Psala se 50. léta 19. století, když bohatí Angličané začali zvolna objevovat krásy švýcarské krajiny. Ovšem teprve roku 1864 se v alpském hotelu Kulm St. Moritz zapsali první zimní hosté. Do té doby jezdili výhradně v létě.
Přiměla je k tomu furiantská sázka zakladatele Kulmu Johannese Badrutta. Když se koncem onoho léta odpočatí Angličané balili na cestu ze slunných Alp domů, pozval je na zimní pobyt s tím, že kdyby je zasněžené Alpy nedejbože zklamaly, zaplatí jim veškeré náklady.
Badrutt si byl jistý, že nemůže prohrát. Vždyť jak by mohl někoho zklamat slunečný Svatý Mořic, kde paprsky září přes 300 dní v roce, ve srovnání s deštivým britským počasím?
Výsledek už známe: první zimní hosté na konci alpské zimy za svůj pobyt zaplatili, doma na ostrovech vyprávěli o báječné švýcarské zimě a v dalších letech se vrátili se spoustou přátel a známých. Zrodila se zimní turistika.
A Švýcarsko, do té doby chudá horská krajina, začalo bohatnout díky poskytování špičkových služeb. Toho receptu se tamější hoteliéři – často rodinné klany – drží dodnes.
Z farmářů hoteliéři
„Jestliže ve Švýcarsku zaplatíte za stejnou službu řádově víc než jinde, musí ta služba být prostě špičková. My si opravdu nemůžeme dovolit nabízet nějaký druhořadý servis,“ vysvětluje Marcel Perren, šéf luzernské turistické kanceláře, který sám pochází ze známého klanu hoteliérů a jeho bratr se ubytovacímu byznysu na horách dodnes aktivně věnuje.
„Život v naší velehorské zemi nikdy nebyl snadný, vždycky jsme museli být velmi inovativní. Takže když jsme díky prvním britským cestovatelům v 19. století viděli, že turismus má potenciál průmyslového odvětví, zachytily mnohé zdejší farmářské rodiny tento trend mezi prvními na světě.“
Rodiny si nade vše cení své pracně a dlouhodobě budované pověsti. V rodinném horském hotelu nenarazíte na potíže, s jakými se čas od času potýkají některé městské hotely, spadající pod světové řetězce – jako když nejčtenější švýcarský deník Blick před časem psal na předních stranách o tom, že pokojské nestíhají pořádně uklízet.
„Život hoteliérů je těžký. Maká celá rodina, to je základ,“ vzpomínal Perren na své dětství v rozhovoru pro časopis SwissMag. „Začínáte každý den ráno v šest a málokdy můžete jít spát před půlnocí. I jako malí jsme se museli zapojit. Spoustu věcí musíte zastat sami, protože si nemůžete dovolit mnoho personálu.“
Rodinná dovolená? Tu Perren poznal až jako dospělý muž. „Když už jsme měli vzácně týden volna, nikdy jsme nebyli na dovolené celá rodina – táta nás někam odvezl a hned se vracel do práce, volno s námi měla jen máma. Přišlo nám to úplně přirozené, nic jiného jsme neznali. Jiné děti zase pomáhaly rodičům v zemědělství, ono se to vlastně až tak nelišilo.“
Bürgenstock Resort
Snad proto se mnozí švýcarští zemědělci chopili hoteliérství. „Farmáři také nemají limitovanou pracovní dobu, musejí vždy udělat ihned vše, co je právě nutné, bez ohledu na své osobní potřeby. Rozdíl je jen v tom, že zemědělci se starají o úrodu či zvířata a hoteliéři o pohodlí svých hostů. Mnoho švýcarských farmářských rodin ostatně vyměnilo péči o půdu za péči o turisty.“
České stopy
O víc jak století později už pečují o turisty ve Švýcarsku také stovky Čechů – a to nejen na provozních pozicích číšníků, servírek, kuchařů, pokojských či recepčních. Na úspěšné české stopy lze dnes už narazit i ve švýcarském hotelovém managementu, jednu z viditelných zanechala v byznysu i majitelka cestovní kanceláře Marketa Meier.
Společně se švýcarským manželem provozovala v Alpách úspěšně už několik hotelů, momentálně se usadili na pohádkové vyhlídce nad největším kontinentálním ledovcem Aletsch, kde i za pomoci českého personálu vedou hotel Belalp, vyhledávaný švýcarskými výletníky.
„V hlavní sezoně pracujeme běžně šestnáct hodin denně, sedm dní v týdnu. Když je na horách pěkné počasí, hosté se jen hrnou, tím se řídí náš život,“ popsala Marketa Meier v rozhovoru pro SwissMag. I česká hoteliérka zdůraznila osobní přístup: „Náš hotel má šedesát lůžek, takže je to přehledné a my můžeme každého hosta osobně přivítat. Klienti to oceňují, jezdí si k nám rádi odpočinout obyvatelé švýcarských měst, kteří hledají klidnou přírodu bez návalů zahraničních turistů.“
Na Belalp musí hosté od nejbližší lanovky ještě dojít dva kilometry pěšky, přitom obsazenost hotelu spolehlivě přesahuje 70 procent. „Skoro každý víkend tu pořádáme i alpské svatby. Lidé, kteří dojdou až sem, jsou velmi slušní i k nám. Nikdo si tady na horách na nic nehraje.“
Kde ve Švýcarsku stojí za to přenocovat? Podívejte se na náš přehled, rozhodně to nemusí být jen přepychové předražené hotely. Každopádně náš výběr na základě osobních zážitků je logicky subjektivní. Přidáte do diskuse vaše osobní tipy?
