Ještě štěstí, že se to neodehrálo ve skutečnosti, oddechnete si. A zkusíte to znovu. Muzeum hudby, otevřené loni v centru Vídně, rozvíjí nevídaným způsobem interaktivní možnosti techniky. Stát se na nějakou dobu Mozartem a oddirigovat si své" skladby je jednou z mnoha lahůdek, které se vám v neortodoxně koncipovaném muzeu nabízejí.
Stoupnete si v malém sálku na pomyslné pódium. Elektronická taktovka řídí váš virtuální orchestr, který adekvátně odpovídá na vaše dirigování. Hned poznáte, zda jste, či nejste talent. Pokud se vám podaří oddirigovat celou skladbu bez náznaku rebelie mezi vašimi hráči, zasloužíte pochvalu. Hudebníci vám to dají najevo. Pokud zjistíte, že se vám skladba nějak vymyká z ruky, alespoň uvidíte, že to není jen tak, dirigovat Mozarta. Soubor se odvděčí uštěpačnými poznámkami a zlomyslným smíchem.
Vídeňský Haus der Musik z vás neučiní jen dirigenta. Můžete se stát i skladatelem, technikem ve studiu i hudebním producentem v jednom. Není to žádný problém, nahrát si své vlastní CD s využitím vší elektronické kakofonie a archivu těch nejrůznějších zvuků, jaké si jen dovedete představit. Být Mozartem je ale nejlákavější. Než však dostanete šanci zkusit si to s vídeňským orchestrem, dostane se vám náležité průpravy. Muzeum má sedm pater a vše potřebné se dozvíte pěkně popořádku.
Nejprve bloudíte po sálech věnovaných historii hudby ve Vídni. Jsou mnohá města, která jsou úzce spojována s hudbou," dozvíte se z výkladu. Pro Vídeň to však platí ve větší míře než pro města jiná," tvrdí průvodní text. Dodává, že Vídeň není městem strnulé hudební tradice, ale i zcela živé přítomnosti. Historii vám věrně připomenou spodní patra muzea. Každý detail, ať už prsten, noty, dopis nebo vázanka, se nějak vztahuje k některému z mistrů, kteří měli něco společného s rakouským městem hudby. Na závěr velký audiosál. Před vámi defilují s taktovkou jména jako třeba Leonard Bernstein či Herbert von Karajan.
Pokračujete vzhůru, do druhého patra. Před sebou máte první tematický blok, nazvaný Sonosphere. V zatemněné místnosti tepe zvláštní objekt. Zní to jako lidské srdce. Jste blízko. Je to zvuk, který slyší plod v matčině těle. První zvuk, který člověk pozná. Jsou to mysteriózní prostory, kterými jdete dál. Jste jako nemluvně, které se učí poznávat zvuky, jejich významy, kvalitu. K tomu vynikající interaktivní pomůcky, videoprogramy. Poznáváte, co s vámi dělá barva zvuku. Jak se šíří zvuk v chrámu, na nádraží či na horských hřebenech. Horečnatě vzpomínáte na hodiny fyziky, když před vámi začíná počítač vysvětlovat složité sinusoidy a odhalovat vám všechna tajemství zvuku. Popojděte dál.
Oddíl Instrumetárium poznáte podle nadšeného dětského křiku. Kde jinde by jim dovolili mlátit do obrovského bubnu, drnkat na tlusté struny? Poznáváte, jak se zvuky rodí rozechvíváním hudebního nástroje. Jako lahůdku také můžete sledovat videoprogram, kde vám jednoduchým způsobem objasní složité digitální mixáže zvuku. V jiném oddíle, nazvaném Moře zvuků, poznáte neuvěřitelné spektrum tónů a zvuků, které vzniknou za pomoci nejdokonalejšího nástroje - lidského hlasu. Na interaktivních hrách si vyzkoušíte nečekané modulace vlastního hlasu.
Najednou je stěna plná divných telefonních sluchátek: v každém jiný zvuk: nádraží v Bombaji, turecká horská vesnice. Záhy zjistíte, že každý kousek světa je zcela nezaměnitelný svým zvukovým pozadím, stejně jako třeba tvářemi lidí. Zahrajete si s pomůckami vlastní elektronickou muziku. Když jste v nejlepším, zatoužíte po troše klidu. S tím tvůrci expozice počítali. Čeká vás opět historicky laděná pasáž.
V jednotlivých oddílech se vám představí Haydn, Beethoven, Schubert, Strauss a pochopitelně i Mozart. Ve vitrínách jsou jejich osobní věci, jejich doba na vás doslova dýchá. Jinde sledujete na videu zrekonstruovaný pohyb Mozartovy ruky se štětcem, když zapisoval noty. Je to jako živé! Malý salonek, kde se najednou stanete dirigentem (dirigentkou), je bonbonkem už skoro na závěr.
Pokud vám to stále nestačí, zbývá tu poslední oddíl: ten vás zapojí do hry o hudbě doslova celého (celou). Velký sál, který vyplňují jakési trenažery budí téměř dojem, že jde o posilovnu. Nikoli. Jak pohybujete rukama a nohama, vyváříte elektronickou muziku, která se chvílemi dotýká hvězdných sfér, chvílemi při ní stydne krev v žilách. A někdy se také otřesete, jako když někdo zaskřípe nožem o talíř. Záleží na tom, jak pohyb končetin zrovna vyjde. A o tom koneckonců muzicírování vlastně je, nebo ne?
Může se hodit
Haus der Musik naleznete v nově renovovaném historickém paláci na adrese Seilerstätte 30, A-1010 Sien. Tel.: +43-1-516 48-51. Internet: www.houseofmusic-vinna.at. Velmi vstřícné vůči návštěvníkům jsou návštěvní hodiny: od 10 hodin dopoledne až do 10 hodin večer. Vstupné činí 120 šilinků pro dospělé, pro děti polovic či čtvrtinu (do šesti let). Senioři platí 90 šilinků, pro celou rodinu činí vstupné 300 šilinků. Součástí expozice jsou i prostory věnované Vídeňské filharmonii, zde platí dospělí dalších 70 šilinků či 140 za kombinované vstupné.
Co si koupit: V muzeu naleznete i obchůdek s hudebninami a upomínkovými předměty, občerstvení za přijatelné ceny nabízí kavárna u hlavního vchodu.
Kde zaparkovat: Parkování pro autobusy je zdarma na pět minut vzdálené Lothringerstrasse. Máte nárok na tři hodiny bezplatného parkování, pokud se vykážete vstupenkou.
