Přísně střežený polygon
O Peeneműnde se dlouhá léta nic nevědělo. Nedlouho po válce totiž nacistická vojska vystřídala armáda NDR a posléze i střelnice, zkušební polygon zbraní států Varšavské smlouvy. Celý rozlehlý prostor byl přísně střežený a utajovaný, všude byly hlídky, ostnaté dráty. Jakékoli přiblížení bylo kvalifikováno jako pokus o špionáž.
Širší veřejnost se o Peeneműnde poprvé dozvěděla až po pádu železné opony, kdy se na místě bývalé vývojové továrny na výrobu raket vybudovalo rozsáhlé muzeum.
Vrhače torpéd před bývalou Hitlerovou továrnou - dnes muzeem
Muzeum techniky i utrpení
Na obrovské ploše Historicko-technického informačního centra, které se v Peeneműnde otevřelo v roce 1991, mohou návštěvníci shlédnout řadu velmi zajímavých expozic. Hlavní z nich je expozice o vývoji raket V-1 a V-2, s návazností na pozdější kosmický výzkum. Mimochodem, toho se v USA účastnil i hlavní konstruktér Hitlerových raket Werner von Braun, kterého Američané zajali a 'přinutili' ho pro ně na několik let pracovat.
V muzeu jsou k vidění dokumentární filmy o výrobě, startech i neúspěších raketových zbraní.
V rozsáhlé hale je pak řada přednáškových sálů a multivizuálních expozic, doplněných fragmenty uchovaných zbraní a spoustou unikátních dokumentů. Například o montáži raket v podzemní továrně Dora poblíž Nordhausenu, kam se výroba přesunula po náletu britského bombardovacího letectva RAF na Peeneműnde v srpnu 1943.
Na několika hektarech, kde jsou opuštěná kasárna, si zájemci mohou prohlédnout ukázky vojenské techniky NDR. Jsou tu různé letouny, mimo jiné i třeba čs. podzvukový letoun L-39 Albatros, dále vrtulníky, rakety protivzdušné obrany, ale i systémy související s námořnictvem.
Fieseler Fi103 Duxford
Sovětská ponorka třídy Juliett
Lahůdkou pak je ruská ponorka s označením U 481, ukotvená u mola v přístavišti mimo objekt továrny. Je to jeden ze šestnácti exemplářů třídy Juliett, podle kódu NATO. Po zaplacení pěti eur se můžete vydat do jejího trupu, prohlídka trvá zhruba patnáct až dvacet minut pro normálního návštěvníka, "ponorkáře" odtud musí téměř vyvléct násilím. Je na co se dívat, od periskopové místnosti přes ubikace, mapovou místnost, strojovnu, jídelnu, kilometry potrubí i různou techniku.
Pod vodou vydržel 85,9 metrů dlouhý kolos bez vynoření 33 dní. Maximální hloubka ponoru byla 300 metrů. Poháněly ji dva diesely a dva elektromotory. Posádku tvořilo osmdesát mužů.
Zbraně odplaty a operace Hydra
Naučná stezkaV areálu je naučná stezka v délce zhruba 22 km. Vede od strážních bunkrů přes vojenskou kapli, pomník švédskému králi Gustavu II. Adolfovi po zkušební polygony raket. Téměř všechny stavby v písečných dunách jsou ruiny. Někam můžete jen s placeným průvodcem kvůli nevybuchlému střelivu. Jinak ale všechny objekty ze stezky uvidíte také v audivizuální expozici v muzeu. |
Továrna na tzv. zázračné zbraně V – Vergeltungswaffe, umístěná v Peeneműnde, patřila k nejutajovanějším zařízením ve třetí říši. Byly tu pokusné střelnice, strážní objekty, vše pod přísnou kontrolou ze země i z moře. Zkoušely se tu rakety V-1 (Fi 103) a V-2 (německé označení bylo Agregatt-4).
Britské síly RAF se pokusily továrnu 17. srpna 1943 náletem zlikvidovat. Nejprve měl být zničen Karlshagen, kde bydleli vědci a vývojoví pracovníci. Poté obě tovární haly, vývojové středisko a odpalovací rampy. Mohutný úder RAF se ale minul účinkem. Když Němci ráno mapovali škody, zjistili, že byli povětšinou zabiti ruští váleční zajatci, kteří tu byli nasazeni s polskými dělníky. Nebyl zničen ani aerodynamický tunel, ani vývojové středisko V-1, a nepoškozena zůstala i dokumentace.
Navíc všechno, co bombardování poškodilo, nechali Němci záměrně dál v troskách, takže letecké snímkování přineslo obrázky zmaru a Spojenci tak byli přesvědčení, že Peeneműnde vyřadili z provozu. Nacisté ale mezitím přestěhovali aerodynamický tunel do Kochelu v Horním Bavorsku a odpalovací zkoušky a výcvik raketových jednotek do polské Blizny. Podzemní továrna, která dostala jméno Dora, se přesunula k Nordhausenu, v tunelech o délce 11,2 km pracovaly desetitisíce vězňů.
Hitler chtěl donutit Brity ke kapitulaci
Hitler nechal do Francie na pobřeží kanálu La Manche přemístit 155. protiletecký pluk. Hlavní strategií bylo rozsáhlé bombardování Anglie pomocí V-1 a V-2 a pokus o přinucení Spojenců k podepsání separátního míru.
V-2 létala po balistické dráze jako klasická raketa, zatímco V-1 létala podle předem nastaveného programu. Účinnější byla V-2, jak ukázaly i srovnávací testy, ale pro nasazení V-1 mluvily hlavně menší náklady. Zatímco výroba V-1 trvala asi 280 hodin a cena 3 500 marek byla poměrně nízká, V-2 stála 38 tisíc marek a práce na ní trvala 12 950 hodin.
Nicméně V-1 byla zranitelnější, Britové se jí účinně zbavovali i tím, že ji stíhači nabrali křídlem a vychýlili z letu, popřípadě ji ve vzduchu sestřelili.
Cílem byla nejen Anglie
K frontovému nasazení došlo 16. června 1944, kdy bylo proti Londýnu odpáleno 244 V-1. Do 26. března 1945 jich Němci odpálili na Londýn a jižní Anglii 10 492. Přes tři tisíce jich selhalo hned po startu, 1 847 jich zničili stíhači, 1 878 protiletadlové dělostřelectvo, 232 jich uvízlo v balonové přehradě.
Němci ale také ostřelovali Antverpy, 8 696 V-1 a Lutych 3 141, z čehož je vidět, jak velká produkce střel v říši byla. V-1 usmrtily 634 Angličanů a 17 981 jich zranily.
Když si Britové v srpnu mysleli, že se s V-1 dokázali vypořádat a částečně omezili evakuaci obyvatelstva na venkov, hlavně dětí a žen, 8. září v 18 hodin 43 minuty explodovala v Chiswicku první V-2. Zabila čtyři lidi a zranila deset.
Od 8. září do 13. října vypálili Němci jednadvacet V-2 na Paříž, cíl jich zasáhlo devatenáct. Do 27. března 1943 jich vyslali na Londýn a jižní Anglii 1 403, na cílové objekty jich dopadlo 1 054. Třináctého října začali posílat V-2 na Antverpy, Lutych a Brusel. Dohromady odpálili na tato města 2 050 raket.
Ani mohutné bombardování ale nacistům nebylo nic platné, převaha Spojenců nakonec válku rozhodla.
Čtvrtého května 1945 obsadila Peeneműnde Rudá armáda. Část objektů demontovala a odvezla. Zajatce z pracovního tábora, většinou Rusy, odvezla do lágrů na Sibiři. Od roku 1948 zde byla zřízena základna pro ruskou flotilu, v roce 1951 začala sloužit částečně jako báze Pobřežní stáže NDR. Námořní útoky tu nacvičovali i českoslovenští piloti. Když objekt převzal Bundeswehr v roce 1990, základna se postupně zpřístupnila veřejnosti.
Muzeum v PeeneműndeOtevřeno Další tipy z poloostrova Usedom
|
