Gruyères, mystický hornatý kraj na rozhraní Alp, je proslulý nejen krásnými přírodními scenériemi, ale rovněž výrobou a zpracováním typicky švýcarských produktů jako jsou sýry a čokoláda. Kromě toho je Gruyères městečko, jezero a stejně se jmenuje i jeden z nejznámějších švýcarských sýrů. A také malebný středověký hrad s pohádkovým podhradím na 830 metrů vysokém kopci Gruyères nad vesničkou Epagny.
K nejšvýcarštějšímu městečku Švýcarska jsme se dostali, když jsme za Fribourgem, hlavním městem stejnojmenného kantonu, uhnuli z dálnice směrem na Bulle.
Po pár kilometrech se před námi na pozadí dvoutisícového štítu Moléson objevilo městečko, jež je jako řada jiných ve Švýcarsku uzavřeno pro automobilový provoz. Odstavili jsme proto auto na velkém parkovišti a dál pokračovali pěšky.
Prošli jsme městskou branou a rázem jsme získali pocit, že jsme se propadli o několik století do minulosti. Protáhlé náměstí lemované starými domy, z nichž některé pamatují více než 400 let.
Protože se Gruyères nachází na rozhraní tří kulturních oblastí, má rovněž architektura něco ze stylu francouzského, něco z italského a něco z německého.
V oknech našly své místo bohatě kvetoucí muškáty a v přízemí obchůdky a restaurace.
Postavy jako z Holywoodu
V jednom místě jsme spatřili, jak se po průčelí domu spouštějí bizardní postavy mimozemšťanů a před vchodem stojí nadpozemská žena se špičatými hroty na prsou. Jedná se o součást muzea slavného švýcarského sochaře a návrháře známého především jako tvůrce Vetřelce, surrealisty Hanse Rudolfa Gigera.
Tento rodák z Churu byl v roce 1990 u příležitosti svých padesátých narozenin pozván do Gruyères, aby zde uspořádal velkou retrospektivní výstavu svých děl. Po dalších mnoha návštěvách si městečko tak zamiloval, že o sedm let později koupil 400 let starý dům Château St-Germain a 20. června 1998 v něm otevřel vlastní muzeum a centrum fantastického umění.
Jedná se o největší sbírku umělcových obrazů, soch, nábytku a filmového designu od 60. let až po současnost. Giger inklinuje k násilí, špíně a temné erotice, do maleb zasazuje torza nebo části lidských těl, která čím dokonaleji jsou namalována, tím více jsou oklestěna nebo zmučena. Jeho svět exotických žen, tajemně bizarních krajin a ďábelských nestvůr zaujal miliony fanoušků na celém světě.
Další Gigerova díla jsme nalezli také naproti přes ulici v baru, který vlastnil, obdobný měl v Churu, jeho bary byly rovněž v New Yorku a Tokiu, kde však byly po několika letech provozu uzavřeny.
Vzhůru na hrad
Pokračujeme dál, před sebou vidíme kapli, nad níž vykukuje část hradu. Ten postavili v 11. století místní hrabata, která tady nepřetržitě vládla až do roku 1554. Jejich znakem byl jeřáb (francouzsky „grue“), který také dal jméno celému kraji.
Poslední hrabě z Gruyères hrad z finančních důvodů opustil a pozemky si rozdělila města Fribourg a Bern. V roce 1848 se hrad ocitl v rukou zámožných ženevských rodů Bovyů a Ballandů, jež se pustily do rozsáhlé rekonstrukce. V roce 1939 hrad přešel do vlastnictví úřadů kantonu Fribourg.
Mohutný hrad hrdě vzhlíží na celé údolí s Alpami v pozadí. Dnes už ale neplní roli strážce. Jedna jeho část slouží úředním účelům, v další se nachází muzeum, kde si prohlížíme poměrně vzácné bohatě zdobené tapiserie z 16. století a obrazy s krajinářskou tématikou od francouzského malíře Jeana B. Camille Corota z 19. století.
Zajímavý je i výtahový systém, který vytahoval majitele ve speciálním vozíku do prvního patra. Pozoruhodným výstavním exponátem je ostatek useknuté ruky, o němž se po celá staletí tradovalo, že patřil statečnému vojákovi z Gruyères, který o svou ruku přišel v 11. století při křížové výpravě do Palestiny.
V roce 2003 však antropologický výzkum zjistil, že ruka pochází z egyptské mumie přibližně ze 3. století př.n.l., jež se do Evropy pravděpodobně dostala jako mnoho podobných egyptských artefaktů při tažení Napoleona do Egypta na sklonku 18. století.
Chutnalo tady i Jimmy Carterovi
Kousek pod zámkem objevujeme vyhlášenou starobylou dřevěnou restauraci Chalet de Gruyères, jež se specializuje na jakékoliv jídlo, které může vzniknout ze sýru.
Budova byla postavena v roce 1700 a jako restaurace funguje od počátku minulého století. Hostila už mnohé slavné tohoto světa, jedním z nich byl i americký prezident Jimmy Carter, kterému se v ní tak zalíbilo, že se stal jedním z jejích patronů.
Usazujeme se v prvním patře uprostřed věcí ze dřeva, medové barvy prken a naleštěných zemědělských nástrojů. Dáváme si největší zdejší specialitu – fondy, jež jsou z poloviny ze sýru Gruyére a z poloviny ze sýru Vacherin, s bramborami ve slupce a nakládanými cibulkami a malými okurčičkami. Báječné!
Do království čokolády
Asi čtyři kilometry od Gruyères se ve vesničce Broc nachází čokoládovna Maison Cailler (Nestlé). François-Louis Cailler byl první švýcarský výrobce čokolády, který poté, kdy se čtyři roky učil vyrábět v Itálii čokoládu, založil v Corsier poblíž Vevey v roce 1819 první moderní továrnu na výrobu čokolády. Jeho velkou inovací bylo vytvoření hladké čokolády, která mohla být tvarována do tyče, což byla celosvětová senzace.
Čokoládovnu v Broc otevřel v roce 1899 jeho syn Alexandre-Louis Cailler. Od roku 2010 je zde i návštěvnické centrum, díky němuž jsme měli možnost interaktivní audiovizuální formou nahlédnout do historie čokolády i zažít proces její výroby. Prohlídky jsou v angličtině, francouzštině, němčině a španělštině, čekací doba je podle jazyku, který preferujete, ale není dlouhá, každých pět minut vchází skupinky návštěvníků dovnitř.
Prohlídka měla lákavý konec, kdy jsme mohli – pokud někdo chtěl, až k přecpání – ochutnávat nejdůležitější čokoládové produkty. V zásobnících, neustále doplňovaných, totiž byly mléčné, tmavé i bílé čokolády, spolu s pralinkami nejrůznějších náplní…
Výjimečný sýr
Gruyère je tvrdý sýr z nepasterizovaného kravského mléka s obsahem tuku v sušině 49 až 53 procent. Jeho střed je slámové barvy, kůrka tvrdá, narezlá. Má bohatou škálu chutí, od ovocné až po ořechovou. Svůj název získal právě podle města Gruyéres, vyrábí se ale i v jiných kantonech, jako jsou Vaud, Neuchâtel, Jura, a Berne.
Historie tohoto sýru je bohatá a poměrně dobře zdokumentovaná. Vyrábí se od roku 1113, první zmínky o něm však pocházejí z roku 116 n.l., kdy na střevní potíže po jeho nadměrné konzumaci zemřel římský císař Antonius Pius. Další zmínka pochází z již zmiňovaného 12. století, konkrétně z roku 1155, kdy Guillaume, první hrabě z Gruyères, založil převorství Rougemont. Zakládací listina garantovala převorství jistá privilegia, například dodávku sýrů z alpských oblastí v okolí. Církev k tomu lidu poskytovala nástroje, jako kotle, sýrařské harfy, formy apod.
Nejvýznamnější byl pro sýr rok 1856, kdy byl na slavném zemědělském trhu v Paříži oceněn dvěmi zlatými medailemi. Od této doby má právo nést označení ,,nejlepší na světě — výjimečný produkt Fribourgských krav“. V roce 2001 Gruyère překonal poslední překážky a bylo mu uděleno označení AOC. O osm let později ho ve Švýcarsku vyrobili přes 26 000 tun, čímž byla poprvé v historii překonána výroba Ementálu. Dvě třetiny sýra se spotřebují ve Švýcarsku, jedna třetina je exportována do Evropské unie a Spojených států.
Ruční výroba sýra je bohužel stále více nahrazována výrobou průmyslovou, přesto se však s ní stále můžete setkat. My sami jsme si výrobu sýra prohlédli u jednoho z místních obyvatel. Pokud chcete ochutnat pravý sýr, který je na trhu také mnohem více ceněn, určitě si podobnou návštěvu nenechte ujít.
Tradiční receptura sýru GruyèreI dnes se sýr produkuje stejným způsobem jako před staletími, kdy lidé neměli k dispozici stroje a techniku. Základem je kvalitní mléko s jedinečnou chutí, na němž mají hlavní zásluhu pastviny s horskými bylinkami. Pro vyprodukování 25 litrů mléka je třeba, aby kráva spásla 100 kilogramů trávy a vypila 85 litrů vody. Používání zkvasených krmiv anebo zkvasených krmiv ve formě siláže je zakázané pro technologická rizika při výrobě a dozrávání sýrů, jež mohou být spojena s tímto způsobem krmení. Každoročně se v regionu Gruyères zpracuje okolo 5,7 milionů litrů mléka, přičemž jeden bochník sýra o váze 35 kilogramů se vyrobí ze 400 litrů mléka. |

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Kde se dozvíte víc |