Hrozbou zde nejsou divoké peřeje s čarodějnými jmény jako někde na africké Zambezi. Nebezpečí je přesto mrazivé. Doslova.
To pocítíte, jakmile po zdlouhavých přípravách na souši konečně sestoupíte celí natěšení k vodě. Zatímco na silnici, jen o deset metrů dál, vládne i v Alpách celkem teplé počasí, dole u řeky na vás dýchne zima. Není to příjemný chládek, který vnímáte při sestupu do pivního sklepa. Spíš jako byste vlezli do mrazáku.
Ta voda má pět stupňů Celsia, jinak mimořádně těžká není. Kdo spatřil rozbouřenou Vltavu pod Lipnem, když se tam čas od času otevře přehrada kvůli vodákům, při prvním pohledu na tenhle alpský "potok" se jen pousměje. Černá říčka, sevřená v údolí mezi silnicí a horskou železnicí, vlastně ani nehučí, jen poněkud rychleji stéká do údolí.
Tohle není žádná lahůdka pro znalce divoké vody, je to však mimořádný zážitek z dovolené opravdu pro každého. A s důkladně opálenými a v každé situaci vtipnými lektory zvlášť příjemný půlden pro ženy.
Nebojte se, opravdu to zvládnete. Nejtěžší úseky překonáte v autobusu a dost času ze čtyřhodinového výletu zabere také záchranářská přednáška. Dozvíte se například, že ti silní chlapíci tu nejsou coby záchranáři a že si musíte umět pomoci navzájem: Novozélanďan Korejce, stejně jako Čech Švýcarce. S několika anglickými slovíčky, která se na startu naučíte, si každý vystačí.
Skoro to vypadá, že nejtěžší část už máte z krku poté, co jste několikrát na suchu natrénovali vytahování tonoucího "z rozbouřené vody", chytali se v naději házecího pytlíku a neustále nacvičovali pádlování vpřed a vzad.
Koupel v ledovcové řece
Vlastně se ani moc nenadřete, spíše se dvě hodiny vezete. Na palubě vládne pohoda. Až vás napadne, že důkladná bezpečnostní instruktáž průvodců na břehu byla jen divadlem, aby si zasloužili 100 franků (asi 2000 korun) za "jízdenku"...
Ale jakmile se zdá, že jízda přeroste v nudu, kormidelník vymyslí rozpustilost: nabídne vám koupel. Pro vaše parťačky, vyjukané korejské studentky, jež v životě neseděly snad ani na pramici, je to šok. Přesto si koupel nenechte ujít! Jde o takový jednodušší canyoning, moderní adrenalinový sport, při němž se bez lodi, jen v neoprenu, necháte unášet divokou vodou do údolí. Jestli se vám doteď tahle voda – mimochodem díky minerálům z hor ku podivu jemně slaná! – zdála úplně neškodná, při pokusu o plavání připustíte její sílu. Tu vaši při téhle zkoušce otužilosti rychle ztratíte.
Nezapomínejte tedy, že jste v divočině. Před časem obletěla svět drastická reportáž o jedenadvaceti obětech alpské říčky Saxeten. Při canyoningu je smetla náhlá přívalová vlna způsobená prudkou bouří vysoko v horách.
Tak tenhle potůček – jinak ho coby zpola vyschlý nelze pojmenovat –se vlévá do Schwarze Lütschine. Děje se to zhruba v místech, kde proplujete posledními vodními peřejemi. Dál už potom černá ledovcová řeka teče sice rychle, ale už bez skoků či bílé pěny. Až do jeze ra Brienzersee, v jehož modři se rozpustí. Jedinečné kouzlo přírody spatříte na vlastní oči z paluby raftu.
Na klidném a docela teplém jezeře dobrodružná plavba končí.
P. S. Vzkaz pro ty, kdo si nedokážou představit vodu bez alkoholu: docela dobré místní pivo, navíc pěkně vychlazené, dostanete i s malou svačinou v cíli, na základně Alpinraft. A můžete je vypít dokonce jako řidič, ve Švýcarsku je jedno povolené.
|
Může se hodit |
|
Jak se tam dostat Kde hledat další informace: |
 Vlastně se ani nenadřete, spíše se necháte svést. |
 Černá říčka sevřená v údolí mezi silnicí a horskou železnicí vlastně ani nehučí, jen poněkud rychleji stéká do údolí. |
 Řeka Schwarze Lütschine nepřitahuje jen znalce divoké vody, pro našince je raftování ve Švýcarsku pěkným zážitkem z dovolené. |
