Stmívá se, zvuků divočiny v mokřadech ubývá, dusivé horko polevuje – přichází čas aligátorů.
Z rákosí se začínají vynořovat tmavé obrysy mohutných zvířat, jejichž černavé hřbety rozrážejí vodu. Neslyšně jako nemilosrdní lovci pátrají po kořisti. Jsou nádherní i důstojní, i když v lidech odpradávna vzbuzují strach i děs.
"Pořádně si na ně posvítíme!“ velí biolog Lindsey Hord a divočinou začne rachotit motor jeho vznášedla. Pročesává reflektorem ztemnělou hladinu. Když kužel světla přejede po tlamě dravce, žluté aligátoří oko zazáří jako velká odrazka. Z několika směrů na nás v mokřadech najednou poblikávají žlutavé body a připomínají bludičky.
*PO HLADINĚ ZA ALIGÁTORY.
Národní park Everglades – bioložky Blair Hayman a Dani Moschella se chystají z vrtulí poháněného člunu provádět evidenci aligátorů.
"Nejsou krásní?!“ říká Lindsey, foukne do stočených dlaní a nad hladinu se roznese kvákavě plačtivý zvuk, který vydává mládě v ohrožení – tedy potenciální kořist. Zvuk funguje – žlutá světla očí se začínají blížit k našemu člunu. "Nikdy nezapomínej: jsou to dravci!“ haleká Lindsey a přidává plyn. Už je úplná tma, vyrážíme do noci počítat aligátory.
Na 18 lidí jeden aligátor
Na Floridě žije 18 milionů lidí a milion aligátorů, tedy jedno zvíře na 18 Floriďanů. Což je dost. Lindseyho Horda z úřadu na ochranu přírody ovšem zajímají zvířata mnohem více než lidé, strávil mezi nimi půl života.
"Potíž je, že lidí přibývá. Čím více lidí, tím víc potíží,“ říká kategoricky, když v podvečer míříme k nekonečným vodním plochám zvaným Everglades. "Nejvíc potíží s aligátory mají hloupí domácí mazlíčci. Není snadné žít poblíž vody a být pes nebo kočka,“ směje se a několika rychlými pohyby rukou naznačí, jak neslavně taková kočka dopadne, pokud si jí odkudsi z vody všimnou žluté oči predátora.
*Hlavu aligátora zahlédnete jen na několik okamžiků, v horkých dnech zvířata odpočívají pod hladinou.
Symbol Floridy
Vody je na Floridě hodně, skoro na každém kroku uvidíte kanály, průplavy, jezírka či mokřady, do nichž turisté mohou vyrazit na člunu tlačeném vrtulí (lodní šroub by se zamotal v rostlinstvu). A na slavných plážích modrého moře kupují vypreparované hlavy těchto ještěrů či otřesně kýčovitá drbátka z jejich pařátů.
"Aligátoři k Floridě patří, je to jeden z jejích symbolů. Většinou jdou svou cestou, i ta se občas s tou lidskou přece jen zkříží,“ říká Dani Moschella z Úřadu na ochranu ryb a divoké přírody.
Aligátoři útočí na ty, kdo poruší pravidla
Každý rok úřady evidují kolem deseti případů útoků na člověka, smrtí však skončí jen mizivé procento z nich: za posledních padesát let tato zvířata zahubila jen kolem dvaceti lidí. Pravda je, že polovina z nich zemřela v posledních několika letech. Útoků tedy dramaticky přibývá. Jak tu říkají: více lidí, více problémů.
"Aligátor je součást divoké přírody, tak jako blesk nebo třeba jedovatý had. Tomu, kdo s ním počítá a ctí ho, se nemůže nic stát,“ říká Dani a z dřevěného mola pozoruje skupinku turistů, kteří se na vznášedle chystají vjet do bludišť mokřadů. Čas od času uvidí z paluby černavý obrys hlavy rychle mizící pod hladinou, projedou bezpočet úzkých soutěsek z neprostupného rákosí, a znovu se objeví na plochách vody s lekníny, plochách, které v nízkém slunci vypadají jako rozteklé stříbro.
Není třeba se bát: dravci útočí jen na toho, kdo porušil pravidla. Před dvěma lety například zemřela dívka, které řešila rodinné problémy, předávkovala se drogami a usnula na břehu jednoho z kanálů, tam, kde začíná říše mohutných plazů.
Národní park Everglades
Výtržník v bazénu
Střet této říše se světem lidí je na Floridě častý: každý rok úřady evidují na 12 000 případů, kdy lidé upozorní na to, že aligátor není, kde má být. Anglicky se mu říká nuisance alligator, a až se budete na vznášedle řítit mokřady, můžete si lámat hlavu nad nejlepším překladem: třeba aligátor-výtržník, potulný aligátor či neplechu tropící aligátor.
Poznáte ho snadno, plave vám v bazénu u vily, spí ve stínu pod vaším stromem, překáží vám v odpalu na golfovém hřišti, plave poblíž místa, kde ještě před chvílí seděl váš pes. Zavolejte Nuisance Alligator Hotline (1-866-392-42), někdo vám tam poví, co máte dělat, případně vám na pomoc pošle speciální tým. Inu, milion aligátorů je prostě milion aligátorů.
Také na internetových stránkách, které sestavují lidé jako Dani či Lindsey, se Floriďané mohou dozvědět, jak zvládnout setkání s predátorem. Některé rady jsou jasné (Nechoďte k němu blíže než na pět metrů! Když otevře tlamu, ustupte!), některé varovně zajímavé (Na krátkou vzdálenost dokáže vyvinout rychlost až 38 kilometrů za hodinu!), jiné kategoricky varovné (Nekrmte je! Ztrácejí strach z lidí! Je to nezákonné!).
Krmiči aligátorů mimo zákon
"Před pár dny se policistům podařil pořádný úlovek,“ říká Dani u aligátořího mola poblíž města Fort Lauderdale. Důstojníci v civilu podnikli zátah proti "krmičům“, kteří dávají dravcům v určitých místech potravu a nemusí se pak za nimi se svými turisty honit mezi rákosím – přijdou sami.
"Natočili to vše kamerou, je to obrovská kauza,“ dodává Dani spokojeně. Pro Evropana je představa tajných agentů vedoucích lítý boj se záludnými krmiči aligátorů mírně přitažená za vlasy. Ovšem na druhou stanu: těch krotce vypadajících zvířat tu poblíž přístavu plave opravdu hodně. Vypadají mírně. Lidí se nebojí. A to je ošidné.
"Jsou to lovci!“ křičí mi Lindsey do sluchátek – jeho vznášelo se řítí tmou, rachotící rotor vrtule za našimi zády nás tlačí vpřed. Dávno nacvičeným pohybem pročesává reflektorem hladinu před námi, každou chvíli tmu rozčísne žlutý kotouč aligátořího oka.
*Expert Lindsey strávil mezi aligátory půl života.
Do tmy, za žlutou barvou očí
Lindsey přidá a většinou ke zvířeti dorazí včas, aby odhadl jeho délku -pak se ještěr většinou bleskurychle s mohutným cáknutím zanoří kamsi pod hladinu. "Jeden kus, mezi sedmi a osmi,“ křičí do mikrofonu - je na mně, abych tuto informaci bleskurychle zaznamenal do formuláře. Tedy abych si poznačil, že jsme právě minuli jednoho aligátora o délce mezi sedmi a osmi stopami, zhruba dvěma a dvěma půl metru.
Řítíme se dál, za dalšími žlutavými body: Lindsey pomocí GPS vytyčil úsek kanálu dlouhý deset mil, úkolem dnešního večera je spočítat, na kolik a na jak velké aligátory narazíme. Podobná sčítání se opakovaně provádějí na bezpočtu míst. "Podstatné je, že aligátor už není ohrožené zvíře,“ říká Lindsey na konci oné desetimílové divoké jízdy. Studuje čárky na formuláři: spočítali jsme 29 kusů, největší měl přes tři metry.
Člun se tiše houpe poblíž turistického mola, pod ním občas projede stín podlouhlé tlamy. I tu nejspíš dravce někdo potají krmí. "Krásné potvory to jsou, krásné!“ opakuje Lindsey svou oblíbenou větu a spokojeně míří ke břehu. Noční hon beze zbraní končí. Všude kolem svítí žlutavé body očí.
