Bývala to tak samozřejmá věc – zaletět si do Spojených států. A najednou je tady covid a Amerika je po třiceti letech zase ukrutně daleko. Jenže právě teď je ten pravý čas plánovat výlet, třeba na Jihozápad. Snad to už v létě nebo na podzim zase půjde. Takže – Welcome to New Mexico!
O optimálním leteckém spojení je těžké se s někým radit, protože Nové Mexiko v nejjižnější části USA zná dobře opravdu jen málokdo. Ctitelé mayovek budou vědět, když předhodím pojmy jako Santa Fe, Taos Pueblo, Rio Grande či Four Corner. Jednomu z padesáti amerických států udělal Karl May ve svých knihách nesmrtelný pomník.
Jak se dostat na Strip
My hodláme podniknout okružní cestu autem, a proto přistáváme na letišti v Las Vegas. Pochopitelně by bylo jednodušší doletět až do Albuquerque, největšího novomexického města, ale letenka do Vegas vychází podstatně levněji, a především půjčení auta na měsíc je tady snad za poloviční cenu.
Po prakticky celodenním cestování (musíme počítat i přesun na letiště v Mnichově a přestup v coloradském Denveru) vystupujeme dost vyřízení, takže nám fronta a následné únavné vyřizování papírů v půjčovně aut Avis na letišti přijdou nekonečné. Mnohem pohodlnější by bývalo bylo nechat se odvézt hotelovým taxíkem rovnou do casinového komplexu Flamingo na Stripu, mimochodem jedné z nejslavnějších ulic v USA, kde máme rezervované první dvě noci.
Las Vegas, Casino Hotel Flamingo
Teď ale řešíme vozidlo a poměrně prostorná cestovní verze Buick Rainier SUV s komfortním zavazadlovým prostorem, kde se ovšem nedá přes náklad zatáhnout roleta, mi přijde pro potenciální zloděje moc lákavá. Po složité výměně dostáváme chevrolet i s roletou. Jak ale později zjišťuji, byla to zbytečná námaha, protože v národních parcích obsah kufru (jídlo, oblečení, spacáky…) těch druhých nikdo neřeší.
Po dvou dnech v tropických padesáti stupních Celsia strávených buď u hotelového bazénu, nebo v klimatizovaných prostorech skvělých restaurací typu casino-hotel Paris vyrážíme šestiproudovou centrální komunikací Las Vegas Fwy směr Arizona a Nové Mexiko.
Jen neztratit pojem o čase
Trošku nás mate jedna věc – ne všechny státy USA se řídí stejným pravidlem, pokud jde o letní posun času. Neustálé sledování toho, jak se kde čas mění, je na cestě, jak se brzy ukazuje, zásadní. Tisíc silničních kilometrů prokládáme spaním v motelech při cestě. To na Americe fakt miluji, člověk nemusí dopředu nic plánovat, prostě zastaví, přespí a jede se dál.
Nejstarší dům USA, Santa Fe, Nové Mexiko
Ale teď už nás vítá metropole Nového Mexika – Santa Fe! Kdysi to byla láska na první pohled. A i na ten druhý po několika letech to je pořád silný zážitek. Možná Santa Fe stále patří k nejzdravějším městům Ameriky. Neřízenou vysokopodlažní zástavbu tu prakticky nevidíme, celé město v architektonickém stylu „adobe“ se rozkládá na velkorysém prostoru ve zdejší vyprahlé krajině.
Tady se čtverečními metry opravdu šetřit nemuselo. Jen takové parkoviště u docela prima nákupní zóny Santa Fe Place, která patří k největším v Novém Mexiku, je koncipováno pro Evropana natolik naddimenzovaně, že člověk zaparkuje sebevětším autem a ještě mu zbude dost místa na pohodlné vystoupení.
My si v Santa Fe prohlédneme muzea, galerie, nejstarší kostel (postaven okolo roku 1610) i dům v USA a jedeme dál po klasicky americky rovné silnici číslo 84 směrem na sever.
Guacamole a Mrs. J
A pak se zase pro změnu klikatíme po High Road (asi proto, že se žene zdejšími masivy) směrem na Taos. Hory tady okolo dosahují kolem tří čtyř tisíc metrů a ani nám to nepřijde, protože tak jako tak jsme i na silnici poměrně vysoko.
Krajina se mění v lesnatou a zelenou a před námi je vesnice Chimayó. Mexická bašta nabízí k prohlídce jeden z nejkrásnějších španělských koloniálních kostelů. To ale není všechno. Místní Rancho de Chimayó je nejvyhlášenější tradiční restaurací v Novém Mexiku. Možná v celých Státech.
Majitelka Florence Jaramillo posbírala kdejaké prestižní gastronomické ocenění. Přiznávám, stačí o tom psát, a sbíhají se mi sliny na jakoukoli zdejší úpravu fazolí, kukuřičných tortill nebo avokáda v podobě luxusního guacamole.
Zastávka ve Varech
A pak už to jde v rychlém sledu – okruh, který prověřuje naše řidičské schopnosti, nás nejprve zavede k národnímu monumentu Bandelier, původnímu indiánskému skalnímu obydlí v údolí říčky El Rito de los Frijoles. Přejíždíme i trochu děsivý tok legendární řeky Rio Grande přes Rio Grande Gorge Bridge, stavíme se v Taos Pueblo, nejstarší „živé“ indiánské vesnici, a samozřejmě i v Taosu, byť nás láká spíš atmosféra města než ranč Julie Roberts.
Vsaďte se, že si ve vteřině sundáte boty, ještě dřív, než se přiblížíte k prvnímu „písečnému“ valu, který je vysoký třeba jako třípatrový dům.
Obracíme auto směrem na jih a čekají nás Carlsbad Caverns, nejkrásnější jeskyně USA a snad i celého světa. Cestou přespáváme ve stejnojmenném městě Carlsbad. Ano, je to tak – jsou to „Karlovy Vary“.
Ale to nejlepší na závěr. Přejíždíme nekonečnou silnicí 82 přes zalesněný (vypadá to tu trošku jako v jižních Čechách o letních prázdninách) Lincoln National Forest, a pak je to tady – národní park White Sands! Neboli Bílé písky. A jsou opravdu tak bílé, že mám chvilku pocit, že mi pod nohama křupe sníh.
Může se hoditVyrazit sem v červenci nebo v srpnu je značně nerozumné. I když právě to jsme udělali. Teploty jsou nesnesitelné a rozdíly mezi dnem a nocí i nadmořskými výškami, kdy se rychle dostanete z pouště do horského lesa a obráceně, jsou překvapivé. Ideální je tedy podzim či jaro – nejvyšší podzimní a jarní teploty jsou okolo 25 stupňů, nejnižší 5 stupňů. Pro otužilejší není problém ani kalendářní zima – průměrné nejvyšší teploty zůstávají mezi 14 až 17 stupni, nejnižší mezi -5 až -2 stupni. Můžete spát načerno někde na parkovišti v národním parku či na benzince, ale počítejte s tím, že buď vám na okno zaklepe policie, nebo personál národního parku. Nejdostupnější a nepohodlnější je využít nepřeberné nabídky motelů. Většinou jsou pohodlně zařízeny, umístěny přímo u hlavních silničních tahů, přičemž lze zaparkovat doslova u dveří pokoje. Existuje několik motelových řetězců s rozdílným standardem ubytování i cenou. Prázdniny jsou ale špičkou sezony a může vás překvapit i několik plných motelů za sebou. |
