Uvědomujem si sama sebe, své touhy a nakonec vždy o něco odlišnou realitu víc, když své myšlenky musíme kvůli zpravodajství zformulovat? Nebo je tohle zpravodajství něco jako naše fotoalbum, které ukážeme ostatním? Do jisté míry jen zvěčněná vzpomínka na jedno naše dobrodružství?
Nedokážu na to (zatím) odpovědět. Jisté je, že člověk tady nejen ve chvílích krajního vyčerpání, nebo za dlouhých studených nocí, či při monotónním stoupání v mlze někam nahoru, o sobě zjistí spoustu věcí. To je normální.
Ne všechno zjištění je příjemné. Ale to už je moc soukromé a nepatří to do veřejného zpravodajství. Už tak se vám odkrýváme až až.
Každý, kdo se jednou ocitl v trochu extrémnějších podmínkách, se musel zabývat podobnými myšlenkami o příčinách svého počínání. Rozhodně to je asi něco, co člověka formuje. Pokud si ty úvahy tedy dotyčný pustí k tělu. Že by následně získaná vnitřní síla bylo to, proč chodíme do hor? Možná. Asi ano.
Ale proč ta technika a potřeba tohle všechno sdělit? Nějaká porucha osobnosti? Potřeba se zviditelnit? Takovéhle nesympatické lidské vlastnosti se těžko připouštějí. Určitě zkusím najít nějaké "hezčí" odůvodnění. Poptám se taky nějak nenápadně na názory ostatních.
Napsáno v neděli 28. září - pondělí 29. září
