Není to sedlo, nýbrž vrch dříve obydlený, dnes však zalesněný, jelikož sedlo ve staré češtině znamenalo sídlo. Dosahuje 902 metrů nadmořské výšky a leží nad vesničkou Albrechtice, kde kostel podle tradice postavený na místě dávného dřevěného Božího chrámu prošel během oprav několika stavebními slohy, takže je dnes barokní. Pěšky se do Albrechtic dostanete po značce ze Sušice vedoucí kolem památníků na Žižkově vrchu.
Vrcholek Sedla romanticky lemují skaliska a pokroucené kmeny borovic. I předkové odsud viděli hřeben za hřebenem lesnatých hvozdů, pravděpodobně bez věžiček hradu u Kašperských Hor. Pobývali zde v pozdní době halštatské až pozdní době laténské a hradiště, které zabíralo plochu zhruba 400 krát 1310 metrů, vtipně využívalo skály, zvyšující jeho obranyschopnost.
Patřilo k největším a je možné, že Ptolemaios pod jménem Setuakaton, místo dříve zvané i Gabreta, má na mysli - právě dnešní Sedlo. Výzkumy na počátku třicátých let potvrdily, že hradiště sloužilo nejspíše k ochraně zlatých nalezišť, kterých se v okolí nachází několik, zejména na řece Otavě.
Případně jako správní středisko, anebo místo, kam se lze uchýlit před nepřítelem. Nálezy archeologů prozrazují, že sláva místa nekončila s odchodem Keltů z Čech. Nepochybně ještě později sloužilo slovanským kmenům a existuje také německý název místa: Helfenstein.
Vyhlídka je zde malebná, krásná i v dešti. Upravil ji - jak napovídá deska na místě - pan Jelínek, který sem často chodil a zemřel v pouhých čtyřiceti sedmi letech. Před lijavcem pak ochrání přístřešek.
Sestup je strmější než výstup a cesta pokračuje krajinou opuštěnou, krásnou k zadumání.
Více lidí potkáte až před hradem Kašperkem, neboť z Kašperských Hor sem míří jeden ze základních výletů.
Z názvu zaznívá Karlsberg, a tudíž Karel; v našich končinách nejznámější je Čtvrtý. Nechal hrad vystavět roku 1356 Vítu Hedvábnému.
Obě zdaleka nápadné věže propojují hradní komnaty. V patře pobýval hradní pán, hosté a služebnictvo museli o patro výš. Tehdy ovšem přístup do hradu umožňoval padací most z hradního ochozu na rozdíl od dnešního vstupu druhou hradní branou.
Když po třicetileté válce se bořily pevné hrady na pomezí Čech, Kašperk odolal - byl v té době už pustý. Přesto prý není v Kašperských Horách mnoho stavení, kde by ve zdech nebyl alespoň jeden jeho kousek.
Zajímavostí Kašperských Hor je, že nikdy nemívaly hradby, leda brány, které však zmizely kolem roku 1840. Na náměstí ve svahu jižně od kostela stával od roku 1630 pranýř. Když josefínské reformy omezily potupné tresty, ztratil uplatnění. Na počátku 19. století se přestěhoval na úpatí Šibeničního vrchu a přeměnil se v boží muka. V roce 1962 je však porazil traktorista. Trvalo dlouho, než byla opět restaurována.
Necelých deset kilometrů odsud je další místo s keltskou tradicí. Polovinu cesty ušetříte, když popojedete do Nicova, případně k samotě Popelná. Tabule před horským hotelem upozorňuje na minimuzeum nápisem: "Keltové, obři, zlato."
K obřímu hradu na ostrohu nad říčkou Losenicí stoupá prudký krpál. S tisícem nadmořských metrů se místo řadí k nejvýše položeným pravěkým stavbám v Čechách. Zdaleka upoutají mocné valy, mezi které se vstupovalo přírodní skalní branou. Místo pravděpodobně bývalo svatyní, což by potvrzoval takzvaný Kamenný stůl na vrcholku. Mohl být i oltářem. Anna Bauerová ve své "keltské encyklopedii" připomíná, že na podobných místech v dávné Galii se scházeli druidové. Poutníkovi by na vrcholku dozajista posloužila vhodná informační tabule.
Ubytování lze sehnat v penzionu v Albrechticích, v horském hotelu v Popelné, případně v soukromí v Kašperských Horách. Vhodným průvodcem je turistická mapa Kartografie Praha: Šumava-Klatovsko.
