Hustě sněžilo. Velké vločky se lepily na stěžně,lanoví, zábradlí. Stál jsem na odkrytém horním můstku a vychutnával tu správnou náladu bílých vánoc - v době letního slunovratu. Jeden z paradoxů dalekého jihu. Pak vánice prořídla a ze šedavého prostoru nad vlnami se do paprsků slunce začaly majestátně vynořovat trochu přízračné zjevy z jiného světa, k němuž jsme se blížili. Světa, kde dosud tvrdou rukou vládne doba ledová.
Setkání s plovoucími ledovci je zážitek, jemuž se málo co vyrovná. Člověk se ocitá v jakési pohádkové říši, kde krása a zlo často chodívají ruku v ruce. Zatímco žasnete nad fantastickou rozmanitostí tvarů a jiskřivou nádherou těch alabastrových monumentů, kdesi v podvědomí neodbytně zašimrá vzpomínka na Titanic a další lodi podobného osudu. Světové jazyky mají pro plovoucí ledovce jednoslovný název - iceberg, eisberg či ajsberg. Tedy něco jako ledohora. Během tříměsíčního pobytu v jihopolárních mořích jsme jich potkali 5575! Já je nepočítal, ale byla s námi skupina odborníků, kteří celou cestu prováděli jejich důkladnou inventuru. Antarktida se svým gigantickým ledovým příkrovem, mnohem větším než Evropa, je totiž mimořádně citlivým indikátorem globálních změn podnebí. Přibývají antarktické ledovce nebo ubývají? O tom právě vypovídá počet a rozměr jejich úlomků, které unášejí mořské proudy, dokud většina z nich v teplejších oblastech neroztaje. Někdy jde o pořádné kusy. Viděli jsme v Davisově moři ledovou tabuli dlouhou 23 kilometrů a vysokou kolem čtyřiceti metrů. Zatímco vědu zajímají především takovéto kolosy,námořníci si musejí dávat pozor hlavně na ledohory menší, nenápadné. Ani my jsme se nevyhnuli dotyku s ledohorou, a to dost důvěrnému. Když nám začala docházet pitná voda, kapitán Dubinin, starý mořský vlk, zarejdoval opatrně se svou stotřicetimetrovou lodí k jednomu nižšímu »ajsbergu«, na jehož mírně tajícím povrchu se modrala slibná jezírka. Ledovce vznikají po staletí ukládáním a stlačováním vrstev sněhu a tudíž - na rozdíl od mořského ledu - nejsou slané. Stačilo natáhnout hadice,spustit čerpadlo a za pár hodin jsme měli v nádržích 200 tun čisté vody. A pak honem pryč. Náš dárce byl už postarší, různě nahlodaný chlapík. Tyhle menší ledovce bývají dost nestabilní. Jeden nikdy neví, kdy si zamanou převrátit se. Co to může udělat s lodí, připoutanou ledovými kotvami, na to lépe nemyslet. Svou poslední ledohoru jsem uctivě pozdravil na 49. rovnoběžce, jižně od mysu Dobré naděje. Pustila se hodně daleko od domova, ale pořád ještě jí byl pěkný kousek, dobrých sto metrů.
Stanislav Bártl je novinář, spisovatel a cestovatel, který se zaměřuje na polární kraje. Byl třetím Čechem, který stanul na půdě Antarktidy.
Setkání s plovoucími ledovci je zážitek, jemuž se málo co vyrovná. Člověk se ocitá v jakési pohádkové říši, kde krása a zlo často chodívají ruku v ruce. Zatímco žasnete nad fantastickou rozmanitostí tvarů a jiskřivou nádherou těch alabastrových monumentů, kdesi v podvědomí neodbytně zašimrá vzpomínka na Titanic a další lodi podobného osudu. Světové jazyky mají pro plovoucí ledovce jednoslovný název - iceberg, eisberg či ajsberg. Tedy něco jako ledohora. Během tříměsíčního pobytu v jihopolárních mořích jsme jich potkali 5575! Já je nepočítal, ale byla s námi skupina odborníků, kteří celou cestu prováděli jejich důkladnou inventuru. Antarktida se svým gigantickým ledovým příkrovem, mnohem větším než Evropa, je totiž mimořádně citlivým indikátorem globálních změn podnebí. Přibývají antarktické ledovce nebo ubývají? O tom právě vypovídá počet a rozměr jejich úlomků, které unášejí mořské proudy, dokud většina z nich v teplejších oblastech neroztaje. Někdy jde o pořádné kusy. Viděli jsme v Davisově moři ledovou tabuli dlouhou 23 kilometrů a vysokou kolem čtyřiceti metrů. Zatímco vědu zajímají především takovéto kolosy,námořníci si musejí dávat pozor hlavně na ledohory menší, nenápadné. Ani my jsme se nevyhnuli dotyku s ledohorou, a to dost důvěrnému. Když nám začala docházet pitná voda, kapitán Dubinin, starý mořský vlk, zarejdoval opatrně se svou stotřicetimetrovou lodí k jednomu nižšímu »ajsbergu«, na jehož mírně tajícím povrchu se modrala slibná jezírka. Ledovce vznikají po staletí ukládáním a stlačováním vrstev sněhu a tudíž - na rozdíl od mořského ledu - nejsou slané. Stačilo natáhnout hadice,spustit čerpadlo a za pár hodin jsme měli v nádržích 200 tun čisté vody. A pak honem pryč. Náš dárce byl už postarší, různě nahlodaný chlapík. Tyhle menší ledovce bývají dost nestabilní. Jeden nikdy neví, kdy si zamanou převrátit se. Co to může udělat s lodí, připoutanou ledovými kotvami, na to lépe nemyslet. Svou poslední ledohoru jsem uctivě pozdravil na 49. rovnoběžce, jižně od mysu Dobré naděje. Pustila se hodně daleko od domova, ale pořád ještě jí byl pěkný kousek, dobrých sto metrů.
Stanislav Bártl je novinář, spisovatel a cestovatel, který se zaměřuje na polární kraje. Byl třetím Čechem, který stanul na půdě Antarktidy.
