Jánská dolina dnes splňuje ty nejlepší předpoklady stát se vítězem pomyslné soutěže o nejkrásnější dolinu Nízkých Tater. Neobvyklé přírodní útvary i historické památky zde tvoří celek, který v rámci celého Slovenska nemá obdobu.
V 15 km dlouhé severojižně orientované dolině, která končí až pod nejvyšším nízkotatranským štítem Ďumbierem, chybí lanovky i málo příjemný turistický průmysl.
Přírodní vířivka Kaďa
Vstupní bránou do Jánské (dříve Svatojánské) doliny je obec Liptovský Ján ležící na půli cesty mezi Liptovským Mikulášem a Liptovským Hrádkem. Proslulý je zejména termálními prameny, které již v dobách socialismu plnily jedno z tehdy nemnohých termálních koupališť na Slovensku.
Koupaliště o teplotě 28 °C je v provozu stále, avšak v dnešní době Tatralandií, Bešeňových a Podhájských jde spíše o nostalgickou vzpomínku na minulost.
Co v Liptovském Jánu neztratilo hodnotu, je přírodní minerální vývěr Kaďa, navrtaný v roce 1931 do aktivní travertinové kupy. Volně přístupné zřídlo zachycené betonovými skružemi ve skále je vyhledávaným relaxačním a léčebným místem. Pobyt v přírodní vířivce mezi bublinkami oxidu uhličitého a sirovodíku se doporučuje v maximální délce 20 minut.
Relaxační areál u přírodního vřídla Kaďa
Sýpky v Liptovském Jáně
A protože voda není úplně tak teplá jako doma ve vaně (pouze 26°C), vřídlo uspokojí v podstatě všechny vážné zájemce bez dlouhého čekání. Kdo nemá odvahu sednout si přímo do vývěru, může alespoň smočit nohy v přilehlém jezírku, kde bublají další menší vývěry, a popíjet při tom minerálku načepovanou v nedalekém upraveném prameni Teplica.
Další kuriozitou Liptovského Jána je neobvyklé množství drobných zámečků (kaštiele a kúrie) uprostřed vesnické zástavby. Svědčí o bohatství dřívějších obyvatel, které plynulo z těžby kovů a dřeva v horách okolo Jánské doliny.
Jeskyně v Jánské dolině
Nejvýznamnějším přírodním fenoménem Jánské doliny jsou krasové jevy. Ve vápencových svazích se ukrývá celkem 246 jeskyní o celkové délce chodeb 44 km. Nejvýznamnější se nacházejí v masivu Krakovy hole (1 751 m), která odděluje Jánskou od sousední Demänovské doliny. Například jeskyně Zlomísk má na délku 11 km, Hipmanovy jeskyně (Starý hrad) jsou nejhlubší na Slovensku (495 m). Do nich se ovšem běžný smrtelník nepodívá.
Prohlídka Stanišovské jeskyně
Stanišovská jeskyně v Jánské dolině
Pro veřejnost je v Jánské dolině od roku 2010 otevřená Stanišovská jeskyně. Je celoročně každý den přístupná a její prohlídka zabere zhruba hodinu. Návštěvníci ubytovaní v katastru obce Liptovský Ján mohou obdržet významnou (až poloviční) slevu na vstupném.
Oproti klasicky zpřístupněným jeskyním tu chybí krápníková výzdoba i elektrické osvětlení a je tu dovoleno na vše sahat. Návštěvníci nafasují čelovky a svítí si sami. Netradičně pojatou prohlídku umocňují proslovy průvodců zaměřené spíše na zážitek a legraci. Ostatně v jeskyni, která byla po staletí známá a volně přístupná a sloužila jako úkryt obyvatel před nepřátelskými vpády, toho k ukazování moc být nemůže.
Odměnou za absolvování celé trasy v délce 410 m je pak na závěr štamprle pravé slovenské borovičky. Mnoho návštěvníků si však tuto originální stanišovskou specialitu musí nechat ujít, jelikož se dá až ke správní budově dojet autem. Jak vidět, turistickou atrakci lze úspěšně vytvořit opravdu takřka z ničeho.
Pod skalním Oknem ke Štefánikově chatě
U Stanišovské jeskyně, vzdálené cca 4 km od ústí Jánské doliny, končí turistický ruch a dál do nitra hor se vydává už jen málo lidí. Většinou cyklisté po dlouhé asfaltové lesní cestě vedoucí dolinou kolem bývalé hájovny Pred Bystrou a pak serpentinami do Svidovského sedla (1 133 m), nad kterým se tyčí skalní srázy hory Ohnište (1 538 m).
Vápencový masiv Ohnište vytváří působivou krajinnou dominantu Jánské doliny a vysílá do ní boční skalní hřbet proděravělý impozantní, 10 m vysokou skalní bránou. Průzor tzv. Oknem je z Jánské doliny viditelný oběma směry.
Závěr Jánské doliny, který se stáčí pod jihovýchodní svahy Ďumbieru (2 043 m) – nejvyšší hory Nízkých Tater, se nazývá Štiavnica. Pro pěší návštěvníky je dnes až příliš odlehlý, čemuž odpovídá stav modře značeného turistického chodníku. Mnohdy je obtížné ho sledovat, jak se ztrácí ve vysoké trávě nebo hustých porostech kosodřeviny. Ani se nechce věřit, že tato zarůstající stezka vede ke Štefánikově chatě pod Ďumbierom, jednomu z nejfrekventovanějších míst na hřebeni Nízkých Tater.
Nouzová útulna v dolině Štiavnica
Masív Ohnište s patrnou skalní bránou Okno
Přechod Jánskou dolinou ke Štefánikově chatě ve výšce 1 728 m je včetně prohlídky Stanišovské jeskyně záležitostí spíše celodenní, takže je dobré si nahoře zamluvit nocleh. Chata je totiž vyhledávaným útočištěm turistů putujících po hlavním hřebeni Nízkých Tater a každý den se obvykle zcela zaplní příchozími. Nocleh za 21 eur se snídaní nabízí komfort střechy nad hlavou v osmilůžkovém pokoji s patrovými postelemi.
Po hřebenech nad Jánskou dolinou
Štefánikova chata pod Ďumbierom se nabízí jako ideální východisko k putování po hřebenech lemujících z jedné či druhé strany Jánskou dolinu. Kratší východní varianta vede přes Rovnou holu (1 723 m), Ohnište (1 538 m) a Smrekovici (1 285 m), delší západní varianta přes Tanečnici (1 681 m), Krakovu holu (1 752 m) a Poludnici (1 547 m). Obě varianty končí v Liptovském Jáně nedaleko Kadě, kde je možno posléze zregenerovat.
Jedna i druhá hřebenovka nabízejí nádherné krajinné scenérie a neokoukané pohledy na horský svět Nízkých Tater z jiných míst než obligátní hlavní magistrály. Bohužel však také náročný členitý terén bez vody a možnosti občerstvení s málo chozenými stezkami, komplikovanými navíc četnými, zákeřnými a obtížně průchozími polomy. Těch bohužel ze dne na den neustále přibývá ruku v ruce s ošklivými holinami. Stačí, aby se prohnala jedna letní bouře, a člověk neví, kolik stromů navíc bude přelézat. Mnoho zcela čerstvých letošních vývratů (samozřejmě neodklizených) tuto neblahou situaci dokládá.
Jánská dolina z Poludnice
Skalní branka na Poludnici
O Krakově holi a Ohništi už byla řeč, takže zbývá ještě na závěr zmínit horu Poludnica, která poskytuje jednu z nejhezčích, ale zároveň nejméně známých vyhlídek v Nízkých Tatrách.
Poutavý výstup na vrchol zajišťují na modré turistické značce od jihu dlouhé skalní řady a převisy úzkého hřbítku, jenž je na několika místech proděravělý skrz naskrz drobnými jeskyněmi. Vrcholová plošina vyčnívající vysoko nad okolní terén je ideálním místem k pozorování celých Nízkých, ale hlavně protilehlých Západních Tater a celého Liptova.
Mimořádně strmý sestup z Poludnice do Liptovského Jána nebere konce a nohám dá neskutečně zabrat. Lepší konstelace okolností pro ozdravné posezení v Kadi nemůže nastat.
Může se hoditMapy Itinerář trasy |
