Klikněte na přílohu Cesta kolem on-line
Furt v lese
Do Domažlic jsme dorazili přesně podle itineráře, ale tady jsme se rozhodli trasu malinko upravit. Právě se totiž chystal vlak směřující do německého města Furth in Wald. Těžko zvládámě základy němčiny, ale spokojíme se s pracovním překladem "Pořád v lese" - nezní to špatně :-)
Cesta tam z Domažlic vede přes vesničku s roztomilým názvem Babylon. Pak v České Kubici proběhne motoráčkem pasová kontrola a nic nám nebrání poprvé překročit státní hranice.
Ano, nádraží ve "furtu“ není jako nádraží ve Frankfurtu, ale je malebné, němečtí cestující jsou příjemní a německá pasová kontrola jen chápavě pokyvuje hlavou, když vytáhneme kameru a procházíme se po perónu snažíce se o trefné komentování naší situace.
Ta nebyla dobrá. V devět ráno jsme oba nespali už více než 26 hodin a Martin začal být evidentně nervózní, protože nám docházejí rádoby intelektuální témata a prší nás už ani jednoho nebaví. Ve "furtu“ jsme byli už devatenáct hodin na cestě a k našemu původnímu plánu přibylo celkem 44 kilometrů. Povážlivě se blížíme k hranici 3600 kilometrů (původně plánovaná trasa kolem Česka měla 3526 km).
Úhledné nádraží v Pocinovicích
Hrad za 75 milionů
Díky změně itineráře jsme získali tři hodiny času v Domažlicích. Je to kouzelné chodské město. Mají tu vybavené internetové kavárny a - hlavně tady prodávají chodský hrad. Ceny prý nesmí klesnout pod sedmdesát pět milionů. Martin prohrábl přihrádku s kreditkama a volal svému manažerovi. Na moment mi bylo divné, proč ho oslovuje: "Tak co vole, jak se máš...“, ale pak jsem pochopil, že umělecké vrstvy mají naprosto jiné návyky než jaké máme my, obyčejní smrtelníci.
* Tajné informace o prodeji chodského hradu vám prozradíme zítra, ale zkuste si ten výsledek tipnout.
*
A teď už motoráčkem 831 z Domažlic do Klatov
Přejezd z Domažlic do Klatov byl opravdu náročný a Klatovy nemají opravdu žádnou nádražní restauraci. Náš nový kamarád šedesátník Milan nás svým pábitelským stylem přesvědčil, že restaurace na autobusovém nádraží je taky moc fajn a pivo tam prý určitě mají.
Pivo měli, ale citron do čaje ne a káva byla v nabídce jen turecká. Pingl s unaveným výrazem a mastnými vlasy nám přinesl kávu, malé pivo, dva malé prcky tuzemáku a čaj s mastnými oky opravdu rychle. Nicméně nám těch dvacet minut ubíhalo opravdu pomalu.
Klatovský kamarád Milan držel přednášku o plesnivém borůvčí na Šumavě a Martin se rozhodl ustoupit a konečně definitivně předat šéfování výpravy mě. Tedy, né, že bych si potrpěl na funkce, ale jsem starší, unavenější a hlavně jsem nikdy žádnou podobnou funkci neměl.
Poslední známá poloha cestovatelů kolem Česka podle GPS
Jak vysvětlit století...
Jenže nebyl by to náš básník, kdyby neměl nějakou podmínku. Měl jednu a to drsnou. Od této chvíle nesmím nikomu nic vysvětlovat. Byla to reakce na to, že se ukázalo to, že náš nový kamarád Milan už v podstatě ani neví, jaké je století.
S opravdovou chutí jsme vyrazili do Železné Rudy. Cestou jsme zjistili, že vlak končí na Špičáku a tak Martin vyběhl z vlaku a na nádraží ulovil tři děti. Nevím, jaký měl původní záměr, ale sestřičky Vrbasovy mu vyprávěli o zimě a snowboardingu.
Tak, a po příjemném se rozhlédnutí v nadmořské výšce musíme zpátky do Klatov a v půl osmé do Strakonic, kde nás čeká konečně zastávka a snad i pár hodin spánku.
Nádraží ve Špičáku
AHOJ ZÍTRA, KDY SE MŮŽETE TĚŠIT NA HEZKÉ POČTENÍ ZE ŠUMAVY!
