V Řecku vzývají nápoj jménem ouzo, v Turecku raki. V některých arabských zemích potom arak, ale třeba v Egyptě zibiba. Každý rok se prodá jenom ve Francii 132 milionů litrových lahví - tedy více než dva litry na každého Francouze včetně žen a dětí. Dnes kývnete na číšníka a nápoj je na stole. Ale ve dvacátých letech vše probíhalo na hraně zákona. Většina barů v Marseille prodávala své, a to zakázané znač-ky. Některé ucházející, jiné slabší chuti. Dnes chybí dráždivé kouzlo něčeho výjimečného a zakázaného, pastis však zůstává téměř národní modlou. Anýz je blízkým příbuzným fenyklu a kopru. Nemusí být jen částí omamných nápojů, najdeme jej i v sušenkách, koláčcích a podobně. Odkud ta omamná vůně? Pastis obsahuje i další přísady: česnek, léčivé byliny a množství jiných ingrediencí, na něž jsou středomořské země tak bohaté. V provensálském jazyce znamená pastis příznačně směs. Nápoj se ředí chladnou čistou vodou až v poměru pět ku jedné. V takovém poměru pastis nejen zvyšuje apetyt, ale také příjemně osvěží a zažene žízeň. Temně jantarová žluť se ředěním zbarví téměř do běla. Dnešní nezaměnitelnou podobu vtiskl nápoji počátkem třicátých let Paul Ricard, dynamický a vynalézavý mladý m už, který dal jméno jedné z nejznámějších značek. Syn menšího obchodníka s vínem trpělivě sbíral recepty a zkušenosti znalců a pevně věřil ve zrušení prohibice. Dočkal se. Když prošel zákon uvolňující trh s alkoholem, byl již Ricard připraven. "Le vrai pastis de Marseille" ("Opravdový pastis z Marseille"), se jmenoval výsledek jeho snažení, který můžeme ocenit i dnes. Kouzelná směs anýzu a množství provensálských bylin je jedním z nejpečlivěji střežených tajemství.
13. prosince 1999 12:35
