Já jsem vlastně začal pořádně cestovat, až když jsem měl v Praze a v jiných českých městech výstavy obrázků pro děti od tří do osmi let. S výstavou jsem byl v Berlíně, Bukurešti, v Budapešti, ale i v Káhiře, kde jsem procestoval okolí s pyramidami. Fantastické! Ale největší cestovní dobrodružství jsem zažil na Kubě. V Havaně jsem měl velkou výstavu, na které jsem i účinkoval. Byl jsem hostem pracovníků našeho bývalého kulturního střediska. A díky nim jsme vyjížděli do karibských zátok, kde byly korálové útesy. Viděl jsem v moři brýlemi všechny možné barevné akvarijní rybičky a živé kolonie korálů. Byli jsme s loďkou i na širém moři, kde jsem měl strach ze žraloků. Byl jsem i na závodech v lovu mečounů. Já nechytil žádného, ale na háček jsem vylovil mnoho ryb. Na tomto lovu jsem zažil něco ohromného. Jeden rybář, který byl uvázán ke stěžni, držel velký prut a na konci na udici kroužila obrovská ryba. Žralok to nebyl, byla to asi jeden a půl metru dlouhá barakuda. Prý jedovatá. Když ji vytáhli na loďku, ubili ji klacky a večer jsme ji v kubánské rodině, kde jsem jednu noc spal pod sítí proti moskytům, měli k večeři. Ryby mám rád, ale tahle byla tvrdá. A když mluvím o cestování, tak ještě jeden zážitek z cesty do Havany. Jeli jsme autem a asi v polovině cesty řidič na dálnici zabrzdil a my všichni koukali. Přes cestu utíkali v zástupu krabi. Prý se stěhovali z jedné zátoky do druhé. Tisíce. Několik jsme jich přejeli, ale to už nad námi létali kondoři, prý čističi přírody. A ještě něco jsem při svém cestování na Kubě zažil. Viděl jsem lány ananasů, které rostou na poli jako hlávky zelí, jak rostou v obrovských trsech banány a kolem cesty jsou místo našich jabloní pomerančovníky, a když do nich drcnete, spadne asi dvacet kilo pomerančů. Toto bylo moje nejkrásnější životní cestování.
5. února 2000
