Salaše v tajemných Karpatech. Bača podojí jednu ovci za 20 vteřin

aktualizováno 
Od pozdního jara do brzkého podzimu rumunští pastevci dobrovolně opouštějí své domovy a pohodlí a vracejí se k životu svých předků. Rumunské Karpaty jim slouží jako jedna velká pastvina. Starobyle vyhlížející salaše nenabízejí absolutně žádný komfort. Žije se v nich stejně jako před desítkami let.

Hůl je základním poznávacím znamením každého bači. | foto: David Hainallpro iDNES.cz

Přechody v rumunských horách nemusí být nutně jen o sportovním výkonu. Přes nedozírné travnaté plochy po porostech pěnišníků myrtolistých často projdeme kolem neustále usměvavých pastevců až k jejich salaším na hřebenech hor. Takovému setkání se snad ani nedá vyhnout. Jen co na hřebenech odtaje poslední sníh, vyráží muži obhlédnout situaci na vybrané salaši a zahajují nezbytné opravy tak, aby mohli v tomto jednoduchém příbytku strávit tři nebo čtyři měsíce každodenního starání se o stáda, přeměny nadojeného mléka na tvaroh nebo svébytný sýr chutí podobný u nás známému "balkánu".

Do hor se většinou v polovině nebo koncem května stěhuje jen část rodiny. Zbytek v údolí a na travnatých svazích kosí louky a schraňuje seno na zimu a připravuje se na dlouhé měsíce chladu a nedostatku trávy.

"Bună ziua, dobrý den," zdravím povalujícího se baču s levným cigárem v ústech.

"Bună!" zvedá ruku na pozdrav a kyne mi, abych se posadil. Lámavou rumunštinou, řečí rukou a nohou a za pomoci slovníku a lahví oblíbené meruňkovice získáváme svolení spát poblíž salaše a večer se podívat na dojení ovcí s příslibem ochutnávky vynikajícího ovčího sýra.

"Málem bych zapomněl," doplňuji naši konverzaci a z batohu vytahuji fotky z loňského léta a podávám je našemu hostiteli. "Jé, to je moje stará," v duchu si překládáme jeho upřímnou a radostnou reakci. "Pojď, tohle musí hned vidět." Bere mi batoh a uhání k salaši a mně nezbývá nic jiného než bezmezně obdivovat svěží chůzi na první pohled vetchého starce. Sbíháme z hřebene a na louce u horní hranice lesa stojí větší pastouška z trámků. Paní domu má z obrázků stejně upřímnou radost jako její muž a zve nás na večerní pohoštění.

Salaše na svazích pohoří Cindrel
Salaš

Salaše na svazích pohoří Cindrel

Salaš, půlku stáda a princeznu k tomu!

Jen co jsme si postavili stany, objevují se na hřebenu ovce vedené dalšími mužskými členy rodiny. Celé stádo je vehnáno do malé ohrady, psi se mohou zbláznit a pastevcům začíná druhá šichta. V rohu ohrady je stříška, sedátko a v ohradě vidíme díry, kterými lze protáhnout právě jednu ovci. Podojené ovce jsou pak vypuštěny do velké ohrady, ve které stráví noc. Zajímá nás samozřejmě, kolik mají ovcí a dalších kusů domácího zvířectva. Po odpovědi náš obdiv exponenciálně stoupá. Tři sta ovcí zvládli tři lidé podojit za necelých třicet minut!

Fotogalerie

Večer jsme pozváni do salaše na ochutnávku skvělého ovčího sýra, tvarohu a mléka. Po létech zkušeností s touláním po rumunských Karpatech si obouvám pohorky a sandály nechávám raději ve stanu. Před salaší se brodíme směsicí bahna vzniknuvšího po nedávném dešti, a pak neurčitou hmotou, o jejímž původu se můžeme jen dohadovat. Vzhledem k tomu, že procházíme mezi stádem krav a na zemi se válí prasata, máme vcelku jasno.

Vstupujeme do přítmí dřevěné salaše a chvíli si zvykáme na štiplavý dým z otevřeného ohniště, na kterém se ve velkém kotli zahřívá nadojené mléko. Tento dům je poněkud zvláštní. Na rozdíl od jiných příbytků v horách, které jsme zatím navštívili, má samostatnou oddělenou místnost s dřevěnou podlahou, ve které se pán i paní domu přezouvají. V místnosti s ohništěm je pouze hliněná podlaha a kolem stěn stojí dřevěné pryčny pokryté ovčími houněmi. "Tak tady většina z nás spí," zahajuje konverzaci paní domu a přitom míchá mléko v kotli nad ohništěm. Postupně ochutnáváme excelentní tvaroh a slaný ovčí sýr a snažíme se doptat na postup přípravy této neskutečné delikatesy.

"To máte tak…," začíná popisovat paní domu, "nadojené mléko slijeme do kotle a začneme zahřívat. Postupně sbíráme syrovátku, mícháme, zahušťuje a hněteme. Po přidání syřidla se proces trochu urychlí a získanou tvarohovitou hmotu dáváme do režných pytlů. Ty pak věšíme na sluníčko, aby se odpařila a odkapala další voda. V konečné fázi nakládáme sýr do solné lázně. Ten, který jíte, v ní byl sedm dní."

Hovor se ještě chvíli točí kolem sýra, tvarohu, jídla a stád ovcí, a pak dostávám nečekanou otázku. "Jsi ženatý? Máš ženu?" Nerozumím a nechápu souvislosti a na otázku hloupě odpovídám popravdě, tudíž "ne". "Tak to by sis mohl vzít moji dceru," ukazuje paní na blonďatou holčičku ve věku kolem dvanácti nebo třinácti let. Těžko se mi už vysvětluje, že mám doma přítelkyni a že se budeme brát. Musím se neslušně odporoučet do stanu a ráno rychle vyrážím, abych se vyhnul dalším dotěrným dotazům. Přece jen nezletilá manželka, půl salaše a stádo ovcí k tomu by nebylo to, co bych chtěl přivézt domů dvěma dětem.

Táboření v rumunských horách

Táboření v rumunských horách

Psi, bačova hole a to další

Hůl je základním poznávacím znamením každého bači. Umí se o ni mistrně opírat a upřeně hledět do modravých dálek zahalených oparem a horských údolí. Nošení hole má ale mnohem prozaičtější význam. Psi jsou mnohdy hladoví a loví vše, na co přijdou. A umí zaútočit nejen na poraněnou ovci, ale i na člověka. Hůl tedy slouží i jako vynikající obranná pomůcka.

Ovčáčtí psi jsou navíc zvyklí na nevybíravé zacházení ze strany svých pánů. Aby nemohli běžet moc rychle, věší se jim na obojek dřevěný hranolek, v horším případě železná trubka. Při běhu jim špalík naráží do pacek a způsobuje bolest.

Další možností, jak zahnat útočícího psa jsou kameny. Zprvu je dobré zkusit hodit kámen do blízkosti útočníka. Když se to mine účinkem, je nutné, milovníci psů nechť prominou, chlupáče jednoduše trefit.

Nejen kvůli přítomnosti ovčáckých psů je dobré dodržovat pravidla pro bezpečný pohyb v horách a pohybovat se v nejméně tří až čtyřčlenné skupině.

Pastevec na hřebeni pohoří Sureanu v rumunských Karpatech
Bačové svým psům věší na obojek dřevěný hranolek, aby nemohli běžet moc rychle.

Bača se dvěma nejdůležitějšími pomocníky – holí a psem. Na fotce vpravo je vidět dřevěný hranolek visící z obojku psa.

O bezpečnostní situaci

Pro mnohé z nás jsou země typu Rumunsko, Ukrajina, Rusko a třeba i Albánie synonymem pro nebezpečí, krádeže a podobné nepříjemnosti. Pravdou je, že zkušenosti řidičů, kteří projíždí po tranzitních tazích a zastavují hlavně ve velkých městech a přímořských letoviscích mohou být veskrze žalostné a mnohdy i docela drsné. Přesto v okamžiku, kdy opustíte tato místa a zanoříte se do bezbřehých dálek horských hřebenů, dostanete se do úplně jiných časoprostorových dimenzí a budete potkávat lidi férové, příjemné a přímé jako jsou hory samy. Zkrátka a dobře, Rumunsko je turistům a tulákům zemí zaslíbenou, zemí poskytující nepřeberné možnosti turistiky od sportovního vyžití v nádherných horách až po poznávání bohaté historie, kultury i přírodních zajímavostí světového významu.

Nezbývá tedy než dodat: "Drum bun! – Šťastnou cestu!"

Autoři:

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Běžkaři mají skvělý rok. Podívejte se na přehled parádních tratí v Česku

Zaniklá obec Chaloupky

Letošní zima se může pochlubit nadprůměrnou sněhovou nadílkou. Záchranáři sice momentálně varují před výlety na...

Koloběžkou do Španělska. Žena z Tanvaldu jela poděkovat za život

Martina Josífek Zelinková na své pouti

V roce 2017, ve 46 letech, jí diagnostikovali zhoubný nádor. Po krátké, ale zničující léčbě sedla na koloběžku a odjela...

Další z rubriky

VIDEO: Pro turisty i farmáře. Vietnam se chlubí novým muzeem kávy

Muzeum kávy ve Vietnamu

Ve vietnamském městě Buon Ma Thuot otevřeli první muzeum kávy v zemi. Návštěvníci zde uvidí historii tohoto nápoje,...

Lidstvo se musí oteplování planety postavit, říká polární vědkyně

Marie Šabacká

Marie Šabacká tráví až třetinu roku na Špicberkách. V ledovcích vymrzlého souostroví Severního ledového oceánu hledá...

Island varuje. Pozorování polární záře za volantem může zabíjet

Polární záře vyvolaná oblakem nabitých částic ze Slunce, který k Zemi dorazil...

Islandská policie požádala turisty, kteří do země přijíždějí pozorovat polární záři, aby se kvůli tomu nepřestali...

Najdete na iDNES.cz