A protože jste ve vlasti pana Dänikena, dojde i na špetku mystiky: zvládli tohle doopravdy lidé?
Bez maček a cepínů
Ojedinělé stavitelské dílo je výsledkem módy zvané "Bergbahnfieber". Horečka stavitelů horských drah zavládla v kraji pod alpskou čtyřtisícovkou Jungfrau koncem 19. století, jen pár desítek let po jejím premiérovém zlezení.
První projekty byly docela úsměvné: vagony s pasažéry se tu měly absolutně rovným tunelem k ledovci "pumpovat" za pomoci stlačeného vzduchu po vzoru potrubní pošty. Až na úplný vrchol štítu, na kótu 4158 metrů.
Vizionář Zeller
S plánem turistické ozubnicové železnice přišel textilní magnát Adolf Guyer-Zeller. Jeho vize byla daleko realističtější a elektrická zubačka jezdí o něco níž - do sedla Jungfraujoch - dodnes. Dokonce si umí sama vyrábět část energie: tři vlaky jedoucí do údolí dodají brzděním dost elektřiny čtvrtému k jízdě nahoru.
Projekt za 15 milionů švýcarských franků se skrývá z velké části ve skále. Proč, to pochopíte na dvou tunelových zastávkách pod vrcholem. Zatímco na peroně stojíte frontu na toaletu, kterou byste ve vláčku hledali marně, skoro vás poleká pohled z okna. Ze skalní stěny - právě v jejích útrobách vedou koleje - se otevírá výhled dvěma hlavními směry: buď prudce dolů do propasti, anebo strmě vzhůru na ledovce. A všude věčný sníh.
Někde v dáli, na dně hlubokého údolí, jen tušíte výchozí bod. Interlaken není vidět. Vždyť jedete dvě hodiny a sedíte už ve třetím vlaku. Míříte kolem kouzelných stometrových vodopádů poblíž Wengenu, horského městečka zapovězeného autům.
Vagony šplhají podél proslulé sjezdovky Lauberhorn a je těžké uvěřit, že vyjedete opravdu až na zasněženou špičatou skálu schovanou nad vámi v mracích. A teď jste tady. Bez maček i cepínů, jen v džínách a svetru (ten si rozhodně oblékněte i v létě!), hluboko v nitru ledovce. Z dvanáct kilometrů dlouhého posledního úseku, oné Guyer-Zellerovy trati s převýšením 1400 metrů, ukrojí vlak mimo tunel jen první dva kilometry.
Oběd s výhledem na nejdelší ledovec
Dnes tudy projedete 365 dní v roce, ale v časech stavby, na přelomu 19. a 20. století, byl ledovec Eiger v zimě od údolí odříznut. Přesto i v lednu či únoru se do vymrzlé skály razila cesta. Stovky dělníků tam přežívaly zimy v barácích díky proviantu vyvezenému na podzim: dvanácti tunám mouky, patnácti hektolitrům vína (litr na osobu a den), čtyřem tunám masa, dvěma tunám brambor (pro Švýcary) či osmi stům kilogramům makaronů (to zase pro Italy).
V 21. století si můžete dát v cíli cesty za 20 franků (asi 400 korun) oběd a ještě se přitom kochat od stolu výhledem na nejdelší ledovec vAlpách - Aletsch (měří 22 kilometrů). Cena za jídlo je stejná jako v údolí, Švýcaři v hospodách vysokohorské přirážky neúčtují.
Jak může taková hospůdka fungovat? musí se ptát každý Čech. Třeba jen proto, jak to mají v takové restauraci složité s vodou. Na ledovci jí sice leží spousta, ale kvůli jeho ochraně se o roční spotřebu devět tisíc metrů krychlových přibližně rovným dílem dělí železniční cisterny a sníh ze střech budov nad vrcholovou stanicí.
V roce 1912 se díky zubačce otevřela cesta skalním masivem nejen turistům. Vedle pěti restaurací či poštovního úřadu s patřičným "výškovým" razítkem vyrostly nad konečnou stanicí Jungfraujoch též televizní vysílač i významná meteorologická a astronomická observatoř. I ta částečně slouží veřejnosti: na její vyhlídkovou terasu jezdí nejrychlejší švýcarský výtah. Dá se sem zaletět i vyhlídkovou helikoptérou.
Cena letenky a jízdenky na horskou železnici se neliší. Přesto drtivá většina turistů volí zdlouhavou jízdu vlakem. Má to jistý půvab.
|
Může se hodit |
| Co si ještě prohlédnout Ledovcový palác, který vykutali ve věčném sněhu dva místní horští vůdci už v roce 1934 na ploše 1000 metrů čtverečních. Leží 20 metrů pod povrchem ledovce Aletsch. Jak se tam dostat a za kolik Z Prahy je to autem do Interlakenu asi 900 km (zhruba 8 až 10 hodin) přes Norimberk, Stuttgart a Basilej. Do Curychu (zhruba 120 km od Interlakenu) z Prahy denně létají Swiss i ČSA. Výlet na Jungfraujoch patří k nejdražším zážitkům ve Švýcarsku, základní cena zpáteční jízdenky z obvyklého výchozího místa Interlakenu činí 160 franků (přibližně 3200 korun). Ušetřit mohou držitelé Swiss Passu a ti, kdo vyrazí brzy ráno. Kde hledat další informace www.jungfraubahn.ch (horské železnice) www.kreuz-leissigen.ch (výhodné ubytování) |
