Před každým významným krokem přinášeli staří Řekové oběti svým bohům. Co bychom neudělali pro zdar naší výpravy. Taková úlitbička na Akropoli, místě bohům vyhrazeném, jistě nic nezkazí. Omluvte prosím nedůstojnou cestu podél plotu z vlnitého plechu, za rok už tady bude pěkná dlážděná cesta hodná místa tak významného. A tady - také to cítíte? - tady už se ocitáme takřka ve stejném světě, jaký byl ten před dvěma a půl tisíci lety. Stoupání mezi olivovníky rostoucími z kamenité vyprahlé půdy nás vpraví do dob dávno prošlých. Nebojte, ten kopec není nikterak dlouhý.
Ne paní, neberte si ty tmavé brýle! Nechte se oslepit bělostí mramoru odrážejícího polední slunce. Propylaje nám zvěstují, že vstupujeme do posvátného okrsku. Plechové budky u vstupu na tom nic nezmění stejně jako moderní záchodky, které tak usilovně hledáte, pane. Nyní vás ponechám vaší představivosti a náladě. Určitě nepřejděte muzeum a také si všimněte agor a krásně zachovalého Héfaistova chrámu pod Kerameikem. Přímo pod Akropolí je čtvrť Plaka, kam se také podíváme a támhleten vršek, to je Lykabetos. Sejdeme se za dvě hodiny pod Propylajemi.
Tak jsme všichni? Paní, nekrmte ty psy nebo se jich nezbavíte! Možná jste už při cestě nahoru zaznamenali obě divadla ve východním svahu Akropole. To méně zachovalé je původní amfiteátr zasvěcený Dionýsovi. Právě na jeho proscéniu se uváděly premiéry Sófoklových či Aristofanových tragédií. Také podle tohoto divadla se vžilo pravidlo, že herci přicházející zprava jdou z města a zleva z venkova. Zachovalejší divadlo vedle nese jméno Heroda Attika a bylo postaveno o 200 let později v roce 161 před naším letopočtem.
Pokud jste si již odpočinuli a vstřebali zážitky, pokročme dál. Tentokrát sejdeme podél západního svahu. Ten vršek, který je nyní po levé ruce, to je Kerameikos. Tam pohřbívali Atéňané své příbuzné. Nejste náhodou z Malé Strany, pane? To jen, že se tak zasněně rozhlížíte. Plaka tak může někomu připadat. Ty úzké dlážděné uličky ve stínu starých, hezky opravených domků, opravdu působí takovým dojmem. Plaka je vlastně nejstarší dochovaná část Atén, kde žili obyčejní lidé. No ano, pane profesore, obchůdky se suvenýry atmosféru trochu ruší, ale s tím nic nenaděláme. Ostatně, onomu přirovnání k Malé Straně to spíše přispívá, že?
Tak teď se ještě naposledy rozhlédněte, vychutnejte si atmosféru klidu a pohody. Čeká na nás jiný svět. Jenom bych poprosil, abyste se mi drželi při sobě a příliš se nerozptylovali. Mladý pane, vy hrajete ragby, ne? To ty vaše ramena. Pojďte tedy dopředu, bude jich třeba. Tady totiž přecházíme na jiný kontinent, tady začíná Orient.
Flea Market - bleší trh. Ulička, kde se prodávají šroubky a matky. Ulička, kde se prodávají hračky. Ulička, kde se prodávají kazety a CD. Ulička, ..... . Tak, teď bych rád upozornil, že dosud jsme se pohybovali v krajinách automobilů prostých. Pozor, skůtr, na stranu! Nyní vás všechny nabádám k nejvyšší opatrnosti, vozidla zde mají absolutní přednost, pěší zóna je výraz pro silnici osázenou stromky a poněkud omezeným provozem. Projdeme se po třídě Athinas a z ní pak odbočíme k náměstí Syntagma.
Tak ten nakladač, ten likviduje vše, co zbylo z dopoledního trhu. Pokud budete mít zítra ráno čas, nenechte si jej ujít. Celá hala je zaplněná desítkami malých řeznických stánků, z háků visí stáhnuté ovce a vepřové kýty. A mezi tím masem a krví trůní sem-tam zasazený stánek s cukrovinkami! Paní učitelko, vy jste jistě četla Hrabala. Ty jeho postavičky, ty by se přeci poměly!
Tak hurá, konečně jsme na té pěší zóně. Musím se vám přiznat, že vždy trnu, když mám provádět návštěvníky po běžných ulicích. Sám si na zdejší provoz nemohu zvyknout. Ale kde máme dámy? Haló! Já vím, francouzská móda je jistě krásná, ale kdybychom se měli zastavovat u salónu kdejaké světoznámé oděvní firmy, to by těch pár set metrů zabralo několik dní. Syntagma a okolí, to není nic jiného než pražský - pan profesor promine - Václavák. Nic nového pod sluncem. Ale teď rychle, máme štěstí, v celou se mění před budouvou Parkamentu stráž. No tak, nesmějte se děvčata. Já vím, že ty úbory i pořadová cvičení působí dost nějak komicky, ale oni si to nevymysleli.
Kachny, kachny, kachny. Á, odpusťte. Zapomněl jsem říci, že jsme v Královských zahradách. Jde o pýchu města, vždyť tu roste na několik tisícovek druhů rostlin od lišejníků až po stromy z deštných pralesů. Ty kachny? No ano, trochu se vymkly kontrole. Támhle u stánku si můžete koupit popcorn a nakrmit je. Myslím, že mají raději sladký. Sedm kilometrů cest je skutečně dost, takže na jejich procházení si vyhraďte příště dostatek času. Teď ale vyrazíme kolem prezidentského paláce na severovýchod.
Slabí, opuchýřovaní a krátkodeší na lanovku, zbytek vezmeme vrcholek Lykabetu ztečí. Ne, na ten kaktus raději nesahejte! Ty bodlinky dokážou pořádně znepříjemnit život. Uff! Není to nádhera? Takový rozhled! Akropoli už znáte. Ten podkovovitý stadion byl postaven pro první Olympijské hry v roce 1896. Za ním dál na jih už se ukazuje moře. Prý se v něm utopil král Aigeus, tak mu dnes říkají Egejské. Atény mu vděčí za mnohé. Co myslíte, pane? Ten komplex budov na západě, co vypadá jako z antiky? To je Národní archeologické muzeum a zdejší polytechnika. Muzeum nevynechte, jsou tam pěkné věci.
Vypadáte unaveně. Ale jak by ne, Atény nejsou žádná vesnice. Na to, co jsme dnes zvládli v pár odstavcích, potřebujete při regulérní návštěve alespoň tři dni. A rozhodně to není všechno! Já už ale skoro ztratil hlas, takže s dotazy si počkete na jindy. Teď se těším, jak si dám kořeněný voňavý gyros, pak ještě malou kávu ve své oblíbené kavárničce poblíž domu a konečně do postele. Co říkáte, paní? Istanbul? Ne, to není Istanbul, to jsou Atény. Atény!
 Výborně zachovalý Héfaiston pod Akropolí působí jako z jiného světa |
