Proto se stále více turistů zajímá o menší sítě pronajímaných venkovských domů, o takzvanou agroturistiku - dovolenou můžete prožít i na cestě po nějaké oblasti, kde vám jídlo a nocleh nabízejí místní farmáři a podobně.
S tím souvisí i další nikoli novinka, ale stále se prohlubující tendence. Objevovat něco nového i ve známých a miliony lidí navštěvovaných destinacích. Kanárské ostrovy se tak mohou stát cílem poznávací dovolené za jejich mizejícími přírodními krásami, ve Španělsku lze absolvovat výlet za nejkrásnějšími katedrálami a v Itálii po místech, kde se vyrábí nejlepší chianti. Nárůst zaznamenala například i turistika spojená s výlety na svatá místa.
I ta nejnavštěvovanější letoviska se proto snaží nabízet kromě tradičních lákadel i nové programy, turistické centrály mají právě nyní výjimečnou příležitost představit zájemcům i dosud málo navštěvované či zcela opomíjené oblasti. Příkladem může být Bulharsko, kde se ukázalo, že přímořská oblast blízko hranic s Tureckem, která byla po léta uzavřená a prohlášená za nepřístupné pásmo, dnes začíná lákat turisty právě proto, že zde nejsou žádná obří rekreační střediska, ale dosud nepoškozená černomořská příroda, kterou lze poznávat díky rychle se rozvíjející síti malých hotelů a penzionů.
Dlouhou dobu byl takový typ turistiky typický spíše pro mladé svobodné zájemce či naopak ty, kteří se dostali do důchodového věku. I to se začalo měnit. O poznávací zájezdy začínají mít zájem i rodiny s dětmi, dosud nejtypičtější osazenstvo velkých turistických komplexů. Současně roste i zájem o takzvané dobrodružné dovolené. To jsou poznávací výlety do velmi vzdálených a často i těžko přístupných oblastí, při nichž se navíc vyžaduje určité fyzické nasazení účastníků. Kdo by ale byl před deseti, patnácti lety řekl, že se jednou budou důchodci pohybovat s batůžky na zádech ve vysokohorských pásmech - například Himalájích, či sjíždět na gumových člunech dravé americké řeky?
Hlavní trend ale zní - lidé budou cestovat stále víc. Nejméně dalších dvacet let má řada z těch, kteří podnikají v turistickém průmyslu a chovají se poctivě, reálnou šanci prosperovat. Počty turistů, navštěvujících Evropu totiž budou podle všech prognóz až do roku 2020 stoupat. Mnozí dokonce tvrdí, že turismus je jako branže jistější než internet. Loni se po celém světě vydalo na dovolenou mimo své bydliště téměř 700 milionů lidí. Ti jsou dnes navíc mobilnější než kdy předtím - to znamená, že pro ně nejsou překážkou ani velké vzdálenosti mezi jejich bydlištěm a destinací, kde chtějí volné dny trávit. Podle prognóz bude také pokračovat zvýšený zájem o návštěvu turistických center v Evropě - a to jak ze strany Evropanů, tak i ze zámoří. Většina turistů v Evropě preferuje cíle na kontinentu i z hlediska cen. USA a Karibská oblast (s výjimkou Dominikánské republiky a Kuby) jsou doménami těch, kteří lépe vydělávají, a proto zůstávají pro mnohé Evropany spíše dovolenou jejich snů, než každoroční realitou.
Mnohé naznačuje i fakt, že mezi desítkou nejvyhledávanějších míst je hned šest evropských států. Na prvním místě trůní Francie, druhé je Španělsko a až teprve třetí příčku obsazují Spojené státy. Na místě čtvrtém najdeme Itálii, a o jedno místo níž Čínu. Kdo si potrpí na čísla, má je mít. Francii navštíví ročně 72 milionů turistů, Španělsko 60 milionů. Spojené státy, kam ročně přijíždí 47 milionů lidí na dovolenou či za poznáním zase mají z turistického ruchu největší příjmy - 73 miliard dolarů. Čína je atraktivní pro 26 milionů lidí ročně. za dvacet let ale podle prognózy World Tourism Organization vystřídá Francii na první příčce žebříčku.
 |
