"Podle mě lidé menhirům nijak neubližují. Například naše babička má jeden přímo přes silnici u domku, postavili kolem něj plůtek a rostou tam květiny. Bylo u něj dlouho napsáno, že jde o směrovník staré kupecké cesty, pak se zjistilo, že jde o menhir," říká Salačová.
Její bývalý kolega Zdeněk Klouček na internetové stránce Okres Louny z pohledu záhad popisuje dále například kámen u Hřivčic nebo Slavětína. Proč stát chrání jen jeden menhir na Lounsku? Souvisí to paradoxně se záhadným původem těchto kamenů. "Když zapisujete určitý objekt do seznamu památek, musíte vědět přinejmenším, z které doby pochází. U menhirů to přesně zjistit nelze a proto je obtížné prosadit jejich ochranu," říká Petr Holodňák ze žateckého Muzea K.A. Polánka.
Tuto skutečnost potvrzuje i Petr Novák z referátu kultury Okresního úřadu v Lounech. "Památky to jsou, ale neví se po kom," dodává Novák. Archeologové už dávno uznali, že menhiry jsou součástí historického dědictví této země a ne jen fantazie milovníků záhad. Svědčí o tom i skutečnost, že jeden z nich se nachází dokonce přímo v žateckém muzeu. "Podařilo se nám zachránit menhir ze vsi Březno, kde bránil stavbě silnice," dodal Holodňák.
Jeden případ z relativně nedávné doby, kdy někdo menhir zřejmě zničil, je skutečně znám. "V roce 1996 nebo 1997 se ztratil takzvaný droužkovický menhir, který stál nedaleko od obce Droužkovice v okrese Chomutov. Buďto jej omylem srovnali se zemí pracovníci dolů, kteří tam rozhrnovali hlínu nebo jej prostě někdo ukradl. Kámen nijak chráněný nebyl a nikdo jeho zmizení nevyšetřoval. Paradoxně nedlouho před zmizením kamene o něm náš sborník publikoval stať," uvedla pracovnice chomutovského muzea, která si však nepřála být jmenována.
Co jsou menhiry?
Bývají tak označovány neopracované nebo jen hrubě opracované kameny. V současné době je u nás známo asi 26 lokalit výskytu menhirů, hlavně v oblasti severozápadních Čech. Většina českých menhirů se nachází v obvodech tří zhruba kruhových území o průměru asi 30 km - Pražské kotliny, lounsko-rakovnické oblasti (keltské osídlení Žatecka) a Litoměřicka. Lokality menhirů se táhnou hlavně ve dvojím směru - sledují buď poledníkový směr nebo slunovratový směr.