Nejvyšší skalní portál Evropy
První z mnoha překvapení nás čekalo v pohoří Apuseni, "Západních horách“, které jsou dobře přístupné například od rumunských hranic s Maďarskem. Pohoří sice patří k nižším horským masivům Rumunska, ale právě tady se skrývá nejvyšší skalní portál celé Evropy.
Se svými 76 metry výšky se skalní portál Ponorné hrady, rumunsky Cetatile Ponorului, opravdu nedá přehlédnout, na druhou stranu by se v hustě zalesněné krajině bez turistické značky hledaly hodně špatně. Cetatile Ponorului jsou před světem ukryty na dně soustavy krasových závrtů obřích rozměrů. Pod okolní zemský povrch se propasti zavrtávají do hloubky 120 metrů. To vše člověk netuší, když kráčí mírně zvlněnou krajinou lesní stezkou.
Pouze nenápadně se blížící hukot vody ke konci pochodu svědčí, že kolem nejsou jen mírumilovné lesy. Náhle se mezi stromy objeví volný prostor a za chvíli začíná prudké klesání, při kterém zejména po dešti přijdou pomocná lana a napůl podemleté zábradlí opravdu vhod.
Stromy se rozestupují a v protější stěně obrovské prohlubně se pomalu začíná rýsovat obří skalní portál. Smrky u jeho úpatí působí jako miniatury. Podél stezky se řítí směrem k portálu rozvodněný potok, který v něm nakonec s hukotem mizí. Nad černým otvorem do podzemí se vznáší jen oblaka vodní tříště.
Stezička od Ponorných hradů stoupá kousek vzhůru do sedélka, ze kterého se pokračuje do druhého obřího závrtu. Na úpatí jeho stěny nacházíme jeskyni, z jejíhož nitra slyšíme hukot podzemní říčky.
Pak se strmým výstupem dostáváme nad závrty, respektive na jejich samý okraj. Porost je zde tak hustý, že hlubokou propast po pravici často jen tušíme, ač se sráz řítí do stometrové hloubky třeba jeden nebo dva metry od nás.
V prostoru nad propastí
Následující část putování zpestřují dřevěné balkónky, vyčnívající do prázdného prostoru a umožňující pohled na propasti z ptačí perspektivy. Pocit vznášení se je na nich dokonalý. Pohled dolů ale rozhodně nelze doporučit občanům trpícím závratěmi. Z dole procházejících lidí jsou jen nepatrné tečky.
Ovšem už jen samotný pobyt na plošinkách je ale spíš pro otrlejší jedince. Dřevěné konstrukce mají nejlepší léta dávno za sebou, některé části jsou nahnilé, jiné jsou shnilé úplně, a jen materiál, ze kterého jsou zhotoveny – kvalitní karpatské dřevo, dává určitou záruku, že zbytek ještě něco vydrží a unese.
Nejvyšší vodopád a nejhlubší kaňon
Celý Apuseni je doslova provrtaný krasovými jevy, silnými vyvěračkami, hlubokými vápencovými kaňony, řadou větších či menších jeskyní a potoky s vodopádky.
Nejvyšším vodopádem celé oblasti je 70ti metrový vodopád Bohodei v severní části pohoří, nejhlubším kaňonem s dobrou vyhlídkou je kaňon Cheile Somesul Cald, jiné kaňony jsou možná i hlubší, ale členitější terén je nečiní tak atraktivními.
Nejromantičtějším místem Apuseni je nejspíš krátký úsek říčky Galbeny – s učebnicovým kaňonkem s úplně kolmými stěnami, s nádherným fotogenickým vodopádem, s potokem vytvářejícím ve vápencovém podkladu kouzelná zákoutí či protékajícím pod převisy a jeskyněmi a s opravdu silnou vyvěračkou v závěru údolí.
Může se hoditDo Rumunska autem Rumunsko lze v současnosti navštívit bez problému vlastním automobilem. Silnice se výrazně lepší, hlavní tahy jsou vcelku opravené nebo se intenzivně opravují. Z Prahy do Oradey (kousek za hranicí s Maďarskem) je to zhruba 850 km (asi 11 hodin) . V pohoří Apuseni (stejně jako jinde) lze využít řady nových horských chat nebo penzionů, kde je možno se ubytovat (třeba na jednu noc), a pak tam nechat několik dní auto zaparkované. Stejně tak je možné parkovat ve vesnicích – po dohodě s nějakým vesničanem. Cesta přes Rumunsko z oblasti Apuseni až k bahenním sopkám je dlouhá přes 500 km , dá se ji po 250 km nebo 380 km přerušit zastávkou v krásných historických městech Sibiu, resp. Brasov. Zpáteční velmi dlouhou cestu lze dělit dle potřeby na kratší úseky a navštěvovat nové a nové přírodní lokality, takže dvoutýdenní dovolená se ukáže jako bolestně krátká. Na cestu do Rumunska je vhodné se vybavit knížkou "Rumunština do batohu " od Jaromíra Plíška, která obsahuje základní fráze a slovíčka
|
Za vyššího stavu vody lze spodní část údolí projít jedině broděním anebo lezením stěnou vybavenou ocelovým lanem, když právě není stržené. Stejným způsobem – několika krkolomnými kroky za pomoci ocelového lana v úplně kolmé stěně – cesta k vyvěračce Galbeny také končí. Jezírko s ledovou vodou vyvěrající z podzemí jinak obejít nelze.
Unikátní bahenní sopky
Úplně jinou krajinu než v Apuseni nalézáme v nejvýchodnější části Karpat tam, kde se horský oblouk láme z východně-západního směru na sever. Nižší pasáže hor jsou dávno přeměněné v nekonečné zvlněné pastviny, které ukrývají další přírodní raritu Rumunska.
Ani mnozí Rumuni dodnes nejspíš nevědí, co všechno se nachází v poměrně odlehlé části jejich krásné země. Překážkou je nejen odlehlost, ale zřejmě i vysoký počet jiných přírodních atrakcí Rumunska, možná méně unikátních, ale známějších nebo ležících blíže hlavních tras.
Jenže tady, na konci jedné místní kupodivu vyasfaltované silničky, v kraji města Buzau se nachází rozlehlé bahniště s podivnými hrboly, puchýři, kráterky či bahnitými jezírky, které svědčí o "životě“ hluboko pod zemským povrchem. Jedná se o "bahenní sopky“, rumunsky vulcani noroiosi, které jsou svým rozsahem raritou nejen v rámci Rumunska nýbrž i v celé EU.
Navzdory sugestivnímu názvu se samozřejmě nejedná o sopky ani nic podobného. Bahno prýštící či bublající z jednotlivých kráterků nebo bahenních jezírek vytlačuje z podzemí unikající plyn. Název ovšem zcela odpovídá sugestivnímu vzhledu bahenních útvarů ve tvaru miniaturních sopek a bublání v jejich kráterech, navozující dojem varu. Obsah bahenní sopek je však studený.
V okolí vesnice Beciu se nacházejí hned dvě lokality: Piclele Mare a Piclele Miri, kde ze zemského nitra pomalu v nepatrných dávkách, ale neustále vytéká na povrch mazlavá břečka. Jednotlivé výrony doprovází bizarní bahenní bubliny, neboť bahenní hmota je neuvěřitelně jemná a přilnavá.
V místech, odkud bahno ze země vytéká, se tvoří kráterky či chcete-li miniaturní sopky. Jednotlivé výrony bahna jsou obvykle slabé a bahno po krátké chvilce začíná zasychat a tuhnout. Vzápětí, anebo až za několik hodin, přes něj vytéká nová várka.
|
CESTOVATELSKÝ FESTIVAL V PRAZE
Autor článku, cestovatel a spisovatel MARTIN MYKISKA bude přednášet na Cestovatelském festivalu v Praze o tom, jak se cestuje po Rumunsku. Svou zajímavou projekci doplní mnoha barevnými snímky a osobními zkušenostmi s užitečnými tipy na cestu. Po projekci bude následovat diskuse s návštěvníky festivalu. Kdy a kde: Cestovatelský festival v kulturním domě Ládví v Praze 8 je tradiční setkání cestovatelů s pětiletou historií. Jedná se o největší cestovatelský festival v Praze zaměřený nejenom na exotiku, ale také na evropské destinace. Více o festivalu včetně nabitého programu: www.setkanicestovatelu.cz |
Okolí "sopek“ tvoří bahnitou plochu, která je za letního žáru většinou tvrdá a schůdná. Díky tomu lze "sopky“ obdivovat z bezprostřední blízkosti. Plochy bahnišť jsou poměrně rozlehlé, a tolik se odlišují od okolní zatravněné krajiny, že jsou dobře viditelné i na satelitních snímcích Google Earth, ačkoli je pro tuto oblast k dispozici jen nižší rozlišení.
Rumuni z blízkého města Buzau si unikátnosti místa začínají být vědomi, a tak jsou posledních několik let "sopky“ chráněny, do lokality se vybírá drobné vstupné a na chování turistů zde dohlíží strážce.
Zimní solný zázrak
Další přírodní "zázrak“ nalézáme relativně nedaleko – přes jeden horský hřeben a několik kilometrů dál proti proudu řeky Slanic. Jak už název řeky napovídá, okolí bude mít co dělat se solí. V tomto případě se jedná o hodně soli.
Solná homole
Okolní krajina je totiž bohatá na solné žíly, často i mnoho metrů silné. V případě, že se v takovéto krajině nachází vodní pramen, je jisté, že jeho voda bude slaná.
Jenže v případě některých potůčků se jedná o tak silný solný koncentrát, že sůl na březích krystalizuje a vytváří něco, na co je lepší se podívat na fotografie, než to popisovat: připadáme si naprosto bizarně, když se za největšího poledního žáru pohybujeme údolím, které sněhobílým povrchem zkrystalizované soli připomíná zimní krajinu dokonale pokrytou vrstvou námrazy. Křupání solných krystalů pod nohami je od křupání ledu nerozeznatelné.
Slaná pohádka...
Rarita: celoročně zasněžená jeskyně
Na závěr se vraťme ještě jednou do oblasti pohoří Apuseni. Také zde si můžeme i uprostřed horkého léta připomenout studenou zimu. Tentokrát se nejedná o žádnou solnou iluzi, nýbrž o skutečnou možnost kontaktu se sněhem a ledem. Voda v pevném skupenství se nachází pod zemským povrchem v jeskyni zvané Pestera Focul Viu.
Ledová jeskyně
Tato prostorná jeskyně má ve stropě otvor, kterým dovnitř každoročně během zimy napadá hromada sněhu. Ta v jeskyni zachovává potřebné mikroklima po zbytek roku.
Jeskyně je navíc propojena s dalšími podzemními prostorami, které produkují příznivé proudění vzduchu v podzemí, které rovněž pomáhá k uchování sněhu a obřích ledových rampouchů i uprostřed rumunského léta.
