Na to, že jde o hlavní hvězdu, vlastně nevypadá nic moc. Je celá zčernalá, část úplně chybí, navíc ji musí podpírat ocelová konstrukce, aby se nezhroutila. Řeč je o středověké plachetnici typu koga, která stojí v epicentru Německého námořního muzea v Bremerhavenu.
Malé bachraté lodě odpracovaly ekonomický úspěch hanzovních měst. Na jejich palubách mířily sušené tresky z Norska do Evropy, převážely obilí z dnešního Ruska na západ a další strategické suroviny středověku. Prostě kogy byly středověké kamiony Severního a Baltského moře.
Německé námořní muzeum v Bremerhavenu. Středověká koga vyzdvižená z řeky Vezery
Brémskou kogu objevili při čištění dna řeky Vezery v roce 1962, vyprošťování vraku z vrstev bahna trvalo až do roku 1965, kdy se z řeky podařilo zachránit celkem 2 000 částí lodi, které dohromady vážily 45 tun. Loď byla postavena v roce 1380, tedy v době, kdy v Čechách vládl Václav IV. Než jí Němci mohli vystavit v muzeu, musel lodní vrak projít složitou konzervací – trosky lodi tak strávily devatenáct let v rozměrné vaně naplněné vodním roztokem polyetylenglykolu. Tato látka podobná vosku pomalu pronikala do pórů dubového dřeva a po jeho vysušení zabránila zhroucení a popraskání jednotlivých částí plavidla. Od objevu zčernalých kusů dřeva v řece do otevření muzejní expozice to trvalo dlouhých 38 let.
Muzeum stojí přímo v přístavu. Odpovídá na otázky „Jak?“, „Proč?“ a „Kam?“. Juniora nejvíce bavila „počítačová hra“ simulující plavbu hanzovní lodi. Suchozemci ze střední Evropy expozice připomene, že moře nerozdělují, ale naopak spojují. Vstupenka z vnitřní expozice, která pro dospělého stojí šest eur (150 Kč), platí s jednou výjimkou i na exponáty zakotvené u muzea.
U-Boot Wilhelm Bauer
Hlavní hvězda bremerhavenského přístavního bazénu před muzeem vznikla proto, aby lodě potápěla. Má na svou dobu až futuristický vzhled a bez uzardění může nést označení zástupce první moderní ponorky světa. Jmenuje se Wilhelm Bauer, na vodu byla spuštěna v Hamburku v posledním roce II. světové války jako U-2540 a je to jediný dochovaný plovoucí exemplář německého typu XXI, který znamenal technologický skok.
Německé námořní muzeum v Bremerhavenu. Ponorka Wilhelm Bauer neboli U-2540 je jediný dochovaný plovoucí exemplář německého typu XXI.
Starší plavidla přesně odpovídala názvu ponorný člun, tedy pohybovala se převážně na hladině, jen v případě útoku či nebezpečí mizela pod hladinou. Naopak německé ponorky typu XXI byly navrženy tak, aby dosahovaly lepších výkonů pod hladinou. Když vynořenou U-2540 poháněly dva diesely, plula rychlostí až 15.6 uzlu (28.9 km/h.) Avšak když se ponořila a přešla na elektrický pohon, dosahovala až 17.2 uzlu (31.9 km/h.). I při plavbě pod hladinou mohly pracovat dieselové motory a dobíjet baterie a to díky zařízení nazývaném „Schnörkel“. Německý design si po válce pečlivě prostudovaly všechny vítězné mocnosti a typ XXI je tak prapředkem všech moderních ponorek.
Na palubu Wilhelma Bauera bohužel neplatí vstupenka z námořního muzea, vstupné se kupuje na přídi po vstupu na palubu. Pro dospělého stojí čtyři eura (100 Kč) a dá se zaplatit kartou, čtyřletý junior neplatil nic. Pohyb uvnitř plavidla zvládne i předškolák, hlavní překážkou jsou tlakové dveře oddělující jednotlivé sekce trupu, které jsou vysoko nad podlahou.
Německé námořní muzeum v Bremerhavenu. Experimentální létající člun před vchodem do muzejní expozice
Návštěvník si může prohlédnout, jak „bydlel“ kapitán a jak posádka. Medaili si zasloužil každý kuchař, který ve stísněné špeluňce dokázal připravit jídlo pro téměř šest desítek lidí na palubě. Chlapec samozřejmě vyzkoušel ovládací volant elektromotorů, ale třeba periskop jej nechal naprosto chladným. Až budete na zádi plavidlo opouštět, prohlédněte si pozorně, jak tenká je stěna tlakového trupu, který rozhodoval o bytí a nebytí posádky. Když ponorku v 80. letech měnily na muzeum, museli jej proříznout kvůli vstupu. Takže si můžete prohlédnout, že jde jen o jen pár milimetrů oceli.
Na kávu do muzea
Ačkoliv je dnes Německo vysněnou destinací mnoha migrantů, v 19. a 20. století odešlo za štěstím do ciziny přes sedm milionu Němců a dalších Evropanů. Pokud mířili přes Atlantik, tak na paluby lodí nastupovali většinou v Bremerhavenu. Tímto fenoménem se zabývá Muzeum německého vystěhovalectví (Deutsches Auswandererhaus), které bylo v roce 2007 oceněno cenou Evropské muzeum roku.
Moderní budova na nábřeží nás zlákala sympatickou zahrádkou muzejní restaurace. A byla to trefa do černého. Skvělá káva postavila rodičovskou část výpravy na nohy, junioři ocenili vydatnou bramborovou polévku. K tomu jsme měli i skvělý výhled na lodě – pár kroků od muzea je kotviště školní plachetnice Deutschland – na korzující návštěvníky a také na areál místní ZOO, která stojí přímo u vody. O další zastávce tak bylo rozhodnuto: Jdeme na lední medvědy!
Německé námořní muzeum v Bremerhavenu. Celkový pohled na přístavní bazén u muzejní expozice
Hlavní lákadlem zdejší ZOO jsou živočichové spojení s mořem. Kromě partičky ledních medvědů tu pečují o tuleně, lachtany a tučňáky. Vodní nádrže mají částečně prosklené stěny, takže můžete obdivovat ladnost pohybu mořských savců pod hladinou. Areál je bezbariérový, pro rodinu s kočárkem tedy představuje vhodný cíl. Nechybí ani dětské hřiště s prolézačkami a skluzavkou. Rodinné vstupné vyjde na 26 eur (640 Kč). V sobotní provozu jsme si museli vystát krátkou frontu u kasy a zájmu o vstupné odpovídala i hustota provozu uvnitř. Do bludiště mezi výběhy se architektům podařilo vetknout i dětské hřiště, nechybí ani občerstvení pro případ, kdy si potřebujete odpočinout.
Pokud cestujete obytným autem, tak do Bremerhavenu vede z německého vnitrozemí dálnice. Přímo v přístavní čtvrti je stellplatz (Reisemobil-Parkplatz Doppelschleuse, souřadnice: 53.5322244N, 8.5766653E), který nabízí 63 míst. Poplatek je 15 eur (370 Kč), otevřeno je celoročně a stání se nedá rezervovat.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Dodávkou s dětmiS „garsonkou na kolech“ cestujeme už od roku 2010, kdy jsme vyrazili na expedici do východního Turecka. Když se nám narodil první potomek, nechtěli jsme nezávislé cestování na čtyřech kolech opustit, naopak jsme začali plánovat několikaměsíční cestu po Evropě. Tu jsme absolvovali v roce 2021 vozem Weinsberg CaraBus 630 ME, kterým cestujeme dodnes. Jedná se obytnou vestavbou do dodávky Fiat Ducato. Motor má výkon 160 koní, uvnitř mohou cestovat čtyři lidé. Proti sériovému provedení jsme přidali na střechu solární panel a k němu měnič napětí se zdvojenou nástavbovou baterii. Vozidlo je servisováno v Karavan Centru Morava. |
