Jak jsme cestovali v roce 1989

V tomto roce jsme si s manželem požádali o devizový příslib a dostali jsme ho. Počítali jsme s tím, že pojedeme autem - Škodou 120, že budeme spát v autě. Ale vše nám změnila dcera tím, že dostala také devizy a že pojede s námi. Museli jsme tedy přibrat stan - malé áčko a více věcí. V polovině srpna jsme vyjeli - v plánu jsme měli Rakousko, Švýcarsko a NSR. Z Rakouska jsme po několika dnech přejeli do Švýcarska a před Curychem hledali kemp. Dvakrát jsme najeli na špatnou křižovatku a vraceli se na stejné místo. Na protějším chodníku nás pozoroval mladý muž s chlapečkem a ukazoval, ať počkáme. Mysleli jsme, že nám chce ukázat cestu. On nás však pozval na kávu k sobě do rodiny. Říkal, že vidí, že jsme Češi z Prahy, a chtěl by si s námi popovídat. Neměli jsme co ztratit, tak jsme tedy jeli s ním s tím, že nám potom ukáže cestu do kempu, který jsme hledali. My jsme si jenom říkali, co tomu asi řekne jeho žena, až jí přivede tři úplně cizí lidi. Ona se však chovala velmi hezky, dověděli jsme se, že oba znají Prahu, Parkhotel v Holešovicích, kde byli. Nakonec to dopadlo tak, že jsme tam byli ještě na večeři a místo do kempu jsme zůstali i na noc - uvolnili nám dětský pokoj. Ráno nám ukázali ještě celý byt a okolí, darovali dceři bibli a nám různé drobnosti. Já jsem byla nešťastná, že nemám s sebou žádné dárky na oplátku. Domluvila jsem se s paní Florinovou, že jí pošlu obrázek z paličkované krajky, což jsem po návratu udělala. Byli jsme tímto chováním "studených Švýcarů" tak překvapeni, že jsme si říkali - to nám doma nikdo neuvěří. Dále jsme pokračovali přes Bern, Bodamské jezero do NSR, kde jsme se zase v kempu seznámili s rodinou Holanďanů, se kterou se přátelíme dodnes. Ve všech kempech jsme budili pozornost tím, že jsme Češi (většinou jediní) s nejmenším autem a nejmenším stanem. Ale zároveň jsme si získali sympatie tím, že jsme se domluvili já německy, dcera anglicky. Že jsem se učila německy povinně ve válce, se Němcům moc nelíbilo, ale přesto si rádi povídali. S nostalgií vzpomínám na toto naše poslední kempování, těch zážitků bylo mnoho a prostor pro tisk je tak omezený.