Sjeli se pamětníci i hrdinové knížek Oty Pavla, nechyběla jeho rodina. Vyprávění a vzpomínky doplnila projekce čtyř absolventských filmů FAMU na náměty Pavlových povídek, které si členové spolku na tento den vypůjčili. "Na velkých panelech na stěnách jsme umístili historii života rodiny Oty Pavla. Od jeho kořenů u babičky Malvíny a dědečka Ferdinanda Popperových až k jeho smrti a oslavám nedožitých sedmdesátých narozenin v červenci 2000," uvedla malířka Veronika Richterová, která se svým mužem malířem Michalem Cihlářem expozici výtvarně připravila. Uprostřed místnosti jsou vitríny s památečnými předměty a unikátními dokumenty, které spolek získal od rodiny Pavlových, místních sportovců, známých či spolužáků. "Mezi ty nejvýznamnější určitě patří fotbalový míč, který nám zapůjčil Otův syn Jiří. Těžko jsme ho získávali. Byl totiž ve sklepě, od kterého nebyly klíče," usmívají se členové spolku. Návštěvníci muzea mohou vidět i zákoutí s psacím stolem a psacím strojem, u kterého spisovatel pracoval či jeho rybářské pruty. "Jediné, co se nám nepodařilo sehnat, je fotografie z Pavlova pohřbu. Ač to byl už v té době uznávaný spisovatel, fotografové agentury ČTK a novin tam zřejmě nebyli. Třeba se najde u někoho z návštěvníků," doufá výtvarník Michal Cihlář. Součástí muzea je i expozice věnovaná Buštěhradu. Členové spolku jsou přesvědčeni, že zejména místní obyvatele určitě zaujme. Většina z nich se bude chtít podívat, jak vypadalo jejich město a dům před desítkami let a jak nyní.
Muzeum je otevřeno o víkendech od 10 do 17 hodin.
Kdo byl Ota Pavel
Ota Pavel, vlastním jménem Popper se narodil 2. července 1930 v Praze rodičům Hermíně a Leovi Popperovým jako jejich třetí syn. V roce 1939 se rodina přestěhovala vzhledem k nacistickým opatřením vůči židovskému obyvatelstvu z Prahy do Buštěhradu k rodičům Lea Poppera, do domu u rybníka 54. V roce 1943 odtud odešli jeho starší bratři Hugo a Jiří do Terezína, v roce 1945 je následoval i jejich otec. Ota dál chodil do buštěhradské obecní školy, hrál na rybníce hokej a kopal za SK Buštěhrad. Od roku 1944 až do konce války pracoval v dole v Dubí u Kladna. Po válce se šťastně shledaná rodina přestěhovala zpět do Prahy, kde Ota studoval obchodní školu a přitom pomáhal otci v podnikání. Na doporučení přítele Arnošta Lustiga nastoupil v roce 1949 do českého rozhlasu jako sportovní redaktor. Po vojně v roce 1953 se rozhodl, že zkusí spisovatelskou dráhu a začal publikovat své sportovní reportáže v různých novinách a časopisech. V roce 1956 se oženil s kolegyní z Československého rozhlasu Věrou Novákovou a v témž roce se jim narodil syn Jiří. Životním zlomem pro Otu Pavla je únor 1964, kdy vyšla jeho první kniha Dukla mezi mrakodrapy o vítězství fotbalové Dukly v New Yorku v roce 1962. Bohužel v té samé době, kdy lidé stáli na tuto knihu fronty, je Ota Pavel hospitalizován ve střešovické nemocnici se silným záchvatem psychické choroby, která ho zaskočila na olympijských hrách v Insbrucku. Maniodepresivita ho pak provázela až do konce života. Od poloviny 60. let se věnoval výhradně literární tvorbě, povídky otiskoval v časopisech a novinách, později začaly vycházet knižně. Své vzpomínky na dětství strávené v Buštěhradě nádherně popsal v povídkách Kapři pro wehrmacht, Můžou tě i zabít, Velká bílá loď a Dlouhá míle. Vydání dvou posledních knih Pohádka o Raškovi a Jak jsem potkal ryby se už Ota Pavel nedožil. Zemřel 31. března 1973.
 |
