Hledal jsem srdce českého trampingu, osadu Toronto u Luk pod Medníkem, kde vyrůstali bratři František a Jan Nedvědové. Všechno vlastně začalo tak, že jsem si stáhl album s jejich skladbou „Toronto, má osado“. Zpívá se tam: „Na břehu řeky Sázavy je klidný tichý kraj.“
Zemřel František Nedvěd. Folkové legendě se vrátila rakovina plic |
Pak jsem se zkusil podívat na mapu – a opravdu. Toronto je na ní skutečně vyznačené. Leží na půli cesty mezi Žampachem a obcí Luka pod Medníkem, a to přímo u vody.
Od zastávky v Lukách, kde mají už v nádražní boudě vylepených pár výňatků z dějin trampingu, jsem šel po neznačené cestě proti proudu a hledal jsem stezku dolů k řece. Asi 1,5 kilometru od Luk proti proudu jsem u Sázavy narazil na rozcestník s nápisem Toronto.
Ale spíš by se ta osada měla jmenovat Rockies. Řeka tu tvoří úzký kaňon a chaty na skalách visí jako přilepené. Když jde tady někdo za tmy na záchod od táboráku, může se zřítit klidně o pár desítek metrů níž. Toronto se pozná i podle zeleného javorového listu na chatách. Bylo založeno ve 20. letech minulého století. Hodně mě překvapilo, kam až jsou lidé schopni se tady dostat autem. Jezdí ke svým chatám po neuvěřitelně strmých a úzkých pěšinách plných kamenů.
 |
Toronto se vzhledem od jiných osad nijak neliší, snad jen tím téměř kolmým svahem, i když úplně všude jsem tam lidem u chat nelezl. Dole u řeky má pak příjemné travnaté prostranství na koupání.
Jeden člověk dokonce v Torontu trvale bydlí. Říkal mi to samotný František Nedvěd, kterého jsem kontaktoval, aby mi o osadě něco pověděl. Chatu už tam tehdy nevlastnil, ale vzpomínal na ni rád. „Naši tam chatu postavili hned po válce. Říkali jsme jí ‚bedýnka na zeleninu‘, protože tak kvůli prokládání prken vypadala. Dnes už se ta chata rozpadá,“ říkal Nedvěd. A přidal i pár turistických tipů do okolí: „Běžte na pěkné vyhlídky Mravenčí skálu a Třeštibok, z něhož vidíte Sázavu i s kolejemi.“
Dokonce i ti, kterým trampská odrhovačka „Stánky“ leze krkem, budou překvapeni, jakým vizuálním zážitkem okolí Sázavy je. Popravdě, o něco stylovější a krásnější je trampská osada Dakota, asi kilometr po proudu. Tam mají i nezbytný totem.
Uklidňující Pacifik
Když už píšu o Lukách pod Medníkem, nemohu zapomenout na největší zajímavost tohoto kraje – železnici Posázavský pacifik. Vlakem se tam také nejsnadněji dostanete.
Posázavský pacifik není úplně „všední“ trať, i když pro mnohé obyvatele Jílového a okolí skutečně slouží k dojíždění do Prahy. Ale celou cestu z Čerčan do hlavního města podnikne málokdo. Vyžaduje trpělivost: padesátikilometrovou trať překoná vlak za dvě hodiny. Trať si můžete virtuálně projet v tomto díle seriálu iDNES.tv Na co zírá mašinfíra.
Tady se opravdu nespěchá. Pro ten správný zážitek z pacifiku člověk musí nastoupit v Braníku, kde ještě v pátek večer dobíhají trampové s liščími ohony na klobouku z nádražky s lahváči či kelímky v rukou. A pro ten správný zážitek je potřeba mít štěstí na starý dvoupatrový vagon s výhledem z horního poschodí.
Vyhlídka Třeštibok
Posázavský pacifik je nejvíc uklidňující českou tratí. Když jsem ji loni v květnu naposledy projížděl (ve směru od Čerčan), čekali jsme v Jílovém za soumraku na protijedoucí vlak a jeden z cestujících vystoupil a šel se na pět minut projít kolem nádraží. Traduje se, že jedna zastávka tu bývala hned u tunelu a průvodčí musel varovat cestující, že kdo tam vystupuje, nesmí sedět v zadních vagonech, protože ty na této zastávce zůstaly ještě uvnitř tunelu. K trati patří i nejpůvabnější české nádražní hospody, které by stálo za to chránit jako kulturní památky . Restaurace Na Zastávce v Prosečnici nebo U Adenauera v Kamenném Přívozu.
Šotoušským šlágrem je úsek Jílové u Prahy – Petrov, z něhož je výhled na Sázavu téměř letecký. Vlak projede několika tunely, a když se pasažér ve správném místě ohlédne, uvidí za sebou ikonický železniční viadukt Žampach, jen o metr nižší než Nuselský most. Podle knihy Osudy místních drah od Mojmíra Krejčiříka to byl stavebně nejobtížnější úsek ze všech českých lokálních tratí.
Železnice se stavěla hlavně kvůli lomům. Chataři a trampové osídlili Posázaví až právě díky železnici za první republiky.
Projeďte se po Posázavském Pacifiku za pouhé čtyři a půl minuty:
Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
