Dole na rovině pak pěstujeme Rýnský ryzlink, Rulandské bílé, Chardonney, prostě odrůdy odolnější vůči mrazu, vysvětluje vinař.
V noci pršelo. Teď ráno mezi mraky se ostýchavě prodírá podzimní slunko. Ztěžka zahřívá ještě mokré červené listy unavené vinné révy, která už vydala své bohatství a nyní se pomalu ubírá k zimnímu spánku, aby nabrala síly do další sezony.
Milan Sobolič se boří velkými holínkami do vlhké, místy až bahnité hlíny a pohledem hladí vinnou révu. Chvíli se usmívá, chvíli zas svraští obočí, laská se s ní. Má starost. Je jako máma se svými dětmi. Milan Sobolič je vinař.
Dole pod kopci za silnicí, která se šplhá vzhůru do lesů, se krčí městečko. Nahoře nad vinicemi pak skoro až do mraků se táhnou nekonečné malokarpatské bučiny.
Mezi řadami vinic kolem cesty vykukují krpaté třešně, všude se vinou šípky a mohutné chomáče trnitých ostružin. V ústech jsou chladné a trpkosladké. Názvy městeček a vesnic na úpatí pohoří - Pezinok, Modra, Limbach, Šenkvice - nenechávají na pochybách.
"Co říkáte tomuhle?" ptá se Milan Pavelka ve farském pezinském sklípku. Sklenka se vrtí v prstech a zlatavé víno obíhá dokola, vznáší se a po chvilce opět stéká ke dnu. Pak přivonět a ústa se pomalu plní malým douškem Chardonney 2001 pozdní sběr. Ještě to vydržet, nepolykat, nechat je válet a pak teprve zvolna a opatrně pustit dál do hrdla. "Dobré, lehké, krásně pitivé, že?"
"A teď tohle," pokračuje Milan Pavelka. "Hm, to je ryzlink, ne? Zprvu trpký... Chce se to vpít." "Zkusíme nějaké červené? Třeba Alibernet 2000. To byl dobrý rok. Cítíte tam vzadu trochu kopřivu?" Skutečně, připomíná to kopřivu. Milan Pavelka je vinař. Spolu s Milanem Soboličem vlastní menší pezinské vinařství (VPS), které vyrobí ročně 400 000 litrů a má ambici produkovat jedno z nejkvalitnějších vín v regionu.
Ale nejsou sami. Na úbočí oblých kopců lemovaných náhrdelníkem městeček a vesnic se rodí dobré víno už dlouhá staletí. Tady se vínu daří. Začali s ním Keltové už v 7. až 6. století před n. l. a o rozvoj vinařství se pak zasloužili Římané na začátku našeho letopočtu.
Je to kraj, který většinou bezostyšně míjíme při cestách dál na východ do slovenských velehor. A je to škoda. Protože tyto hory jsou sice malé, ale malebné. A dávají víno.
Dnes místní vinaři vytvářejí v kraji vinařskou cestu. Ještě nemá úplně všechno, co má mít. Chybí dostatek ubytovacích prostor, altány na kopcích, kde by se dalo koštovat, pít a hodovat večer pod širým nebem. Ale i tak to stojí za výlet na pár dní.
Farský sklípek s desítkami až stovkami lahví dobrého vína je špičkou ledovce Pavelkovy a Soboličovy práce. Té nejhezčí. Té, která se hezky ukazuje. Ale to hlavní - továrna na víno s velkými nerezovými tanky a dřevěnými sudy je jinde, na okraji Pezinku.
"Pojďte, něco vám ukážu," říká Milan Sobolič a míří mezi vinohrady. V jednom místě visí mezi listy vinné révy ještě nesklizené hrozny vína. Kuličky jsou už tmavé, flekaté, scvrklé, na první pohled nehezké. Ale chutnají úžasně. Jsou sladké jako med. Jednou to bude chlouba těchto vinařů. "To bude ledové víno," říká Milan Sobolič.
|
Může se hodit |
| Jak se tam dostat Většinou přes Bratislavu, odkud je to 30 minut jízdy. Kdo však do metropole nemusí, může si udělat zkratku z dálnice na Malacky a odtud až do Pezinku. To je nejrychlejší cesta. Z Prahy trvá 4 hodiny. Kde bydlet Možnosti jsou přímo v Pezinku nebo Modre, ale jsou i krásná místa mimo města. Třeba hotel "Istota" v Kučišdorfské dolině, asi pět minut jízdy od Pezinku. Co ještě vidět Městečko Pezinok s historickými objekty. Z Pezinku lze vyrážet na túry bukovými lesy. Například na rozhlednu na vrcholu Velké homole ve výšce 709 m. Hezké procházky jsou také kolem sv. Júra. Informace k malokarpatské vinařské cestě: 00421 905 322 753 |
 Za návštěvu stojí i vinařské sklepy VPS v Pezinku. Ochutnejte třeba Chardonney 2001. |
 Tak vypadala vinná réva jedné z červených odrůd těsně před letošní sklizní. Víno zde začali pěstovat už Keltové. |
 Nad Pezinkem se rodí snad to nejlepší víno na Slovensku. Zde je středisko nové vinařské cesty. |
