Téměř symetrická, sněhem pokrytá aktivní sopka Fudži, nacházející se jihozápadně od Tokia, je se svými 3776 metry nadmořské výšky nejvyšší horou Japonska. Vulkán, jenž naposledy vybuchl před 300 lety, se stal námětem množství japonských historických uměleckých děl, včetně tradičních dřevotisků.
Horu Fudži, obklopenou jezery, národními parky, chrámy a svatyněmi, uctívali jako posvátnou již původní obyvatelé Japonska - národ Ainu. Posvátná je také pro vyznavače šintoismu a buddhisty. Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům.
Podle japonské národní turistické organizace vystoupí na horu Fudži každoročně na 300 000 lidí, kteří tak následují příkladu náboženských poutníků z minulých staletí. Většina z nich velikán zdolá v krátké letní lezecké sezoně.
Japonsko má i s Fudži 17 zápisů na seznamu světového dědictví UNESCO, 12 je kulturních památek a čtyři jsou přírodní památky.
UNESCO během konference v kambodžské Phnompenhu zapsalo na svůj seznam například italskou sopku Etnu, 16 dřevěných kostelů z oblasti polských a ukrajinských Karpat, historické centrum města Agadez v severním Nigeru, kanadská vesnice Red Bay s pozůstatky velrybářských osad nebo terasovitá rýžová pole v regionu Chung-che Cha-ni na jihu Číny.
Na jednání, které potrvá do 27. června, se rozhoduje o 31 návrzích na zápis na seznam přírodního či kulturního dědictví organizace. Mezi uchazeči je například vila slavného rodu Medicejských v Itálii.
