Ten den si žraloci dali načas. Skoro to vypadalo, že provokují. Všichni lovci už několikrát překontrolovali návnadu a znovu nahodili do vln Atlantiku, vypili několik piv koupených za strašlivou cenu přímo na lodi a spřátelili se s nudou. Přestali dokonce šilhat po mladičké Holanďance, která se rozhodla opalovat nahoře bez. Bylo před polednem a Antonio, portugalský rybář a kapitán dvoučlenné posádky, se podíval na hodinky, pokýval hlavou a řekl: ''Tak jo, žralok už se blíží. Do deseti minut bude tady.'' Ale tohle už předtím Antonio tvrdil třikrát. Jenže tentokrát se žralok objevil doopravdy. Z hlídkového můstku je vidět skvěle. Nonšalantně plave podél lodi, skoro si na něj můžete sáhnout. Jako by byl z nějaké husté kapaliny, která se převaluje ze strany na stranu - hlava se pohybuje pomalu zleva doprava, zprava doleva v souladu s rytmem pohybů těla- Žralok na lovu. Tvor, jehož nezměrnou brutalitu vyrovnává jeho krása- V tom, jak se náhle objevil, i v jeho neskonalé eleganci, je něco zázračného. Modrá dokonalost jeho těla bere dech. Nejdokonalejší zabiják.
Tenhle zabiják však byl ten den zřejmě na mírové misi. Ignoroval všechny návnady, a jak připlul, tak zase odplul. Jenže pak to začíná. Ozve se hlasité drnčení. Naviják. Cosi zabralo a teď si to odnáší kořist. Tím se odvíjí i povolený vlasec. Je to prut číslo osm, patří Holanďanu Pietovi, jemuž také patří ona dívka, která chce být opálená skoro všude. Piet vyskočí s očima navrch hlavy, položí pivo, vytrhne prut z držáku, zasekne a začíná se prát s rybou. Přitahuje a přitahuje. Najednou mu ale nějaká neviditelná síla skrytá dole ve vodě ohýbá špičku prutu k hladině. To je špatně. Hrozí průšvih. Lovit velké ryby na oceánu není velká věda. V principu je to stejné jako tahat kapry na rybníku Hejlov. Když je vlasec volný, rychle přitahujte. Když je moc napnutý, klidně povolujte, ať si ryba vlasec bere. Až se unaví, stejně si ji přitáhnete zpátky. A vůbec nejhorší je, když vám ryba strhne špičku prutu k vodě, jako se to stalo Pietovi. Pak se může vlasec přetrhnout. Je třeba rybě rychle povolit. ''Povoluj ,'' křičí tedy Antonio a na vteřinu bere z Pietových rukou prut, aby jej zvedl vzhůru. Je trochu rozčilený: dneska jediný žralok a ještě by nakonec utekl. To tedy ne! Pak už jde všechno jako na drátku. Piet navíjí a za chvíli se žralok zmítá u lodi. Antoniův pomocník ho podebere hákem, pak prudce škubne a žralok je na palubě. A co se děje pak, není úplně hezké. Žralok dostane dvě rány těžkou holí. To ho lehce omráčí, je v klidu a natáhne se na podlaze v celé své jedenapůlmetrové délce. Pak teprve mu Antonio může pro jistotu přišlápnout krk a vyndat háček. Poté už zbývá udělat jen dvě věci. Nejdřív Piet uchopí žraloka za hlavou a před ocasem a nechá se s ním vyfotit. Pak si jej od něho vezme Antonio a pustí jej přes palubu. Žralok mizí rychle jako zajíc puštěný z pytle.
Všichni si teď kontrolují své pruty, neboť by rádi taky něco ulovili. Popotahují vlasec silný skoro jako silonová šňůra na prádlo. Na jeho konci je ocelové lanko a pořádný hák. Na něm je nalíčena jedna nebo dvě dvaceticentimetrové sardinky. Snad je to pro žraloka důstojné jídlo. A tak všichni povzbuzeni postávají u prutů, které jsou zasunuty do bortu lodi a ještě jsou k němu pro jistotu připevněny pojistkou. Jak deset prutů trčí kolmo vzhůru, připomíná loď brouka převráceného na záda. Na palubě je deset rybářů. Holanďané, Brit, dva Finové, Australané, Izraelec a jeden čistokrevný Kanaďan, z něhož se vyklube pan Malý z Brna, od roku 1948 ovšem trvale hlášen v Torontu.
Všichni by chtěli svého žraloka- A žraloci se rozhodli, že jim tu radost dopřejí. Teď berou jeden za druhým. Je to tím, jak Antonio tvrdí, že vyrážejí na lov po poledni, kdy je moře nejteplejší. Jeden právě ukázal, co žraloci dovedou. Kdosi stahoval prut, aby překontroloval návnadu. Na háku měl jehlici, asi třicet centimetrů dlouhou rybu s tělem tužky a nosem Cyrana. Když už byla u hladiny, objevil se za ní stín. Žralok. Držel se vzadu a sledoval jehlici bez jakéhokoliv zjevného úsilí. Pak udeřil. Zrychlil jako šíp vystřelený z luku. V první chvíli se zdálo, že rybu minul, ale z jehlice zbyla jen krvavá hlava. Byla přeštípnuta těsně za žábrami. Rána byla čistá a hladká, jako by někdo mávl skalpelem. Co ještě dokážou žraločí zuby, předvádí za půl hodiny jiný žralok. Když je vytažen z moře, v záchvatu slepé zuřivosti sebou mlátí a zakusuje se do železné trubky od žebříku. Ta má průměr deset centimetrů. Jak se žralokem rybáři škubou, aby se pustil, zuby se třou o kov, jen to drnčí.
Antonio chce přilákat další žraloky a jde zakrmovat. Rozmlátí v kbelíku mražené sardinky na beztvarou kaši a přesype ji do síťky. Žbluňk a síť jde přes palubu. Visí na zábradlí a vlny z ní do daleka odnášejí krev a kousky masa. Je to podívaná pro řezníka - ale první okamžik patří romantikům. Úplně nejdřív ze sítě vyplouvají stovky šupinek. Jak se od nich odráží slunce, šupiny se blyští a smaragdovým Atlantikem teče potok stříbra. Žraloci kdesi v hloubce už jsou neklidní, plují po stopě krve a míří k lodi. Představujete si je, jak vyrážejí z temna kolmo vzhůru k vnadidlům. Dokonalé projektily přesně namířené na cíl. Kořist zhltnou tak nevzrušeně, že to skoro vypadá, jako by ji vdechli. Máte-li štěstí, je to váš prut. A co je pak? Pak si nepamatujete skoro nic. Adrenalin a absolutní vzrušení rozmaže člověku světla před očima v šmouhy. V pažích cítíte jen nezvládnutelný tah. Síla z hlubin vám chce vyrvat prut z rukou. To musí být ponorka! říkáte si. ''Ježiši, já jsem chytil Nautilus,'' slyšíte se, jak voláte na krajana. Cítíte, jak vám kolem pasu upevňují opasek s pouzdrem na břiše. Do něj zasouváte rukojeť prutu. Odkudsi zdálky slyšíte rady, které stejně ne vnímáte a ani nemáte čas se jimi řídit. Špička prutu míří k hladině a pak se zvedá. Ale na druhé straně není žádný tah. Upláchl? Točíte kličkou navijáku jako spojař pod palbou a za chvíli zase rybu ucítíte. Ale ta už toho má celkem dost a nechá se přivést k lodi. Ruce bolí. Celé to netrvalo ani pět minut. Možná jen tři, ale kdo ví.
Teď leží žralok na palubě. Nejkrásnější ze žraloků, žralok modravý. Hledíte mu zblízka do očí a představujete si, jaké by to bylo potkat jej takhle zblízka ve vodě. Štíhlé tělo, dlouhý rypec, modrý hřbet a bílé břicho. Torpédo v kamufláži smrti. Když jej uchopíte do rukou, abyste jej vrátili oceánu, cítíte, jak je jeho kůže drsná. Odpoledne řekne Antonio: ''Končíme. Tohohle si bereme s sebou.'' Tato ryba není nijak velká, ale je poslední, tak má smůlu. Několik ran a je téměř mrtvá. Zítra budou někde v restauraci na pobřeží žraločí steaky. Pozorujete bez nadšení, jak zabiják umírá. Všechna jeho krása je tatam: leží celý zplihlý, zamazaný od krve a zbědovaný a jeho ocas vytlouká do paluby rytmus poslední plavby. Měl už by být mrtvý, ale tělo se stále chvěje a tlama čas od času s plnou silou chňapne do prázdna. Je žralokem až do konce. V tu chvíli jste moc rádi, že ten váš žralok už zase může brázdit teplé vody Atlantiku.
Kam na ně:
Lov žraloků není tak exotická a vzdálená záležitost, jak by se na první pohled zdálo. Zachytat si oceánské žraloky může každý. kdo tráví třeba i rodinnou dovolenou na jižním pobřeží Portugalska, tedy v Aigarve. Nejlepší loviště je u přístavu Portimao, odkud v sezoně téměř každý den vyjíždí rybářská loď.
Kolik to stojí:
Cena pro turistu, který chce jet jako aktivní rybář, se pohybuje v přepočtu kolem 2400 korun, divák, který nechytá a jede se jen dívat, zaplatí asi 1200 korun.
Může se hodit
Jak Iov vypadá: Loď vyplouvá ráno v devět hodin a pluje hodinu a půl, aby se dostala na širé moře, kde teprve jsou žraloci. Blíž u pobřeží se nevyskytují, není tedy třeba se jích při dovolené na pláži obávat. Když je loď asi dvacet kilometrů od břehu, začíná se rybařit. Návrat do přístavu je naplánován někdy mezí čtvrtou a pátou odpoledne. to znamená, že zpět se vyjíždí opět o 90 minut dříve.
Co s sebou: Nezapomeňte, že strávíte celý den na moří pod žhavým sluncem. Loď má sice kabinu, ale určitě budete potřebovat něco na hlavu, sluneční brýle a kvalitní opalovací krém. Na lodi dostanete oběd (je v ceně) a můžete si tam koupit pití, které je však brutálně drahé. A tak uděláte lépe, když se předzásobíte v supermarketu. Kdo trpí mořskou nemocí, může si s sebou vzít léky či speciální žvýkačky, ale pilulku dostane i na palubě.
Podmínky rybolovu: Můžete ulovit žraloka mako, žraloka modravého, merlina, pilouna a tuňáka. Až na výjimky jsou všechny ulovené ryby vráceny zpět do vody. Z pochopitelných důvodů je zakázáno koupání v moři.
Vaše šance: Rybáři uvádějí, že v průměru chytnou jedenáct větších ryb za jednodenní plavbu. Šance na ulovení žraloka je tudíž dost vysoká. Ale je to přece jen rybařina, a tak je třeba se připravit í na myšlenku, že nikdo nechytí nic. V případě, že se celá loď vrací bez úlovku, mohou neúspěšní rybáři vyplout druhý den za poloviční cenu.
Jak se tam dostat: Portimao a vůbec celou oblast Algarve obsluhuje letiště ve městě Faro. Od nás tam nelétá žádná pravidelná linka, během sezony však do Fara létají, a tudíž nejrychlejší spojení představují letouny pražských firem Snail Travet Service a Fischer Air.
Informace: Další informace získáte na těchto místech: Aigarve's Big Game Fishing Center (Pesca Deportiva), Cepemar, Portimao: tel: 282 425 866, fax: 282 425 341, www. cepemar.pt. Detaily může podat také pražské zastoupení lcep - Portugalské národní turistické kanceláře: tel: 02/21986200, ww.portugalinsite.pt, praguedeiegatlon@icep.cz
