Říkalo se jim malá Vídeň. Výlet do Františkových lázní vyléčí tělo i duši

Letošní zahájení 229. lázeňské sezony bude ve Františkových Lázních ve zcela jiném duchu než obvykle. Lázně se totiž poprvé představí jako nadnárodní památka světového dědictví UNESCO, na jehož seznam byly společně s dalšími deseti evropskými lázeňskými městy zapsány v loňském létě.

„Tady u Františkova pramene začala celá historie lázní. Je naším nejstarším pramenem a spolu s pavilonem, který jej zastřešuje, slouží jako symbol města,“ vypráví mi průvodkyně Petra Matějková.

Jsme v lázeňském centru, kde panuje klidná, pohodová atmosféra. Hosté pomalu korzují a v rámci své pitné kúry chodí za jednotlivými prameny. František patří k těm nejvíce vyhledávaným, působí proti tělesné slabosti a poruchám trávení.

Původně se však jmenoval Chebská kyselka. Měl skvělou pověst a nosičky vody jej donášely jako stolní vodu do blízkého Chebu, kde ji prodávaly na trhu. A to bez ohledu na to, zda byla čistá nebo se v ní objevil znečišťující prvek. Proto se do ochrany pramene vložil chebský lékař Bernhard Vinzenz Adler a nechal ho v roce 1789 zakrýt dřevěným pavilónem s mříží. Voda pak byla z hygienických důvodů svedena do jímací nádrže. Jenže nosičky vnímaly toto opatření jako zásah do svých odvěkých práv. Pavilon podřízly a zdemolovaly.

Jejich bouřlivá akce dala následně podnět k založení lázní, o které se zasloužil doktor Adler společně s hejtmanem loketského kraje hrabětem Filipem Františkem Kolowratem-Krakowským. Vzdělaní a schopní muži získali podporu císaře Františka I. Panovník schválil v roce 1793 výstavbu lázeňské kolonie a svolil, aby město i nejvýznamnější pramen nesly jeho jméno.

Lázně se rozrůstaly rychlým tempem a zástavba vznikala plánovitě. Tím se podařilo vytvořit pravoúhlé čtvercové uspořádání a ucelený architektonický vzhled města. Budovy sjednotily stejně barevné fasády v bílé a žluté, doplněné o zelené okenice a balkonky. Dodnes se tyto barvy v lázeňském centru dodržují a jsou také na městské vlajce.

Empírová architektura dostala císařský lesk a Františkovým Lázním se začalo přezdívat malá Vídeň. Ostatně, právě habsburští panovníci či příslušníci tohoto rodu se zde objevili jako slavní hosté.

Koupel s pyritem a orobincem

Františkovy Lázně se pyšní třemi vlastními přírodními léčivými zdroji – prameny, slatinou a vývěry plynu. Lékaři je indikují na onemocnění srdce, cév, trávicího ústrojí, pohybového aparátu, na gynekologická, nervová, kožní onemocnění, poruchy látkové výměny a na následnou péči po onkologických onemocněních.

Do lázní se od počátku jejich vzniku sjížděli hosté z celé Evropy.

Prameny vešly ve známost už v patnáctém století. Mají chladnější teplotu (průměr se po celý rok pohybuje v rozmezí 9–13 °C), vysoký obsah rozpuštěného oxidu uhličitého a přírodních minerálních látek. Hostům slouží k pitným kúrám, inhalacím a k balneologickým procedurám, kdy se ohřívají na požadovanou teplotu. Voda napuštěná ve vaně je pak lehce zakalená, a když si do ní pacienti lehnou, naskáčou jim na kůži jemné bublinky oxidu uhličitého.

„O františkolázeňské prameny pečují dva speciální pracovníci, pramenáři. Každý den k nim zajíždí, kontrolují je, berou vzorky a měří, kolik vody dávají. Zároveň prameny chrání ochranná pásma I. stupně vymezená kruhem o poloměru několika desítek metrů, respektive pásma fyzické ochrany zdroje. Starost o prameny je zcela zásadní, na nich závisí velké množství procedur,“ říká Romana Omáčková, hlavní balneotechnička lázní Františkovy Lázně.

Výstavba vznikala ve Františkových Lázních plánovitě. Tím se podařilo vytvořit pravoúhlé čtvercové uspořádání.

Oxid uhličitý ovšem není vidět jen ve vanách v lázeňských domech. Návštěvníci jej mohou například pozorovat ve Dvoraně Glauberových pramenů, kde bublá ve skleněných stojanech plných vody. Nejedná se však jen o hezkou podívanou. Bezbarvý plyn je totiž významný pro tvorbu a výskyt minerálních vod. Pomáhá vyvěrat pramenům na zemský povrch a podílí se na jejich obohacení minerálními látkami. Oxid uhličitý se také separuje z pramenů Nový Kostelní a Glauber III. pro podávání podkožních plynových injekcí.

Terapie zmírňuje bolest hlavy, páteře a přináší úlevu při zánětlivých a degenerativních onemocněních kloubů. Dále se pak zřídelní plyn vulkanického původu uvolňuje sám ze země, mimo jiné ze suchého pramene Marie, nad kterým byly postaveny Uhličité plynové lázně. Princip léčby spočívá v tom, že se pacienti posadí do místnosti s vývěrem oxidu uhličitého. Plyn, který je těžší než vzduch, přepadá z ochozu studny a naplňuje prostor do výše poloviny lýtek. Díky vstřebávání oxidu uhličitého se v organismu roztahují cévy, dochází k většímu prokrvení tkání a ke všem orgánům včetně srdce a mozku proudí dobře okysličená krev. Zároveň se oxid uhličitý používá k suchým sedacím koupelím, které absolvují ženy při gynekologických potížích.

Malebné centrum Františkových Lázní

Ve Dvoraně Glauberových pramenů se nachází i pramen Glauber IV, který obsahuje nejvíc Glauberovy soli na světě.

Poslední zdroj, sirnoželezitá slatina, vzniká přímo ve Františkových Lázních rozkladem rostlin jako rákos, ostřice a orobinec v prostředí minerální vody. Má unikátní složení, protože rostlinné složky doplňují minerály, písečné jíly s kaolinem, markazit, epsomit a více než čtyři procenta pyritu. Černou hmotu dělníci těží pomocí korečkového bagru a na mechanizovanou skládku ji k další úpravě dopravují vozíky jezdícími po úzkokolejné železniční dráze.

Slatina na skládce zraje, poté se mele ve velkém mlýně a pasíruje přes děrované rošty na homogenní granule, které se distribuují do lázeňských domů. Zde se využívá k zábalům, obkladům, koupelím a k vaginálním tamponům. Po procedurách se slatina vrací zpět do původního ložiska v místě těžby. V přírodě pak dochází k regeneraci této léčivé látky, aby za několik let mohla být znovu použita.

Srdíčková turistika

Nedílnou součástí léčebného procesu a lázeňské atmosféry jsou ve Františkových Lázních parky a lesoparky, jež vznikly po založení města. Dnes je lázeňští hosté a turisté využívají k procházkám, k běhu, k jízdě na kole nebo na koloběžce. Stezky existují od roku 1966 a zavádí výletníky za přírodními krásami a památkami, ke kterým patří kolonády, promenády, pavilony, mini zoo, jezírka, pláž u rybníka Amerika s půjčovnou loděk a rozhledna Salinburg.

Rozhledna Salinburg má podobu romantické hradní zříceniny.

Hudební pavilon u Sadové kavárny

Malou romantickou hradní zříceninu nechal vlastním nákladem vybudovat v roce 1906 předseda místního okrašlovacího spolku Gustav Wiedermann, pravděpodobně k příležitosti pětistého výročí první písemné zmínky o Františkově prameni, jež se do osmnáctého století nazýval také Slatinskou kyselkou v němčině zvanou Schletter Säuerling. Odtud se pak nejspíš odvodilo jméno rozhledny „Saling“.

Stavbu připomínající svou podobou zakletý zámek z pohádky o šípkové Růžence zdobí dvě nezastřešené věže. Na vyšší věži s cimbuřím je vyhlídkový ochoz a v nižší věži stojí dole malá kašna. Podle pověsti tu sídlí duch františkolázeňských pramenů Salinger. Snad bude jedinečnou minerální vodu opatrovat i pro další generace.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Františkovy Lázně mají rovinatý terén. Můžete je prozkoumat pěšky, na kole či na koloběžce. Ty si včetně holí pro nordic walking půjčíte v informačním centru poblíž Františkova pramene.

Pro méně pohyblivé osoby a rodiny s malými dětmi pak jezdí ve městě Frantovláček (městský okruh) nebo Mikrovláček (na rybník Amerika).

Pro vozíčkáře jsou připravené dvě trasy. Modrá (6,1 km s převýšením 40 metrů) vede kolem celého lázeňského centra převážně po zpevněných cestách a pěšinách. Červená (2,7 km s převýšením 6 metrů) míří k rybníku Amerika a ve dvou místech se napojuje na modrý okruh.

Relaxaci si užijete v akvaparku Aquaforum ve vnitřních a venkovních bazénech s minimální teplotou vody 30–32 °C. Svaly vám krásně uvolní vodní stěnová masáž, vzduchové masážní lavice, perlička, vřídla, whirpool, vodní jeskyně a sauna.