě knížete Vratislava, nad portálem ve Vladislavském sále a tak dále a tak dále. Příkladů je spousta, stačí se pozorně dívat a sledovat, jak umělci tomuto symbolu dávali různé podoby.

V areálu pak dokonce žili i živí lvi. V předpolí Hradu cestou od tramvaje stojí renesanční stavba nazvaná Lví dvůr. Není to náhoda. Za Habsburků tu totiž býval zvěřinec. Zejména nadšený sběratel čehokoli – císař Rudolf II. tu choval nejen lvy, ale také tygry, medvědy, rysy, levharty, vlky a lišky i dravé ptáky.

Korunovační kříž ze Svatovítského pokladu

23 Poklad

Co by to bylo za hrad, aby v něm nebyl poklad. A ten Svatovítský, jehož část je vystavena v bývalé dvorní kapli sv. Kříže na II. nádvoří, je vskutku mimořádný. S více než 400 různými předměty jde o jeden z největších chrámových pokladů v Evropě. Vznikal při kostele sv. Víta na pražském hradišti už od raného středověku a na jeho rozrůstání měl velký podíl i Karel IV. Přední zlatníci a stříbrníci pro císařem nabyté ostatky světců a mučedníků vyráběli drahocenné schránky.

Z kolekce pak vyniká zlatý relikviářový kříž nazývaný též korunovační, nesmírně cenný prapor sv. Jiří, brilantně vybroušený křišťálový procesní kříž či relikviářové busty sv. Víta, Václava a Vojtěcha, hlavních patronů katedrály. Pozoruhodné však nejsou jen předměty, ale i bohatě zdobený interiér kaple.

Vladislavský sál

24 Odsud se vládlo

Původní knížecí sídlo, převážně dřevěné, bylo na Pražském hradě zbudováno již na přelomu 9. a 10. století. Jeho přesná poloha není doložena. Kníže Soběslav ve 12. století nechal při nově zbudované hradební zdi vystavět kamenný románský knížecí palác. Jeho zbytky se zachovaly v podzemí dodnes. Na pozůstatcích Soběslavova paláce bylo vystavěno sídlo – Starý královský palác, které až do 16. století obývala česká knížata a králové.

Jeho nejpozoruhodnější částí je pozdně gotický Vladislavský sál dostavěný v roce 1500. Jde o největší světský prostor středověké Prahy se zajímavou krouženou klenbou. Konaly se tu korunovace a hostiny, rytířské turnaje, trhy s uměleckým a luxusním zbožím. I po nástupu Habsburků na český trůn byly sály paláce využívány pro korunovační slavnosti a sněmy, jako jednací sály, úřadovny a depozitáře.

Hlavně díky tomuto paláci zůstává Pražský hrad již více než tisíc let symbolem české státnosti. Dnes se zde pořádají slavnostní shromáždění spojená s významnými dny. Veřejnosti je pak běžně přístupné gotické podlaží se stálou expozicí Příběh Pražského hradu.

Staré purkrabství

25 Noc na purkrabství

Hrad pražský byl tak zkažen, zničen a pobořen, že od časů krále Otakara byl až do země zhroucen. Neměli jsme kde bydliti, leč v domech městských, jako jiný měštěnín. Tak popsal stav – po požáru neobyvatelného Hradu sám Karel IV., když se po letech strávených ve Francii vrátil do Prahy. Kralevic se proto musel ubytovat ve Starém hradním purkrabství, kde strávil první měsíce po návratu do Čech.

Sídlo purkrabích se tak stalo dočasnou náhradou za neobyvatelný Královský palác. Tedy právě odsud budoucí císař odstartoval nebývalý rozkvět Českého království a jeho velkolepou expanzi do Evropy. Více pevnostní než pohodlné přístřeší purkrabství sice neposkytovalo žádný luxus, ale pro Karla to byl nový domov.

Dnešní renesanční háv získal palác po požáru v roce 1541. K purkrabství náleží také věž, která sloužila jako brána do románského opevnění. Nazývá se Černá a sloužila jako žalář – zejména pro dlužníky. A kdysi se v těchto místech i popravovalo, na nádvoří třeba ukončil kat život legendárního Dalibora. Dnes je zde mimo jiné Muzeum hraček.

* Zajímavost

Ještě před pár lety stávala v areálu purkrabství vestavba z 60. let 20. století – Dům československých dětí, jejž si veřejnost překřtila na pionýrský dům. Moderní stavba se objevila například v seriálu Kamarádi s Markem Ebenem v populární roli Válečka.

Nad branou do areálu jsou vyobrazeny erby čtyř nejvyšších purkrabích (zástupců panovníka, když nebyl přítomen).