Odkud jedeš, ze Staré Boleslavi? Do Drážďan?! Kdy tam chceš dojet? Dneska???!!! Rozšafného hospodského v Terezíně to rozhodí tak, že málem upustí půllitr, do kterého mi točí kofolu. Pak si mě jde pořádně prohlédnout ven na denní světlo a hlavně ho zajímá kolo, na kterém jedu.
Původně plánovaný start z Prahy jsem z čistě praktických důvodů přesunul pod zámek v Brandýse nad Labem. Je to podobně daleko a posvištím pořád podél stejné řeky, myslel jsem si bláhově.
Kudy vlastně vede cesta?
Jenže se ukázalo, že bez navigace, nebo aspoň konfrontace dvou map v telefonu (Google Maps a Mapy.cz), to není úplně snadné. Pravda, držíte se pořád řeky, takže se ztratit nemůžete, ale spoléhat se na to, že Labskou cyklostezku trefíte jen podle značení, je opravdu jen teorie. Cyklostezky v Česku jsou totiž často jen blbým vtipem politiků. Vyfotí se u nového úseku, mají plná ústa podpory cyklistiky, ale samotná realizace je často tragická.
Start pod zámkem v Brandýse nad Labem
Cyklostezka mezinárodního významu, jak se o té Labské říká, může v českém podání vypadat i takto.
Stejnou zkušenost mají asi všichni cyklisté. Když daný úsek znáte, nepotřebujete značení a pohybujete se po komunikacích podle toho, jak vám to vyhovuje. Neznalí, kterým by mělo značení hlavně pomoci, jsou ovšem nahraní, vytyčení cyklostezek bývá často naprosto tragické. Jezdíte podle číselného označení na žlutých tabulkách (trasa č. 2), vyjmenované cíle na trase jsou na značení jen výjimečně a hlavně dost často na nesmyslných místech. Tam, kde je potřebujete, často nejsou.
Pokus zjistit na internetu konkrétní informace o Labské cyklostezce ztroskotal. Něco jako plánovač trasy pro Polabskou cyklostezku neexistuje. Ťukáte si na čelo? Zkuste tedy na webu zjistit, jak daleko to vlastně třeba z Mělníka do Drážďan je. Nám se to ani ve dvou po několika hodinách pátrání nepodařilo. Pomohly až nadšenecké weby a cyklistická fóra. Samotné načančané oficiální stránky cyklostezky jsou absolutně nanic.
Hledáním trasy jsem při jízdě ztratil minimálně hodinu, spíš hodinu a půl. Neustálé zastavování a vytahování a odemykání telefonu zabírá spoustu času a rozhodí vám tempo.
Začátek nic moc
Velké hrboly za Starou Boleslaví, které na asfaltu způsobily kořeny, byly jen přípravou. O tom, že se v Kostelci nad Labem nesmyslně motáte, abyste pak museli přejíždět kus po frekventované silnici, se ví moc dobře. Pak je cyklostezka navedena na kamenitou polňačku, která má ke komfortu cyklostezky mezinárodního významu velmi daleko. Uznávám, my silničáři jsme naprostá menšina, na biku to projedete snad bez defektu a na dítě na malém kole holt počkáte. Ale příjemné to prostě není.
Před Neratovicemi je Labská cyklostezka uzavřená až do podzimu.
Před Neratovicemi to začalo být napínavější, nápis na velké ceduli zněl jasně: Polabská cyklostezka zavřena. Našel jsem šipku ukazující na objížďku, a pak už nic. Takže do mapy a hledat objízdnou trasu. U Neratovic – znám to tam, ale neznám cyklostezku – jsem se prostě ztratil. Na cyklostezku mě pak nasměroval protijedoucí kolař přátelským mávnutím. Po pár set metrech po polňačce mezi loužemi se značení znovu objevilo.
Hurá na Mělník! I tady by se na hledání trasy hodil doktorát z vojenské navigace, ale nakonec je motání vcelku intuitivní – prostě se tak nějak držíte na dohled řeky.
Další kilometry ubíhají vcelku svižně, cyklistů v pátek před polednem moc není a na celé cestě převažují penzisté na elektrokolech, sem tam se objevují bruslaři.
Počasí kolem dvaceti stupňů, tady zatím nefoukalo.
Ovšem předtucha patálií se dostavuje vždy před větším městem. A oprávněně. U Štětí se stezka rozdvojí. Já jel po levém břehu přes Račice „terezínskou“ větví značenou jako varianta 2A. I přesto jsem nadával. Značky jsou v tomto směru velmi často na levé straně a navíc úplně chybí na křižovatkách. Přitom o sto metrů dál byly na rovném úseku bez odboček na třech stromech za sebou. Jindy jsou na rozcestí tak „šikovně“, že jen hádáte, do kterého směru se vydat.
U Račic se stezka vzdálí od řeky, aby vás provedla kolem veslařského areálu, pak na rozrytou polňačku, která rozhodně nevzbuzuje moc důvěry, a nakonec do lesa.
Jak jsem si za den máknul 237 km. 'Cyklofuška' z Prahy do Drážďan |
Navigační tragédie vrcholí v Litoměřicích, kde vyhlášená Labská cyklostezka navede cyklisty na průtah městem pod kola kamionů. Odbočit na konci mostu přes dva frekventované pruhy doleva je spíš ruská ruleta. Nakonec se otáčím o kus dál.
Po chvilce idylky a klidu opět následuje motání kdesi před Velkými Žernoseky. A hurá k řece. Tam se ukazuje další specialita – nevyzpytatelný povrch. To si tak svištíte po asfaltu nebo zámkové dlažbě a najednou se zapíchnete do dvoucentimetrové vrstvy hrubého štěrku. S oblibou se něco takového děje hned za zatáčkou nebo pod klesáním.
Podél Labe je nádherná krajina a okouzlující zákoutí.
V Ústí nad Labem se situace výrazně zlepšuje: zaprvé někoho napadlo, že je fajn na žluté cedulky v případě nejasnosti namalovat šipku, kam jet. Geniální! Ale hlavně se až na malý kousek jede podél řeky po opravdové cyklostezce. Bez zádrhelů v navigaci, po příjemném povrchu.
U Děčína je čas na větší svačinu, doteď jsem šlapal na různé tyčinky. Velký cider a malá limonáda ve mě zašumí, utopenec bodne. Všechno je moc dobré, ceny očekávatelné – mě to stálo necelých sto padesát korun. Čeští podnikavci naštěstí pokryli cyklostezku různými bistry, stánky s občerstvením a hospůdkami velmi dobře, k nejbližší oáze nikdy nešlapete moc dlouho. To na německé straně je to mnohem horší. Od hranice až po Drážďany vyloženě u cyklostezky napočítáte podobných občerstvovacích míst jen minimum. Ale zpátky do pedálů.
Bad Schandau, česky Žandava
Od Děčína kolem Hřenska to jede rychle a v pohodě. Značení na německé straně je podobně mizerné jak v Česku. Labská cyklostezka se přejmenuje na D10, má také tři různé piktogramy na malinkých cedulkách – modrý znak a zelenožlutý erb a pak ještě černočervený znak samotné cyklostezky. Používají je naprosto nahodile a spíš vůbec. Takže jedete podle miniaturních bílých značek se zeleným obrázkem kola a šipkou. Výhoda je, že na křižovatkách opravdu značky bývají a jsou umístěné logicky.
Cyklostezka vás na německé straně vede zprvu vcelku jasně a intuitivně podél vody, Bad Schandau si prohlédnete přes vodu, nebo se svezete na obhlídku města přívozem. Nejasnosti začínají v Pirně a nepřestanou vlastně až do Drážďan. Před nimi provoz na cyklostezce houstne, asi hlavně tím, že je pátek podvečer a je ideální počasí na kolo.
U barokní katedrály Nejsvětější Trojice (Hofkirche - dvorní kostel) ve Starém městě v Drážďanech. Jedná se o největší chrámovou stavbu v Sasku.
Do centra Drážďan se dokodrcám po devíti hodinách a 230 kilometrech. Přiznávám, že posledních čtyřicet kilometrů bylo dost úmorných a posledních patnáct po drkotavém povrchu sebralo poslední zbytky sil.
I přesto je to parádní zážitek. Pokud jedete poprvé a cestu neznáte, budete asi místy dost nadávat. Odhadem osmdesát procent trasy ze středních Čech do Drážďan je prima, ovšem na to, že jde o oslavovanou trasu mezinárodního významu, je na ní pořád dost míst, které se cyklostezkou nazvat nedají.
Labská cyklostezka (Elberadweg)
Zdroj: Wikipedia |
